úterý 31. prosince 2013

Jaký byl můj rok 2013

Když jsem přemýšlela poprvé o mém roku 2013, napadaly mě samé negativistické myšlenky. Czechman nedokončen. No dobře, sportovně rok 2013 nebyl úplně nejvydařenější. Ale když se podívám na stránku "kariérní" (no dobře práci v Mekáči nemůžu úplně považovat za moji kariéru :D), tak si nemám moc, co stěžovat. Proto bych chtěla rok 2013 trochu více rozložit.

Leden, únor, březen
Obrovský záhul ve škole. Učení bylo opravdu hodně, protože jsme téměř ve všech předmětech finišovali, bylo potřeba dokončit to, co bychom umět měli (ve čtvrťáku už fyziku, chemii, zeměpis, dějepis a podobné už nemáme; zůstala nám povinně poze čeština se společenskými vědami) K tomu se připojilo pak i dvouměsíční zranění nohy.

Duben, květen, červen
První soustředění v teple, o kterým jsem vždy tajně snila. Bohužel, v roce 2014 nepojedu kvůli maturitě a povinostem ve škole. Pak první pokus zkoušky B2. Z výsledků jsem byla hodně zklamaná, nesedly mi témata. Měsíce beznaděje. Pak ten nejlepší zahraniční telefonát z Vídně. Pocity štěstí, že se mi další sen vyplnil...



Červenec, srpen
Nové prostředí, "město", více starostí s "dospěláckejma věcma" (lítání po vídeňských úřadech, které jsou stejné šílené, jako ty v ČR, vyřizování spousta různých papírů...), nové bydlení, zaučování se v práci, což bylo pro mě docela těžké ze začátku. Přece jenom tam byla určitá jazyková bariéra a v prvních dnech i davy hostů.
V srpnu už mi přijela kamarádka z Brna, takže už jsem nebyla tak osamělá. Teda měla jsem tam ještě v červenci Vio z Ukrajiny a na začátku července Katju. Měla jsem dvě návštěvy. Přijela mi ta nejskvělejší sestřenice, zažila s ní tu nejlepší párty. A pak ke konci měsíce už trochu skepse, že za chvíli budu muset toto skvělé město opustit. Jediná kaňka na tomto pobytu bylo opět zranění nohy.


Září, říjen
Znova škola, tentokrát čtvrťák. Každý den jsem musela myslet na moji Vídeň a zážitky. (A to jsem určitě nepopsala úplně vše!) V říjnu přišla trochu nečekaná změna doma, ale nechci to na blogu popisovat. Je to příliš osobní a to si myslím, že na blog nepatří. Obhajoba závěřečné maturitní práce. Školní výlet do Prahy.


Listopad, prosinec
Stužkovák! Změna zrealizována. B2 pokus číslo 2, tentokrát v mé milované Vídni. A tentokrát úspěšně! Výlet do Německa.


A chtěla bych vám ještě někoho představit! Mého nového fešáka. Je to Nikon D5100. Z Vídně jsem si totiž našetřila víc, než jsem plánovala. Nečekala jsem totiž s odměnama. Rozhodla jsem se tedy, že pokud zvládnu B2, koupím si dárek. Rozhodovala jsem se mezi 2 Apple věci - iPadem a iPhonem 5s a zrcadlem. A zrcadlo to nakonec vyhrálo. :D


P. S. Přeji hodně štěstí všem, obzvlášť nám maturantům, aby se vám vše vyplnilo, i to nemožné. Maturantům, aby se dostali na školy, na které si přejí (není nic horšího než studovat školu, která vás nebaví) Prostě stručně řečeno - ať je rok 2014 ještě lepší!

P.P.S. A také bych chtěla poděkovat všem, kteří zavítali na mé stránky!

sobota 28. prosince 2013

Basketbal

Jako každý rok poslední dny v roce je to s námi v lavicích nevydržení a profesoři neví, co s námi dělat. Proto naše škola s radostí přijala nabídku od Slovaňáku uspořádat basketbalový zápas. Nejdřív jsme měly hrát holky, po holkách po krátké přestávce kluci. Vůbec mě nenapadlo, že budu hrát. Jenže 2 dny před zápasem za mnou přišla profesorka tělocviku, že mě potřebuje. Mě, která basket hrála jenom krátce a nehrála ho už 7 let (to je hrozné číslo, že? :D holt stárnu) A že prý půjdu asi rovnou do základní pětky. Začala jsem se zápasu trochu bát, přece jenom bych nerada se ztrapnila před celou školou. :)


19.12.2013
Sraz jsme máme už v 8, proto vstávám relativně brzy, protože se chci pořádně nasnídat. Když přijdu do haly, začnou se mi klepat trochu kolena. Vzpomínám na časy, kdy jsem tu hrála a chodila na euroligové zápasy obdivovat ženy. Ihned se odebíráme s holkama do šatny, rozdáváme si dresy. Já dostávám číslo 7. S tímto číslem jsem nikdy nic neodehrála, vždy jsem měla svoji 5, kterou nosí naše kapitánka Verča Havlíková. Jdeme se rozcvičit, samou nervozitou mi tam nepadá ani dvojtakt. :( Trochu se uklidňuji tím, že mi to bude padat v zápase. Hala se plní a já mám trochu problém s dechem, malinko mě bolí hlava. Proto se snažím vypít co nejvíce tekutin. Je to tu, začíná slavnostní zahájení. Nejdřív mají vystoupení roztleskávačky z našeho gymnázia Jaroštěnky, poté gymnastky ze Slovaňáku.

Následuje nástup našeho týmu (hosté), poté naše soupeřky. Předáváme si malé pozornosti. Poté si bere slovo komentátor z České televize Ondřej Tomek!


No nazdar, basket jsem nehrála tak dlouho a ještě mě u toho někdo bude natáčet! Naštěstí nás přišly posilnit dvě absolventky, Anička Holubářová a Jana Poláková, které byly také povoleny, takže se ze mě stává hráčka z lavičky. Trenérku a záštitu nám dělá paní Dagmar Bedrošová, absolventka Jarošky roku 1976 a bývalá reprezentantka.

