pátek 22. června 2012

Malá kulturní vložka

Pan učitel Ibrmajer mě učil na základce. Hudebku. Pro mnohé spíše odpočinková hodina. Ale pro mě to je jeden z mála učitelů, který mě dokázal svou energetickou prací nadchnout. Jeho nadšení pro hudbu, výklady o slavných umělcích, hra na klavír a časté žerty. Jeden z mála učitelů, na kterého nikdy nezapomenu a jeho hodiny budu mít vždy v živé paměti. Každému bych přála, mít takových učitelů co nejvíce.

Pan učitel Ibrmajer (vlevo) s italským varhaníkem. 
Bohužel situace v operním souboru Národního divadla, kde pan učitel pracoval jako korepetitor, je špatná a pan učitel byl nucen odejít do Německa. Proto jsem nesměla chybět na jeho posledním rozlučkovém koncertě v Brně v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Když jsem vstoupila do kostela, oslepila mě krása goticko-barokního stylu. Nádhera! Koncert začínal v 19:30 krátkým proslovem, který bohužel ze zadních lavic nebyl slyšet. Poté se rozezněly celým chrámem první tóny. Až z toho běhal mráz po zádech. Pohlazení na duši. Pan učitel si pozval na svůj poslední koncert italského varhaníka Simona Baiocchiniho. Po každém skladbě následoval bouřlivý potlesk. Když italský varhaník menšího vzrůstu dohrál, nebyl skoro přes zábradlí vidět. :) Hrály se improvizace, některé byly i na naše přání. Poslechli jsme si tak improvizace na téma písní Svatý Václave, Andělský chlebe, C-G-Fis-H, B-A-C-H... Po hodině a půl neuvěřitelného zážitku následoval nekonečný potlesk, kteří si oba aktéři večera právem zasloužili. Škoda, že to byl poslední koncert pana učitele Ibrmajera v Brně. Nezbývá mi, než poděkovat za tento neskutečný kulturní zážitek a popřát panu učiteli než hodně štěstí v německém divadle ve Würzburgu. 


neděle 17. června 2012

Tréninkový dril

Do mé letošní premiéry českého poháru v triatlonu zbývají stále 2 týdny. Již sice proběhl jeden závod v Račicích, ale já jsem se po kolapsu necítila OK a rozhodla jsem se vynechat. Aby tréninky nebyly moc monotónní, proložila jsem je o tomto týdnu pár závodama.

XCR Cup - 3. díl                                                                                        13.6.2012
Na tomto závodě jsem nesměla chybět. Je to vynikající trénink. Na tomto závodě se skvěle dá natrénovat jízda v háku, kopce ... Bohužel mi to ten den nesedlo. Jezdit v dešti a hlavně v protivětru moc neumím, proto jsem od začátku hodně ztrácela. Přesto jsem se snažila zůstat aktivní, a když mě ve 4. kole dojel hlavní peloton, pokusila jsem se zacvaknout a jet chvilku s nimi. To se mi podařilo až do sjezdu, kde mi všichni ujeli. Na tomto závodě jsem mohla vidět taktizování, díky čemuž se jelo dneska o něco pomaleji. Každopádně jsem se měla od ELITE borců co učit.

Brněnská přehrada - DP                                                                             16.6.2012
Naplavané kilometry mi letos chybí, proto jsem se rozhodla využít k naplavání nějakých těch kilometrů dálkoplavecký závod, který se konal v Brně, na Brněnské přehradě. Na start jsem se dopravila poněkud netradičně, lodí. Dojela jsem poněkud brzy, takže jsem stihla se podívat na start 20. km trati. Zavzpomínala jsem, jak jsem tehdá takovou vzdálenost uplavala a nemohla jsem uvěřit, jak jsem to tehdy v 15. letech mohla dát. Myslím, že na sebe můžu být hrdá. Dnes si takovou vzdálenost neumím už představit. Samotný závod jsem si docela užila. Směrem k Rokli to krásně plavalo, jelikož jsme plavali po proudu, zpátky už to bylo trochu horší, jelikož jsme plavali proti. Zjistila jsem, že má pověstná otužilost je ta tam a pěkně jsem na trati vymrzla. Myslím, že jsem se trochu zlepšila i v orientaci, se kterou mám menší potíže. Samotný čas, není špatný, ale ještě mám rozhodně co vylepšovat. Rozhodně jsem na DP závodě nebyla naposledy a určitě si letos dám nějaký závod jako trénink.

