neděle 26. ledna 2014

LH24 2014 aneb 24hodinovka v -60°C

Tátovi začal být i ironman nějak málo, a tak začal koketovat s ultraběhy. A to pak už je jen otázka času, kdy mě do toho zatáhne taky :) Už loni jsem se závodu na Lysé hoře zúčastnila, tenkrát jsem dala 1 kolo. Letos byl můj cíl kola dvě. A tak jsme se zase přihlásili jako štafeta a v pátek odpoledne jsme vyrazili na závod. :) Bydleli jsme opět v nádherném penzionu Sluníčko, který byl cca 200 metrů od trati. Letos trošku menší komplikace - přijeli jsme až po 20. hodině, jenže na penzionu se vařilo pouze do 6. A tak jsme hladoví zpráskali všechno možný, abychom své žaludky alespoň trochu naplnili.

Penzion Sluníčko


Start byl v 11.Taktika byla stejná jako loni. Táta zahájí, já půjdu 2. kolo, pak táta počet kol dle libosti a já půjdu své druhé kolo ráno před osmou. Jsem celkem nervózní, nechci přijít ani o jednu sekundu pozdě na předávku. Proto se rychle oblíkám a mažu z penzionu. Letos mám lepší boty na závod, půjčené Salomonky od Lídy. Jsou vážně parádní, nepromokaj, moc nekloužou a jde se v nich skvěle.

Jdu umýt boty.

Na předávce jsem již ve 12:44, místo stanovené jedné hodiny. Snažím se trochu zahřát nad ohníčkem a sleduji příchozí. Někteří vypadají jako sněhoví muži. :) Mají várku sněhu na vousách a obočí. Ve 13:08 můžu na trať. Trochu mi zmrzly prsty na rukách. A tak nadávám, co to jdu zase za závod. :D Pak se dostáváme na lesní cestu. Prstům už je dobře, konečně si užívám, že jsem na tak nádherném místě. Normálně takové lesní cesty nahoru vyloženě nesnáším, ale dneska své nohy nepoznávám. Jakoby mi je někdo vyměnil. Absolutně nechápu, kde se v nich najednou taková lehkost bere a já začínám předbíhat (předcházet jednoho běžce za druhým!) Nahoru, na rovinatou cestu, se vydrápu absolutně nezadýchaná. Nepoznávám se a rozbíhám se. Na rovince předbíhám ty, kteří jdou. A najednou přichází vrchol Lysé. Strmá cesta nahoru. V jednu chvilku zaškobrtnu, přesto se nadále v euforii usmívám. Přítomný kameraman to komentuje slovy: "Tak tohle jsem ještě neviděl. Ty se směješ, i když padáš." :)) Nahoře pod Lysou je to pěkně zledovatělý. Přemýšlím, jestli si vytáhnout nesmeky, ale nakonec je nechávám v batůžku. Nechce se mi sundávat rukavice a zbytečně mrznout. Pořádně fouká. Prý pocitově je -60°C. Brrr. Nějak se nakonec na ten vrchol vyškábávám. Jooo, jsem nahoře! Ale moc si to neužívám. Je obrovská zima a není nic vidět.
Jako z pohádky.
Jdu dolů. Klouže to. Tady budou nesmeky nutné. :( Vytahuji je. Musím sundat rukavice. Chvilku s něma zápasím, ale nakonec je mám na nohou. Počkat, ale tuto mám naopak! Tak si je ještě tu jednu předělávám a jdu dál. Po chvilce mě jeden běžec upozorňuje, že mi nedrží číslo. Zkouším ho spravit, leč sichrhajska je poškozená, takže se mi číslo na batoh dát úplně nepodaří. No snad mi někde nespadne ... Cestou dolů je mi pořádná zima. Nejvíc trpí mé nohy a ruce. Jsem tak zmrzlá, že nejsem schopná nějaké rozumné rychlosti a jdu si dolů jako šnek. Po chvilce prsty na rukách bolí jako čert. A tak je mi nějaký čas okruhu ukradený. Celou cestu nadávám, vůbec si ty krásy přírody neužívám. Jediné, na co se těším, je teplá vana. Cesta se mi zdá nekonečná, delší jak nahoru. Zdá se mi, jako by jí nebylo konce. A konečně vidím světýlko! Jupí, jsem zase zpátky v civilizaci! Po chvilce najdu taťku, předáváme věci a já jdu do tepla na polívku.

Odměna po závodě. :)

Výsledek mého snažení?
1 pád, 3 omrzlé prsty, 2 puchýře na nohách, 1 bolavá noha = ráno nikam nejdu. :D Určitě bych šla ráda nějaký podobný závod ještě jednou, ale jedině v létě a s trochu lepším vybavením. Uvidím, jak to všechno dopadne. :)

Nikdo, kdo by mě vyfotil, tu nebyl, a tak jsem se vyfotila sama v zrcadle. No dobře, příště ten blesk raději vypnu. :D

středa 22. ledna 2014

Příprava na LH24 - den na Ještědu

Jako trénink na Lysou horu, jsme zvolili s taťkou Ještěd, který je z Prahy blízko. Původně jsem si myslela, že strávíme den v mlze, ale naštěstí po vyjetí z Prahy se mlha roztrhala a my si nakonec užili krásný den. Ještěd jsme dali 2x - ale za to o to delší a horší cestou. :D Chtěla jsem dát i 3 kolo, ale to bych nemohla mít spánkový deficit a vstávat v sobotu tak pozdě. :)
A pak že se v ČR nedá lyžovat ...

Někteří se nahoru svezli lanovkou ...

Jiní si to poctivě vyšlapali ...

Jedna společná ...

Táta jako model ...

středa 1. ledna 2014

Předsevzetí do roku 2014

 K novoročnímu rituálu patří už každoročně novoroční předsevzetí. Pro mě je rok 2014 poměrně důležitý. V květnu skládám maturitní zkoušky a v průběhu května-června píši několik přijímaček. Proto nikoho z vás snad nepřekvapí, když tyto dvě studijní události budou mými cíli v roce 2014. Kam se budu hlásit? O tom až někdy příště :)


Pak tu mám jeden pracovní sen. Chtěla bych jít opět pracovat do Mc Donaldu, avšak do jiné filiály. Né že by se mi v Donau Zentru nelíbilo - naopak byli tam velice příjemní lidé a byla radost s něma tvořit jeden veliký tým. Jenže bych ráda pracovala i v neděli. :) Snad to bude shánění práce o dost jednodušší než letos. :)


Dále mám jeden sportovní cíl. V létě bohužel žádný poloviční ironman v triatlonu nestihnu, proto bych chtěla alespoň uběhnout půlmarathon. Zvolila jsem si tentokrát ten pražský, který už mě lákal mnoho let a vždycky jsem ho sledovala v televizi. Letos ho konečně uvidím po dlouhé době i naživo. :)


A pak tu mám ještě dva pidi cíle - loni mě psaní blogu hodně chytlo, takže doufám, že budu častěji a pravidelněji přispívat. A kvantita nebude na úkor kvality. :)


A ten druhý - naučit se vařit. :D Umím spíše péct než vařit, proto bych to chtěla letos napravit a umět víc jídel než doposud. :)


Přeji tedy všem mým čtenářům všechno nejlepší do nového roku. Ať se vám splní i ta nejtajnější přání a doufám, že si najdete čas na můj blog i nadále! :)