neděle 3. června 2012

City triathlon Bratislava aneb závod jak z hororu.

To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Po týdnu, při kterém jsem toho moc neodtrénovala, protože jsem byla nemocná, jsem odjela na sprint závod do Bratislavy. Chtěla jsem se zároveň podívat na ty nejlepší. Na start se měla postavit taková esa jako je Vendula Frintová, či Jan Čelůstka. Škoda, že start mužů byla až v neděli. :( Vendula nakonec svoji účast na tomto závodě ve čtvrtek odřekla, takže favoritkami závodu se staly juniorské naděje jako je Aneta Grabmullerová, slovenská závodnice Ivana Kuriačková, či  maďarské závodnice. Pro mě to byl závod - buď a nebo - buď se mi tento závod povede nebo se projeví na mém výkonu týdenní výpadek. Při rozcvičování jsem se cítila docela dobře, takže jsem to viděla docela na slušný výsledek.

Závod
Kolo.
Dostala jsem docela slušnou startovní pozici, hned za největšími favoritkami závodu. Plavecká část se mi docela povedla, ale při jeho konci mi začalo být malinko špatně. Při výlezu z vodu to ještě stupňovalo, bolelo mě břicho, bylo mi na zvracení a špatně se mi dýchalo. V depu jsem se trošku zdržela, neoprenu se nechtělo vůbec dolů a z vyndáním kola ze stojanu jsem měla trošku problémy. Po dobu cyklistické části problémy neustaly a tak jsem místo se soupeřkami a s časem bojovala sama se sebou. Rozbitá trať mi pohodu taky nepřinesla, neustálé najíždění na tramvajové koleje, kostky a díry, zdravotní stav se akorát zhoršoval. I tak jsem se pokoušela při předjetí soupeřkou o hák. Jenže jakmile mi začalo být hůř, soupeřky mi ujely. Do depa jsem přijela celá znechucená s tím, že se pokusím ještě nějak solidně odběhnout a problémy snad postupem času zmizí. Bohužel se tak nestalo a já jsem po proběhnutím nákupním centrem (poněkud netypická závodní trať ;) se silnými závratěmi a bolestmi musela sednout. Ihned ke mně přiběhli zdravotníci a naložili mě do sanitky. Můj stav se však nelepšil, problémy s dýcháním nepřestávaly, proto mě odvezli do místní dětské nemocnice (holt 18 mi ještě nebylo) Poprvé jsem se tak svezla sanitkou. V nemocnici po 4 hodinách čekání na kapačkách a zároveň nejrůznějších testech mě konečně propustili. Doufám, že se dám brzy do pořádku a za chvíli si zase zazávodím.

2 komentáře:

  1. Zahodit vikend co najskor za hlavu a vela stastia do dalsich pretekov! Uz len za postavenie sa na start mate u ludi obdiv! Nabuduce Vam to vyjde ;-)

    OdpovědětVymazat