Po slavnostním výhozu, který provádí náš pan ředitel se začíná hrát. První čtvrtina je hodně nervózní, nervozita je vidět na obou stranách. Je vidět, že před takto velkým publikem hrají dneska holky poprvé a některé z nich se chtějí předvést, že to ISP po celé roky neměly jen tak. :) Nedávají se koše, které by se normálně dávat měly, dokonce ani šestky se neproměňují, proto skóre zůstává po první čtvrtině, která je zkrácena na 6 minut, 6:4 pro Slovaňák. Ve druhé čtvrtině dostávám prostor, jdu na plac. Snažím se to nezkazit. Nicméně hráčka, kterou bráním, dává 2 body. :( Velice mě to mrzí, já vždycky byla spíš hráčka pro černou práci než na body.


Ve třetí čtvrtině už se holky chytají, začíná nám to padat. I na ten basket se líp dívá, některé akce jsou vydařené. Nicméně na konci čtvrtiny se nám vyfaulovává jedna rozehrávačka-křídlo. Místo ní nastupuje Jana Chvátalová, taky bývalá basketbalistka, nyní hraje florbal. Nastává čtvrtá čtvrtina, pokud nenastane trhák Slovaňáku, tak zápas vyhrajeme! Jsem dokonce opět povolaná do hry, nastává poslední vteřiny zápasu. A poté propukají oslavy, JSME VÍTĚZKY!!! Na to, že jsme složitě lepily tým, aktivních basketbalistek jsme měly v kádru jen 5, jsme si absolutně na vítězství nevěřily. O to větší překvapení to bylo.



V zápase kluků měl do poločasu navrch náš modrý tým z Jarošky. Bohužel, ve třetí čtvrtině zaúřadoval nejlepší hráč zápasu Marián Hrabovský a 7bodové vedení se rozplynulo, jak pára pod hrncem. Konečný stav zápasů tedy 1-1.



Během dne probíhal bohatý doprovodný program - tanec, soutěž ředitelů, patronů a trenérů gymnázií ve střelbě. Myslím, že se 1. ročník velice vydařil a mrzí mě, že se příštího ročníku již nebudu moci zúčastnit!


Program akce: http://www.jaroska.cz/sites/default/files/Program.pdf
Reportáž v ČT, čas 4:20: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10157282282-basketmanie/video/
Článek v Brněnském deníku: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/souboj-gymnazii-v-hledisti-mel-prevahu-slovanak-na-hristi-jaroska-20131219.html

NEJLEPŠÍ HRÁČKA JAROŠKY:  Veronika Havlíková
NEJLEPŠÍ HRÁČKA SLOVAŇÁKU: Tina Maturová
NEJLEPŠÍ HRÁČ JAROŠKY: Bohužel, moje paměť děravá si nepamatuje :(
NEJLEPŠÍ HRÁČ SLOVAŇÁKU: Marian Hrabovský

P.S. Přeji všem šťastný nový rok a děkuji, že jste se mnou byli po celý rok 2013!

úterý 3. prosince 2013

Stužkovák

Zdravím z Vídně, kde zítra skládám zkoušky z němčiny. Doufám, že se tentokrát zadaří. Chtěla bych vám dneska ukázat fotky ze stužkováku neb už je to oficiální - je ze mě maturantka. :)

Nejprve "plácnutí."

Poté "píchnutí."

A nakonec gratulace, přežila jsem :D

čtvrtek 28. listopadu 2013

Středoškolky v plavání

Jako každým rokem chodím reprezentovat školu v plavání. Poskládat tým bývá rok od roku horší a horší, celkově holky méně sportují. Jako nejlepší plavkyně jsem to měla "povinný." Na středoškolkách vždy nastupuje za školu 6 holek, plave se od každého způsobu (motýl, znak, prsa, kraul) 50 metrů a na závěr jsou dvě štafety - polohová a kraulová, do které nastupují všechny holky. Já jsem letos plavala překvapivě kraula, po 2 letech jsem se tak zbavila motýlka. No i když radši jsem ho plavat měla, jedna holka od nás se trochu přecenila...

Alespoň ilustrační fotka, na bazénu se bojím foťák (teda prozatím mobil) vytáhnout :D


50VZ
Z toho startu nemám moc dobrý pocit. Přišlo mi, že jsem trochu zaspala start - měla špatnou startovní reakci, udělala pár nádechů asi navíc, navíc projela o dohmat finiš a díky tomu jsem skončila těsně pod stupni vítězů. No, nedá se nic dělat, moc chyb na takovou krátkou trať.
6. místo 34,3

4x50 PZ
Při polohové štafetě jsem byla finišmenkou naší štafety, plavala jsem kraula. Při polohové štafetě se plavou disciplíny trochu jinak než při individuálním startu. Začíná se z vody - znakem, pokračuje se prsama, dále motýlek a na závěr připadá kraul. Bohužel jsme hodně ztratily, zejména na motýlkářském úseku, bojovaly jsme o předposlední místo. Pokusila jsem se to předposlední místo urvat pro nás a podařilo se. :) A asi jsem i zaplavala lépe. :)
7. místo

6x50 VZ
Zde plavou všechny holky reprezentující školu. Nějak jsem určila pořadí, bylo to tak nějak jedno. Sama jsem plavala opět poslední úsek, abych mohla dotáhnout případnou ztrátu. Bohužel, opět jsme hodně zaostaly, u nás plavkyně letos nejsou. Jsem tam jenom já a pak holky, které byly nejlepší na kontrolním měření a 50m jakž takž zvládnou. Musím holky ale pochválit, bojovaly a nechaly tam vše. :) Jenže na ostatní školy, kde byly plavkyně minimálně 3, to nestačilo. Přesto se nám podařilo vybojovat opět předposlední místo v rozplavbě. :)
7. místo

Celkové hodnocení
Skončily jsme určitě někde na posledních příčkách, ale to se nedá nic dělat. Holky bojovaly, nechaly tam vše. Sama vím, jaké to je, jít závodit ve sportu, který vůbec nedělám (veslování, basketbal), takže jsem se snažila holky hodně podpořit ... Snad příští rok přijdou na školu nějaké plavkyně (či akvabely), aby měly situaci o dost jednodušší. :)


sobota 23. listopadu 2013

Co příští rok?