Run Tour Brno                                                                                         17.6.2012
Skvělý závod na boj s vedrem. Konečně jsem mohla vyzkoušet moje nové ultralehké závodní boty Saucony A5. Startovalo se u Olympie a běželo po cyklostezce. Ze začátku jsem běžela pohodovým tempem, ale to moje nové boty nechtěly akceptovat, takže jsem musela trochu zrychlit. :) Pořadatelé byli skvělí a udělali na 2,5 km a 4. km občerstvovačku, takže jsem neměla moc šancí se na vedru uštvat. Snad poprvé, co se mi podařilo odběhnout závod v takovém vedru docela slušně.

Snad mi tyto závody dodaly trochu sebevědomí a jsem už po kolapsu 100% v pořádku.

neděle 3. června 2012

City triathlon Bratislava aneb závod jak z hororu.

To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Po týdnu, při kterém jsem toho moc neodtrénovala, protože jsem byla nemocná, jsem odjela na sprint závod do Bratislavy. Chtěla jsem se zároveň podívat na ty nejlepší. Na start se měla postavit taková esa jako je Vendula Frintová, či Jan Čelůstka. Škoda, že start mužů byla až v neděli. :( Vendula nakonec svoji účast na tomto závodě ve čtvrtek odřekla, takže favoritkami závodu se staly juniorské naděje jako je Aneta Grabmullerová, slovenská závodnice Ivana Kuriačková, či  maďarské závodnice. Pro mě to byl závod - buď a nebo - buď se mi tento závod povede nebo se projeví na mém výkonu týdenní výpadek. Při rozcvičování jsem se cítila docela dobře, takže jsem to viděla docela na slušný výsledek.

Závod
Kolo.
Dostala jsem docela slušnou startovní pozici, hned za největšími favoritkami závodu. Plavecká část se mi docela povedla, ale při jeho konci mi začalo být malinko špatně. Při výlezu z vodu to ještě stupňovalo, bolelo mě břicho, bylo mi na zvracení a špatně se mi dýchalo. V depu jsem se trošku zdržela, neoprenu se nechtělo vůbec dolů a z vyndáním kola ze stojanu jsem měla trošku problémy. Po dobu cyklistické části problémy neustaly a tak jsem místo se soupeřkami a s časem bojovala sama se sebou. Rozbitá trať mi pohodu taky nepřinesla, neustálé najíždění na tramvajové koleje, kostky a díry, zdravotní stav se akorát zhoršoval. I tak jsem se pokoušela při předjetí soupeřkou o hák. Jenže jakmile mi začalo být hůř, soupeřky mi ujely. Do depa jsem přijela celá znechucená s tím, že se pokusím ještě nějak solidně odběhnout a problémy snad postupem času zmizí. Bohužel se tak nestalo a já jsem po proběhnutím nákupním centrem (poněkud netypická závodní trať ;) se silnými závratěmi a bolestmi musela sednout. Ihned ke mně přiběhli zdravotníci a naložili mě do sanitky. Můj stav se však nelepšil, problémy s dýcháním nepřestávaly, proto mě odvezli do místní dětské nemocnice (holt 18 mi ještě nebylo) Poprvé jsem se tak svezla sanitkou. V nemocnici po 4 hodinách čekání na kapačkách a zároveň nejrůznějších testech mě konečně propustili. Doufám, že se dám brzy do pořádku a za chvíli si zase zazávodím.