pátek 14. března 2014

BBP Modřice

Poprvé jsem na závodě stála nikoliv v pozici závodníka, ale diváka. Byl to takový zvláštní pocit, vidět všechny okolo se rozcvičovat, zatímco já tam stála v džínech... Na těchto závodech jsem zkoušela především svého nového Nikona a sportovní režim. Fotky jsou sice nic moc, chtěla jsem více sledovat průběh závodu a spíše zkoumala, rychlost foťáku a tak. Hezčí fotky budou snad příště (i když příště už radši ne, příště už bych chtěla chtěla spíše závodit)


Fotky naleznete zde: http://kiki94.rajce.idnes.cz/


úterý 11. března 2014

Blogové narozeniny

Dneska jsou to již 2 roky, co jsem si začala znovu psát blog. Tato myšlenka mě napadla prvně při jednom nedělním odpoledne.
A od té doby jsem napsala 54 článků. Zprvu jsem se snažila napsat o každém závodě. V roce 2013 jsem měla menší krizi a psala jen o nejdůležitějších. Ono je také těžké napsat o všech závodech, když ne všechny byly povedené.
A co se změnilo za tu dobu? Asi docela hodně. Už nejsem mládě a nepatřím do kategorie dorostenek, ale jsem kategorie K23. Zkusila jsem si posunout hranice svých možností. Nejprve jsem si zkusila půlmarathon, o rok později neúspěšně triatlon na polovičních distancích ironmana. Poprvé jsem skončila po závodě v nemocnici. A vyzkoušela závod v pořádné zimě.
A i v osobním životě se trochu něco málo změnilo. Loni jsem se chopila mé životní šance za pačesy a jela  na 2 měsíce pracovat do cizí země - Vídně. Začala více studovat cizí jazyky. A snít, že jednou budu studovat mezinárodní obchod na WU ve Vídni.
Letos jsem se chtěla pokusit o opravu a dokončit půlironmana. V cestě jsou však dvě překážky. Ta první - maturita, moje zkouška dospělosti. Je mi jasné, že v době přípravy na maturitu nebude na kvalitní trénink dostatek času. Proto jsem se domluvila s mojí bývalou šéfovou, jestli bych od června zase nemohla ve Vídni pracovat. Akorát na jiném místě. Snad to tedy klapne.
Ten druhý důvod je trochu horší - absolutní ztráta "formy." Tělo na trénink vůbec nereaguje, jako kdyby vůbec trénink nikdy neviděl. Snad tedy doktoři brzy příčinu najdou. Momentálně trénuji velmi zlehka.

Na závěr snad jenom - doufám, že se sportem nikdy nepřestanu a budu se jím bavit celý život. Děkuji Vám, že jste si k mému blogu našli cestu a doufám, že se na mých stránkách zase někdy objevíte. :)


Malinko statistiky: 
Počet článků: 54
Počet zobrazení stránek - čtenářů, kteří si ke mně našli cestu: 11 720
Nejoblíbenější článek: Vídeňské a nákupy jídlo - trochu nevšední na sportovní blog :)
Nejoblíbenější měsíc: listopad 2013
Závody, na které nejraději vzpomínám: půlmarathon: Bratislava 2012, dálkové plavání: Plzeň 2012, triatlon: Mělník 2012
Nejvtipnější cesta k mému blogu: Co dělá moje postel keď spím :D, jsem chodila spát okolo (klíčová slova, která byla zadána do vyhledávače googlu)

sobota 8. března 2014

Palestra Kbelská desítka 2014

Díky tomu, že pobývám v poslední době často v Praze, tak začínám zkoušet i pražské závody. Jako první jsem si vybrala známý závod - Kbelskou desítku. Doma mi dali cíl, že to musím běžet konečně pod hodinu. Snažila jsem se trochu natrénovat. Za leden jsem naběhala poprvé přes 120km, v únoru příprava obdobná. Moje forma by tedy měla vstoupat vzhůru, a ne běhat na úrovni časů, kdy jsem začínala. Přesto jsem se postavila na start. Doufala jsem, že mě tělo překvapí, a poběží mi to jakžtakž, jak už se mi párkrát přihodilo.


Jsem domluvená s Lídou, že mi udělá vodičku na hodinu. Bohužel jsem ji v tom davu lidí ztratila, tak začínám sama. První metry jdou velice těžko. Předbíhá mě vodič na hodinu. Snažím se ho držet. Docela mi to jde, že by běžecká krize zažehnána? Pohybuji se většinou v popředí skupinky. Ovšem zároveň cítím, jak mi dochází. Není něco špatně, když by měl běžet tempem kolem 6:00km? Kolem 4. kilometru se propadám. Začínám zpomalovat. Stále se snažím zmobilizovat síly a věřím, že skupinku doběhnu. Kolem 5. kilometru už je díra daleko větší. Začínají mě všichni předbíhat. Nejsem schopná se nikoho udržet. Zpomaluji a zpomaluji. Už si začínám myslet, že to nikdy nedoběhnu. Snažím se ale myslet i pozitivně a pořád doufám, že se krize rozběhne a já doběhnu skupinku běžící kolem hodiny. S přibývající metry avšak i já, věčná optimistka, přestávám doufat. Snažím se to nějak na sílu doběhnout slušně, ale nejde to. Konečně už vidím cíl. U něho světelnou tabuli, ukazující uplynulý čas od startu. Číslo začíná 1:07:xx. Alespoň o finiš se pokouším, i když fiasku už stejně nezabráním.


Rozhodla jsem se, že to konečně začnu řešit. Objednala jsem se k doktorovi, jsem poslána k dalším. Moje tělo se dostalo do obrovské krize, navíc se mi na nohách a obličeji udělal další ekzém. Navíc jsem se začala obrovsky zhoršovat ve sportu. Momentálně běhám hůř, než v dobách, kdy jsem s během začínala. Snad to nebude nic vážného a já se za chvíli vrátím opět k závodění. A hlavně - najdu sportu chuť, kterou momentálně díky zdravotním problémům nemám.