Je půlka listopadu, nejvyšší čas plánovat závody na příští rok. Jenže - příští rok to bude komplikovanější. Čeká mě v prvé řadě maturita, poté psaní přijímaček od května do června. V takovém období se vrchol sezóny naplánovat nedá. Moc se nedá ani naplánovat něco o prázdninách. Čeká mě tolik plánů, které jsem si vždycky chtěla o nejdelších prázdninách prožít. Od malička jsem snila, že bych ráda po maturitě jela dělat plavčíka do Ameriky. Jenže - poplatek 40 tisíc za vyřízení se mi dávat nechce, takže se spokojím s Evropou. (Jsem fakt skromná holka :D) Ráda bych jela opět do Vídně, kde bych zůstala celé prázdniny. Pokud mi to šéfové dovolí, jela bych nějaký triatlon v sobotu, či v neděli. V Rakousku, či v ČR, záleží dle situace. Jen je téměř jisté, že o dlouhý půlironman se letos pokoušet nebudu. Chtěla jsem jet opět Czechmana, jenže je na začátku června, to už budu asi pryč a mít hlavu plnou přijímaček a v Rakousku už v květnu během maturit? Myslím, že to by nedopadlo dobře ...Jeden, či dva závody bych chtěla absolvovat zase v dálkovém plavání. Hlavně si závodů užívat. :) Možná pojedu na svou první dovolenou bez rodičů. Se sestřenicí. Do Francie nebo do Barcelony. Možná bude o prázdninách pracovat ve Francii v Nice, tak se o prázdninách navštívíme. :) Dále bude možná potřeba jet na měsíční francouzský kurz za tetou do Švýcarska. Chci jít studovat mezinárodní obchod, kde jsou jazyky potřeba dva. A jelikož němčina bude můj normální jazyk, cizím jazykem č. 2 se pro mě stane právě francouzština. Sice se francouzsky učím, ale moc toho neumím. Ono se naučit jazyk za 2 vyučovací hodiny týdně ve škole ani nedá. Budu muset jet proto na den otevřených dveří mé univerzity a poptat se, jak to bude, měsíc se mi do mého diáře těžko skládá. :)) Teď jenom doufat, ať vše vyjde a tvrdě makat.

neděle 17. listopadu 2013

BBP Jehnice


Nejoblíbenější brněnský seriál opět začíná. Seriál vždy začíná na státní svátek, 17. listopadu. Letos se tohoto poháru účastním zřejmě naposled, proto bych ráda objela co nejvíc závodů. Když se den před závodem dívám na program, trochu se zhrozím, Už jsem v kategorii ŽENY!! Strašně to letí, od dob, kdy jsem byla starší žačka uteklo pár let...

Trénink v týdnu  11.-17.11.
Pondělí: volno - německý kurz
Úterý: ráno - plavání, odpoledne - běh
Středa: plavání
Čtvrtek: volno - anglický kurz
Pátek: ráno - plavání, odpoledne - spinning, plavání
Sobota: plavání

Novinka letošního roku, BBP má vlastní pití. :)
Z mého tréninkového deníku je jasně vidět, že naběháno nemám. Při rozběhání mám úplně mrtvé nohy. Jsem zvědavá, jak mi to poběží. Start se posouvá o půl hodiny, je tu moc dětí. :) Při řazení na start vidím ženu, vyšší jak já. Jedná se o Ivanu Večeřovou, stříbrnou z Mistrovství světa v basketbale z roku 2011. Řadím se hned za ni. V 11 to konečně vypukne, dočkáváme se startu. Nahoru mi to běží navzdory nenatrénovanosti docela dobře. Na 2. kilometru ovšem výrazně zpomaluji, nenatrénovanost je vidět. Snažím se užít alespoň vzácného okamžiku běhu lesem a hlavně to nádherné počasí. Pamatuji si, že před pár lety tu byla pořádná zima. :) Nyní mi je dokonce v dlouhém tričku vedro. Vybíháme z lesíka, konečně začíná stoupání. Nejprve běžíme dolů kolem farmy, zpátky do lesa. Rozebíhá se mi to. Dobíhám ženu přede mnou, jdu na závěrečné stoupání zpátky do civilizace :)) Na závěrečném klesání se to snažím rozeběhnout, co to dá a užít si poslední metry tohoto nádherného závodu. Dostávám medaili a my můžeme jít s taťkou na párek. Snad se na toto kouzelné místo někdy vrátím ...
S medailí a občerstvením. Řekl by někdo, že je listopad? :)


sobota 9. listopadu 2013

SPORT Life 2013

Na letošní SPORT Life jsem nejprve vůbec neměla v plánu. Jenže - ve škole za mnou přišli, že mě potřebují na veslování. Ano, čtete správně - mě! :D Prý, že když plavu, tak mám určitě silné ruce a nohy a že nikdo lepší tam není. Na škole je výběr sportovkyň rok od roku horší  - asi do škol přichází slabší ročníky nebo chodí nadané sportovkyně na jiné školy.

Sraz byl v 11. Pořádně jsem se tedy vyspala, den začala vynikající snídaní - mojí nejoblíbenější porridge kaší s banánem rozjíždění! :D
a odpočatá se vydala na místo činu. Před vstupem jsem se potkala s holkama a odtud jsme společně vyrazily do dějiště, pavilonu V. Po příchodu jsme řešily malý problém s převlíkáním, šatny byly obsazeny malými hráči florbalu. Poté jsem si sedla na trenažer a zkoušela jsem, jestli 500m vůbec uvesluji. Kamarádka se mně snažila rychle vysvětlit techniku. Poté za mnou přišel jeden borec, prý jak se jmenuji, že hned budu veslovat. Přitom jsem byla už mrtvá z

ROW! A já začala makat jako o život. Je to prý sprinterská trať, tak jsem se do toho snažila pořádně obout od prvních metrů. Na nějakou techniku jsem neměla čas myslet, hlavně, že jsem jela! :D Po nějaké chvilce jsem už neměla žádnou sílu. Zkusila jsem se podívat na tabuli. A ouha, v naší rozjížďce jsem 2! (ze 3) To mi dodalo sil a snažila jsem se znovu přidat. Jenže na konci jsem už hodně vytuhla a závod jsem dojela v čase 2:02! Prý skvělý čas na neveslařku. :)

Vyčerpávající závěrečné metry
Jsem ráda, že jsem si to mohla zkusit a  trochu mě mrzí, že už si nikdy na žádných závodech nezavesluji...

