pondělí 26. prosince 2016

BBP Syrovice 26.12.2016

Na Štěpána jsme se dříve pravidelně zúčastňovali dalšího kola Brněnského poháru v Syrovicích. Brněnský pohár je moje srdcovka, jelikož jsem v Radosticích odběhla svůj první závod. A právě Radostice jsou asi i můj nejoblíbenější závod. Odbyla jsem si zde svou běžeckou premiéru a přesně po roce jsem v Radosticích předběhla spoustu atletek. A tak láska k běhání začala. Od té doby jsem nemohla chybět na žádném jeho kole. Ale bohužel práce a i vzdálenost mně neumožňuje se Brněnského poháru zúčastňovat pravidelně. Proto jsem ráda, že se letos můžu zúčastnit alespoň Syrovic.


A konečně nastává čas závodu a o půl 11 se rozní startovní výstřel. Moje nohy se rozebíhají. Asi bych měla zpomalit, ale nechce se mně, užívám si, že jsem po tak dlouhé době na závodě na jihomoravské půdě. Ze začátku ostatní nechtějí ani běžet, mají strach z těch ledových ploten, které jsou asi 200 metrů od startu. Snažím se přeběhnout ty ledové plotny co nejrychleji, ať na nich zbytečně nepadám. :) Ovšem při výběhu na vinice mně dochází trochu dech a já zpomaluji. Snažím se to aspoň rozběhnout z kopce. Mezera, která trochu vznikla mezi mnou a balíkem je docvaknutý. Jenže nastává další stoupání do kopce. A já nikdy kopcařka moc nebyla. Navíc teď bydlím ve Vídni, který je naprosto rovný a na nějaký kopeček je třeba vyjet kousek za Vídeň. Všichni mně utíkají. Při seběhu z kopce se mně už nedaří skupinku přede mnou docvaknout. Dochází mně dech a zpomaluji. Nejraději bych běžela z kopečka rovnou do cíle, jenže mě čekají slavné schody na konci závodu v centru Syrovic.


Schody už nedokážu vyběhnout. Snažím se pomoct si zabradlím a nějak se vyškrábat nahoru. Jsem na pokraji sil. Nahoře mě dobíhá soupeřka. Snažím se jí zaháknout a běžet chvíli s ní, ale nejde to. Síly jsou naprosto vyčerpány a já se už nemůžu dočkat cíle. Vybíháme na silnice - a kde je cíl? Ještě 200metrů! Normálně závěrečné metry sprintuji, ale tentokrát mně na to nezbyly žádné síly.

Končím s časem 30:15, kterým překonávám rok 2012 a o minutu a 2 vteřiny zaostávám za svým nejlepším časem na této trati z roku 2011. Bohužel, zimní běžecký pohár se úplně nedá poměřovat, díky tomu, že se téměř všechny závody běhají v terénu, tak stačí jen troška sněhu, či více bláta, které dokážou s časem pořádně zamávat.


Další závod mě snad čeká za 3 týdny, kdy si vyzkouším první kolo zimního vídeňského poháru. Na výběr je vždy 1 závodní okruh (7km), či 2 (14km) nebo 3 kola (21km). V posledním kole poháru je možné běžet i kola 4 (28km). Pokusím se běžet 14km, uvidí se podle aktuální formy :)