Po závodě jsem si ještě prošla pavilon. Nechala jsem si změřit váhu a ouha! Výsledky mě mile překvapily. Toto měření jsem již jednou podstoupila, asi před dvěma lety a tehdy mi slečna tvrdila, že jsem moc tlustá. Nyní mi řekla, že takové ideální tělo ještě nikdy neviděla, prý mám vše u 100% :) Jsem ráda, že se zdravá strava a styl začal trochu na mém těle projevovat a doufám, že to ještě vylepším. :) Po změření jsem si šla ještě s holkama zaskákat na trampolíně - v rámci výstavy tam byla vedená lekce. A celé jsem završila Gaudeamusem - veletrh VŠ a plně se rozhodla, kam v ČR podám přihlášky. :)

sobota 2. listopadu 2013

Hornická 10

Hornickou desítku mám hodně ráda. Proto jsem jsme se přihlásili i letos. Již potřetí. Bohužel tento týden se stalo něco, co mě hodně srazilo dolů a i když jsem se snažila natrénovat, psychická indispozice mě donutila závod vzdát. Běželo se mi tak pomalu a mizerně, že někdy to nemá cenu dobíhat. Snad se vše dá brzy do pořádku a já si budu brzy zase užívat svůj milovaný sport...

Pondělí: běh
Úterý: volno - doktorový den
Středa: ráno - plavání, odpoledne - plavání, večer - běh
Čtvrtek: volno - angličtina 
Pátek: malý výklus

Malá útěcha

pátek 1. listopadu 2013

Závěrečná maturitní práce

Ve třetím ročníku je u nás na škole povinností napsat Závěrečnou maturitní práci pro připuštění k maturitě. Vůbec jsem nevěla, co si vybrat. Nakonec jsem psala o Tréninku a výživě triatlonisty z předmětu biologie. Nad prací jsem strávila hodně času, zejména nad stylistickou úpravou. Celou práci poté musíme obhájit prezentací. Nejprve v angličtině v rámci projektu Let´s speak together a poté v češtině. Dneska jsem obhajovala v češtině a snad i úspěšně. Nächster Halt, next stop: Seminararbeit/ Bachelorarbeit. :)

úterý 29. října 2013

Zhodnocení sezóny 2013

Pomaličku se začínám připravovat na sezonu další a je tedy na řadě zhodnotit tu sezónu letošní, rok 2013. Letos jsem absolvovala snad nejméně závodů za celou dobu. Na vině byl především můj pobyt v zahraničí, ve Vídni, tak častá zranění. Nejprve jsem byla měsíc a půl bez běhu březen-duben, poté jsem se zranila na mém posledním závodě sezóny. Nyní přemýšlím, jak bude vypadat rok 2014. Ráda bych úspěšně dokončila půlku. Vidina nejdelších prázdnin mě láká opět do ciziny, do Vídně. Závěr příštího roku bude hodně hektický, maturita a především přijímačky, z kterých mám daleko větší strach. 1. června bych chtěla být již ve Vídni, s tím, že si požádám ještě o 3 volna kvůli přijímačkám (v červnu se konají na WU, možná UNI Wien a na VŠE, na který potřebuju ovšem 2 dny volna kvůli přejezdu Wien-Brno) Dále bych jela na měsíc na francouzský kurz, protože chci studovat Internationale Betriebswirtschaft (=mezinárodní obchod) a nějaké předměty budu mít ve 2. jazyce. Díky tomu, že budu studovat v němčině, znalost jazyka se mi "škrtá" a zbývá mi pouze angličtina s francouzštinu. Mít předmět v angličtině snad zvládnu, ale ve francouzštině??? A poté tu mám ještě jeden plán - jet se setřenicí na dovolenou do zahraničí. Tak jsem zvědavá, jak to nakonec vyjde. :) Vydělané money si přeci někdy musím i užít. :D

Dálkové plavání
Brno
Tento závod jsem plavala pro radost, spíše jsem to brala jako přátelské setkání po roce. Výsledek ze závodu byl lepší, než loni, avšak žádná hitparáda se nekonala.  Nějak mi ta trať, po mém nejúspěšnějším závodě - 20 km, nesedí.
Bohužel pracovní vytížení mi nedovolilo se zúčastnit více závodů. Snad tedy příští rok.



Triatlon
Blažovice
Domácí přebor EKOL Teamu. První závod sezóny. Jelo se mi docela dobře, hlavně se mi výborně běželo. Asi nejlepší za mou triatlonovou "kariéru". 3. místo v juniorkách, 4. v ženách.

Czechman
Startu jsem se hodně bála. Můj první poloviční ironman. To, že hlásili škaredé počasí mi vůbec nevadilo. Jen jsem se pojistila novou bundou. Trvalý déšť a teploty okolo 10°C se mi nakonec vymstily, měla jsem dva defekty. Díky tomu jsem nestihla limit kola o asi 4 minuty. Škoda, na tento závod jsem byla asi zatím nejlépe připravená. I takový je život...

Blanenský plecháč
Blansko je známé extrémně náročnou cyklistikou. Kopečky já moc nerada, přesto se mi letos i s únavou po Czechmanovi jakž takž povedly. Ovšem na běhu mi došly baterky. I tak jsem vybojovala 2. místo v juniorkách.

Mělník
Po mém nejúspěšnějším triatlonovém závodě jsem si Mělník rychle oblíbila. Najednou mi nevadilo, že je kopcovitý. Plavání velmi slušné, jen o pár vteřin horší, než loňšký rok. Na to, že jsem trénovala sama, vynikající. :) Ovšem na kole jsem poznala, že to můj den úplně nebude. Do kopce mi to vůbec nejelo, jakobych měla prázdné nohy. Bylo vidět, že jsem první týden ve Vídni kolo neměla a moc toho na něm nenajela. Běh katastrofa ještě větší, stěží jsem se dobelhala do cíle. Bohužel, sezónu jsem opět končila nepovedeným závodem.

sobota 26. října 2013

Praha 2013

Jako všichni mimopražští čtvrťáci jsme i my letos absolvovali literárně-historickou exkurzi po Praze. Cestu jsme absolvovali mým oblíbeným Studentem, který nám dal dokonce skupinovou slevu. Místo 400 jsme platili jen 330korun. Jeli jsme s Fun&Relax = u každého sedadla je obrazovka s filmy a muzikou, dostali jsme noviny, či časopisy, teplý nápoj a dokonce i novou Kofilu s příchutí latté. Hrozná firma. Nejlevnější lístek a nejlepší služby :) Dorazili jsme do Prahy krátce po půl desáté. Nejprve si jdeme koupit lístky na MHD, poté pokračujeme autobusem na Žižkov se ubytovat. Dostáváme 1,5 hodiny na oběd. Připojuji se k holkám směřující do NC Flora. Dáváme si B-Smart za 39korun, myslíme ekonomicky. :D Po obědě jdeme ještě vyzkoušet Bubble tea. Je sice i v Brně, ale nějak jsem neměla čas ho vyzkoušet... Dávám si z nabídky Happy Hour mléčný matcha green tea s banánem a s želé. Neuvěřitelná dobrota.
Po obědě jako první míříme do Národního divadla, kde máme prohlídku. Dostáváme se i na střechu ND, kam se normální smrtelník obvykle nemá možnost podívat. Po divadle míříme do centra města. Procházíme Pařížskou ulicí, jdeme se podívat do Židovského muzea. Po návštěvě muzea jdeme ještě ještě do španělské synagogy. Následuje prohlídka notoricky známých věcí - Staroměstské náměstí, Stavovské divadlo, Karlova Univerzita. Program zakončujeme prohlídkou Prašné brány a obytného domu.

Po památkách máme volno. S Kristýnkou a Aničkou se vracím na Staromák, dneska je tam předvolební koncert. Zrovna hrají Chinaski. Atmosféra je naprosto celá a nás mrzí, že Chinaski končí tak brzo. Nastává 1,5 hodinové volno před Lucií. Jdeme nejprve do Palladia na večeři. Asi je vám jasné, kde končíme. :( No ale já přece nemůžu chodit ke konkurenci. :D Poté si jdu koupit kašičku a arašídové máslo do M&S (ano, já si tam chodím kupovat jídlo :D), nakoupit do Alberta nějaké pitíčko - přeci nebudeme dávat na Staromáku 45 korun za půllitr. :) Zajdeme ještě dobít baterky do Starbucksu. Dávám si Pumpkin Spice Latté. Vynikající. :) Vracíme se na Lucii. Je tam neuvěřitelné množství lidí, téměř nevidíme na pódium. :( I tak si koncert náramně užíváme a posilujeme se nějakým tím pitivem. :) Po koncertu nevíme kam jít. Rozhodujeme se, že se připojíme ke spolužákům. Míříme téměř k naší ubytovně na Žižkov. Bohužel, je něco málo po 11hodině, hospody se zavírají. Jdeme tedy na pokoje. Po 12 spát.

Ráno již v 7 jsme s holkama z pokoje na snídani. Musela jsem je popohánět, po ránu mívám vždy vlčí hlad. Ovšem z nabídky jsem hodně zklamaná. Chybí mi tam ovoce a lepší kvalita. Dávám si ovocný jogurt, který chutná spíše jako chemická továrna. Na zpravení chutě si dneska dávám párky. Ano, já. :)

Po ne-příliš-povedené snídani jedeme na Vyšehrad. Hodinu a půl trávíme na hřbitově. Ano, chápu, že tu leží spousta slavných lidí, ale raději bych si to sama v klidu za půl hodiny obešla a ne tam byla tak dlouho. Po vyčerpávající prohlídce jdeme na horkou čokoládu. Obsluha mizerná, ale aspoň nás čokoláda zahřála. Po jedenácté vyrážíme směr Pražský hrad. Musíme stihnout velké střídání stráží ve 12. Poprvé si nechávám vyvézt zadek až na Hrad. :) Po střídání stráží si to tam procházíme, navštěvujeme i Katedrálu sv. Víta. Zde se moc dlouho naštěstí nezdržujeme, vstup je zde placený. Pokračujeme Nerudovou ulicí a chrámem sv. Mikuláše. Jdeme se podívat ke Kampě a na nejznámější český most - no přeci Karlův most. :) Prohlídku zakončujeme prohlídkou Klementina a knihovny.


Nejprve s Aničkou utíkáme na jídlo. Pauzu na oběd jsme dostaly až teď. Tentokrát jdeme do Asijského fast foodu, dávám si oblíbené kung-pao s rýží, Anička nudle. Jdeme na pokoje, máme chvilku volno před divadlem. Volá mi sestřenice. Má volno, domlouváme se na srazu. :) Rychle se osprchuji, obleču a už pospíchám zpátky do města. Jdeme spolu na shake a poté vybírat šaty na ples. Do divadla se mi vůbec nechce, raději bych zůstala s Kájou.

Na představení jsme šli do divadla ABC na Vše o mé matce v hlavní roli Dana Batulková. Z hry mám trochu rozpačité dojmy - přišlo mi to hodně chaotické. Po divadle dostáváme volno. Tentokrát jedu s holkama rovnou na pokoj, kde si povídáme a jdeme spát zase něco málo po dvanácté.

Poslední, třetí den v Praze zahajujeme opět na hřbitově - tentokrát Olšanském, největší v ČR. Naštěstí si ho procházíme sami. S holkama se nám podaří i najít hrob Jana Palacha. Po procházce jedeme do Národního památníku na Vítkov. Expozice jsou zde bohužel dost chudé, spousta nevyužitých prostor. Po prohlídce dostáváme volno. Jdu s Luckou na oběd, zase do podniku mého zaměstnavatele. :( :D Po obědě jdeme rovnou na hotel si pro věci a jdeme se přesunout na Florenc. Mise Praha končí...

P.S. většina fotek by Marťa Svobodová :)





pondělí 14. října 2013

Netradiční narozeninový dárek

Na narozeniny jsem si přála trochu netradiční dárek. Ano, vážně jsem si přála 1,6 kg učebnici do matematiky. V němčině. Na přijímačky, WU ve Vídni, je tato knížka uvedena jako doporučená literatura. A jelikož stála 50€, byla škoda nevyužít toho, že jsem měla na konci září narozeniny. :D

Trochu problém byl ji sehnat. Na německém Amazonu ji do ČR nechtěli poslat, taťka mi ji nakonec objednal z neznámého německého internetového obchodu. Měla jsem trochu strach, aby vůbec došla, obchod si neúčtoval žádné náklady za dopravu. A světe div se, za 4 dny od objednání mi již balíček ležel na stole! Musím říct, že ji obchod skvěle zabalil,
během cesty bylo minimum šance, že se poničí. Na závěr už můžu pouze doufat, že tato kniha mi pomůže a na WU se dostanu! :)



neděle 29. září 2013

Memoriál Luboše Svobody

Luboš Svoboda byl tátův první velký soupeř. Vždy před závodem plánovali taktiku, jak tomu druhému utéct. Bojovali spolu o každý metr. Bohužel, před 6 lety zemřel na následky autonehody. Na jeho počest pojmenovali v Běžci Vysočiny jeden závod po něm. Po běžci, který za 19 sezon zvládl absolvovat neuvěřitelných 278 závodů. V historických tabulkách mu patří 15. místo.

Po škole vyrážíme s tátou směr Jihlava. Jsem trochu zvědavá, jak mi to poběží. Měla jsem dlouhou pauzu a teď mi to moc neběhá. Přijíždíme na místo. Vystupujeme a nevěřícně koukáme. V Jihlavě je neuvěřitelná zima :) Jdeme se zaprezentovat a ihned se schovat do auta. Přemýšlím, co na sebe, nakonec si beru dlouhé růžové tričko se zelenými kraťásky, abych byla pořádně sladěná. :D Jdeme se rozběhat a poté se řadíme na start. Řadím se až úplně dozadu. Vybíhám spolu ve skupince staříků. :D Na řadu přichází první stoupání, kde mi všichni utíkají. Po stoupání přichází rovinka, kde se mi to docela rozbíhá. Začínám dohánět tu mezeru a ostatní předbíhat. Běžím kolem ZOO. Užívám si to nádherné prostředí, to mi neskutečně na Vídni chybí. Nechci říct, že se mi nelíbí, (to vůbec ne, MILUJI Vídeň) ale ve Vídni mi chybí kopce a pořádný lesy. Možná ve Vídni jsou, ale ještě jsem ho neobjevila. Ano, ve Vídni je miliarda zahrad, Donau Insel, ale všechno je placatý, zahrady většinou daleko, takže zatím nevím, kam mám chodit běhat. :)

Probíhám do druhého kola, běžím kolem letního kina. Znovu stoupání, tentokrát mě už nikdo nepředbíhá. Stanovuji si nový cíl - zkusím doběhnout ty přede mnou. Avšak po stoupání vidím, že jsem nabrala velkou ztrátu a již se mi to nepodaří. Závěrečné metry mi uběhnou rychle a jsem v cíli.

Z výsledků zjišťuji, že jsem svoji kategorii vyhrála. Jdu na vyhlášení a poté jedeme hned domů. Cestou se stavujeme ještě v Tescu, kde si za odměnu kupujeme hruškovou studentskou pečeť v limitované edici za naše skvělé výkony. :)

Momentka. :D Vždy s úsměvem na rtech. 

Nový vzhled

O novém vzhledu jsem přemýšlela již dlouho. Mám ráda především jednoduché blogy, proto jsem se snažila to moc nepřeplácat a zvolila bílo-zelený (nečekaně :D) tón. Doufám, že se vám změna líbí ;)

Blog před změnou :)

pátek 27. září 2013

Late Night Shopping, Parndorf

Nákupovat do Rakouska do vesničky v Parndorfu jezdíme už léta. Vždy jedenkrát za půl roku, v období největších slev. Parndorf je outletová vesnička neustále se rozrůstající o nové obchody. Loni jsem si všimla, že Parndorf pořádá i Late Night Shopping. Bohužel jsem se ho nemohla úplně účastnit, ale i při hodinové návštěvě jsem si stačila udělat obrázek, jak taková akce vypadá. Všude rozlezlá miliarda lidí.

Afro cappuccino :)
V práci dostávám ve čtvrtek volno. Spočítala jsem si, že první autobus vyjíždějící před operou v 9, nemá šanci být v Parndorfu na otevíračku. Na FB hlásili, že autobus bude z Vídně vyjíždět každých 10-15min. Protože v poslední dobou nejsem schopná vstávat, dojíždím na Karlplatz kolem 9. Přede mnou se vytváří fronta dlouhá asi 200m. Dneska jsem psychicky připravena na dlouhé fronty a čekání, takže mě to nechává klidnou, zapínám iPod a čekám. Po chvilce fronta narůstá, sahá až do metra, je delší než 500m. Abych si zpříjemnila čekání, vytahuju si z pytlíku ledové cappuccino. :) Po 48 minutách jsem téměř u autobusu. Aha, tak pojedu konečně tím dalším. "Ještě 4 místa," zavolá sekuriťák. Protože přede mnou je skupinka minimálně 5 Japonců, kteří chtějí jet spolu, předbíhám je a mizím do autobusu. Cesta dneska trvá dnes trochu déle, na dálnici je bouračka. Před Parndorfem je dlouhá kolona. Místní silnice nezvládají nápor lidí. Autobus se to snaží nějak objet, za hodinu jsme na místě. Z autobusu lidé přímo vybíhají a sprintují do obchodů! Nechápu...

Jedna z mnoha front. Tato je na autobus :)
Nejprve se jdu podívat do Adidasu. Vidím tam jenom moje Glide 4 za 70, bohužel nemají moji sloní velikost. Odcházím do Nike. Nově přestavovaný. Stojan posledních věcí je už hodně přebraný, nic pěkného tam nevidím. Ještě se dívám na kraťásky, ale nemůžu si je prostě za 25 euro koupit, mám jich dost. Chci odejít, ale najednou vidím žůžové kraťásky za 6. Jdu si je zkusit. Bohužel jsou mi moc velké. :( Odcházím dále. Normálně do Ralpha Laurena nechodím. Ale když je ten Late Night Shopping, tak proč ne? Objevuji tričko za 10. A ještě svetřík za 20. A košili za 30. Jenže nemůžu nechat v 60 euro hned v "prvním" obchodě, ne? Chudák moje karta :D Takže beru jen černý svetřík a tričko. Fronta u pokladny jde celkem rychle a já spěchám do dalšího obchodu. Na internetu psali, že jeden z největších výprodejů se bude konat v Roxy. Plavky za 10, zimní bundy za 20 a kalhoty k tomu jako komplet za dalších 10. Asi půlhodiny se přehrabuji mezi plavkami. Nemůžu ovšem najít pár, který by se k sobě hodil. A nynější móda, kdy se nosí jiný vršek a jiný spodek, se mi moc nelíbí. Jdu se projít kolem věšáku s bundama. Jen tak, nová bunda by mi doma asi neprošla. Když v tom objevuji úplně zelenou zimní bundu! Zkouším si ji a hned na mě jeden Rakušák křičí, že mi ohromně sluší. Za ty drobné ji tam prostě nechat nemůžu. Snažím se najít nějaké kalhoty, ale vše ve velikostech L a výše. Jdu do kabinky, která je bez front (lidé si berou vše rovnou k pokladně), jedny zkusit, ovšem v pase jsou mi moc velké, takže beru jen bundu. Stoupám si do fronty. Vůbec nepostupuje. Nevidím však, co se děje, tak zapínám iPod a snažím se být trpělivá. Po chvilce vidím dopředu. Normálně má Roxy jen 1 pokladnu, dneska přidali 2., aby fronta nebyla moc dlouhá. Jenže lidé si berou moc věcí a slečně dlouho trvá, než to vše vypíše. Po 2 hodinách se konečně dostávám na řadu. Platím 30 euro a jdu dál. Jdu do dalších obchodů, ale pípá mi taška. Musím se vrátit zpátky do Roxy. Odstraňují mi štítek a já jdu dál. Volá mi taťka, už přijel. Jdu za rodičema ukázat jim mé úlovky. Pokračuji s taťkou. Díváme se na košile, ale žádnou hezkou nevidíme. Jdeme zase do Nike. Tam se díváme převážně na boty. V regálu posledních velikostí vidím jedny růžové za 35! Ty musím mít. Jdu si je zkusit. Boty mi sedí, přesto se jdu ještě podívat zpátky, zda-li jsem nějaké nepřehlédla. A opravdu, mají i modré. Modré se mi líbí víc, tak nakonec si beru ty druhé. Jdeme zaplatit. Jsou 4 odpoledne, dostávám trochu hlad. Jdu si koupit bagel s rajčaty a mozzarellou. Pomalu si ho vychutnávám a jdeme k autu. Začíná být dost pozdě, musíme jet do Vídně oklikou bez dálnice, aby mi rodiče mohli odvézt věci. Night Shopping Parndorf tak pro mě končí a já se již teď těším na příští ročník!
Nové botičky :)


pátek 20. září 2013

Davis Cup


Moje spolužačka na základní škole hrála tenis. Poočku jsem sledovala výsledky. Více jsem začala sledovat výsledky, když se Tomáš Berdych s Petrou Kvitovou začali postupně prosazovat. Pak Petra Kvitová vyhrála Wimbledon a už se to se mnou veze. Zjistila jsem, že Česká televize vysílá obě týmové soutěže a poté zejména French Open. Kdykoliv hraje náš tým Fed Cup, či Davis Cup, nenechám si ujít ani jeden zápas v televizi. Občas se podívám i na Grandslam, pokud ho zrovna vysílají. Sleduji zejména tenistky, protože Petra Kvitová má/měla větší šanci vyhrát turnaj než Tomáš Berdych. Ve světové stovce je tenistek více a máme i více mladších hráček, které mají šanci se prosadit. Z tenistů sleduji mám nejraději Rogera Federera a Tomáše Berdycha. Ze světových tenistek je to jednoznačně Serena Williams.


V úterý mi položil taťka překvapující otázku: "Jela bys v neděli na Davis Cup i za rozhodnutého stavu?" Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít. To, že bude v neděli rozhodnuto, jsem moc nepředpokládala, čekala jsem stav 2:1. Proto jsem byla jasně pro. Taťka dostal lístky v práci, firemní akce. A jelikož bylo rozhodnuto již po sobotě, jeden pán, který chodil na zápasy každý den, se rozhodl, že v neděli již nepojede. Lístek za něho jsem dostala já, A sektor, hned za VIP místy. Třeba něco i uvidím. V neděli se měli představit Lukáš Rosol a premiérově v domácím prostředí Jiří Veselý.


V neděli, po plaveckém tréninku (nějaký pohyb nesmí chybět :)), jsme vyjeli do Prahy. Nejprve nás čekal oběd v restauraci Cortéz se dvěma zákazníky.  Začalo se domácí paštikou s domácím chipsem na účet podniku jako předpředkrm. :) Jako předkrm jsme měli Carpaccio z pravé svíčkové s kapary, hoblinami parmazánu a křupavou bagetou. Bagety jsem moc nesnědla, snažím se o bezlepkovou dietu. Nakonec jsem půlku bagety přece jenom snědla. Jako hlavní chod jsme si dali na kůži pečeného fileta z candáta s kmínem a česnekem, bylinkovým máslem a brambory jako přílohu. Po hlavním chodu nesměl chybět zákusek a cappuccino. :) Dala jsem si domácí cheesecake s domácíma malinami, takže bezlepková dieta se držet moc nepovedlo. Jídlo bylo vynikající, akorát obsluha byla trochu pomalejší.


Domácí cheesecake s malinama
Díky pomalejší obsluze jsme se trochu zdrželi a na zápas jsme dorazili později. V O2 areně jsem byla poprvé, proto mě překvapila docela přísná bezpečnostní kontrola. Chvíli jsme museli čekat před tribunou, protože nás bodyguardi nechtěli pustit do rozehraného zápasu. Tak jsme sledovali stav na tabuli a občas se nám podařilo zahlédnout i míček ve vzduchu. :D Dovnitř jsme se dostali za stavu 6:4, 2:2 pro Lukáše Rosola. Nejprve jsem byla překvapená rychlostí, jakou míček létal. V televizi to vypadá jako nenáročná hra. :) Zvládala jsem sledovat jen míček, oba hráče, či skóre nikoli. Už chápu, proč se bere tenis jako náročný sport. O pauze mezi jednotlivými gemy jsem sledovala a hádala se, kdo je kdo. :) Z hostů jsem zahlédla například Petru Kvitovou, přítelkyni Radka Štěpánka, Ester Sátorovou, přítelkyni Tomáše Berdycha, či Michaelu Ochotskou, přítelkyni Lukáše Rosola. Hra Lukáše Rosola se mi zdála jako den a noc. Měl výborné silné podání, ovšem některé jeho údery byly nic moc. Čekala jsem, že za stavu 6:4 a v tiebreaku 6:4 při jeho vlastním podání dokáže získat zápas ve svůj prospěch, ale nakonec prohrál tiebreak i celý zápas. Přitom mi připadal po celou dobu jako lepší hráč. Myslím, že to bylo zaviněno i psychikou, prohrál podesáté za sebou. 


Musím se přiznat, že jsem se mnohem více těšila na premiéru Jirky Veselého. O Jirkovi se mluví jako o talentovaném hráči, momentálně je nejmladší ve světové stovce. Při prvním setu mi ovšem přišel dost nervózní. Prohrál 4:6. Ve druhém setu jeho hra šla o dost nahoru, málem se mu podařilo v jednom gemu Argentince Mayera i brejknout. Některé jeho myšlenky, kam to hrát, mi přišly dobré, myslím, že za pár let by to mohlo být dobré a mohl by nahradit Radka Štěpánka. I ve druhém setu prohrál stejným poměrem 4:6 a do finále čeští tenisté postoupili s výsledkem 3:2. Bohužel finále se bude hrát venku, ve velice bouřlivém prostředí v Srbsku. 

Po zápase jsme se ještě stavili v obchodním centru na Chodově. Přemýšlela jsem, zdali nezajít do Starbucksu na Pumpkin Spice Latte, ale nakonec jsem se rozhodla, že 115 korun za kafé ušetřím. Koupila jsem si v Marks Spenceru 2 anglické porridge kaše, takže jsem odjížděla z Prahy naprosto spokojená. :)



středa 18. září 2013

Moje plány a cíle :)

Po dlouhé době se zase hlásím. :) Důvodů, proč jsem nepřispívala na blog, je více. Můj "prcek" onemocněl (netbook) a já jsem se cítila po návratu z Vídně hodně unavená. Prostě nebyla nálada něco napsat, tak jsem si dala ode všeho menší dovolenou (čti odpolední nic nedělání). Pokusím se do blogu přispívat pravidelněji a určitě ne všechny články se budou týkat sportu. Pořád dělám triatlon, ale teď máme závodní pauzu, tak ani není o čem psát. :) Vytyčila jsem si nějaké plány a cíle, které bych ráda přes školní rok splnila a rozhodla jsem se, že se s vámi o můj Wishlist podělím. :)

1) Udělat maturitu - myslím, že tady není, co dodat. Maturovat bych chtěla z češtiny (teda nechtěla, ale mám to povinně :-D), 2x z němčiny - státní a školní a 4. předmět stále nevím. Rozhoduji se mezi školní angličtinou, či ekonomikou. Dříve do výběru patřila i školní matematika kvůli VŠ, ale po prvním semináři jsem ji vyškrtla. 
2) Dostat se na VŠ - hodně těžký cíl. Už jako malá jsem chtěla studovat v zahraničí. Po prváku jsem si vybrala, že onou vyvolenou zemí bude Rakousko. Myslela jsem si, že dostat se tam na školu bude lehké. V Rakousku nejsou totiž přijímačky. Jenže je čím dál více studentů a málo místa. Proto se moje "vysněná" univerzita rozhodla zavést výjimečné zkoušky, které si dřív skládali pouze na medicíně a na podobně prestižních místech, kde je potřeba i velká dávka talentu. (který já bohužel nemám) Vybrala jsem si ekonomiku - Internationale Betriebswirtschaft (= mezinárodní obchod) na WU. Samozřejmě, mám zálohu v podobě pár škol v ČR – Masarykova univerzita v Brně, Vysoká škola ekonomická v Praze a Vysoké učení technické v Brně, tak doufám, že aspoň 1 varianta klapne. Přijímačky se na WU se budou skládat z ekonomiky a matematiky, na kterou se v nejbližším víkendu budu muset vrhnout.
3) Užívat si triatlonu - letos jsem byla neustále zraněná, pořád mě bolela noha. Snad jsem si zranění vybrala na dlouhou dobu dopředu a příští rok se zúčastním více závodů. A hlavně – závody si pořádně užiji a dokončím půlironmana. J Dilema – vrátit se zpátky na Czechmana nebo zkusit závod ve Vídni, či v Linzi – v mojí druhé zemi?
3) Zúčastnit se půlmarathonu - letos jsem žádný neběžela, v době půlek jsem byla zraněná. Ráda bych to příští rok napravila a nějakého se zúčastnila. Momentálně mám zase své obvyklé dilema - Praha, Vídeň nebo Bratislava? Vídeň už beru jako své druhé město, nějaký ten měsíc už jsem si tam prožila a přirostla mi k srdci. Zároveň bych ráda vyzkoušela náš nejslavnější český půlmaratón v Praze, na který se každoročně dívám v televizi. Bratislava je zase levná a právě zde proběhla moje první půlka, takže mě to táhne zpátky do hlavního města Slovenska. 
4) Zlepšit své jazyky - loni jsem pracovala zejména na své němčině, kterou jsem využila při mém pobytu ve Vídni. Letos jsem se rozhodla, že si kurzy zapíšu dva - němčinu a angličtinu. Na francouzštinu bohužel nezbylo místo. Angličtinu jsem poslední dobou hodně zanedbávala, upřednostňovala jsem němčinu. Bohužel moje úroveň se od základní školy téměř nezměnila (pokud ne dokonce k horšímu), kde jsem měla výbornou angličtinářku. Přesto mně tato úroveň v práci ve Vídni bohatě stačila a já sama jsem dokonce pomáhala ostatním. Právě tento nečekaný úspěch mě ve studiu jazyka nakopl a já se rozhodla zapsat si jazykové kurzy rovnou 2. Jazyky mě hodně baví, ale díky sportu mi na ně nezbývá tolik času. Určitě bych se ráda naučila minimálně ještě jeden.
5) Pořádně si užít nejdelší prázdniny - pokud úspěšně odmaturuji, čekají mě nejdelší prázdniny v životě. Ovšem rozhodně je nechci proflákat. Již 1. června bych chtěla odjet opět do Vídně pracovat minimálně na 3 měsíce. Měsíc bych ráda strávila ve Švýcarsku u tety, kde bych pracovala na své francouzštině. Na svůj vysněný obor potřebuji totiž cizí jazyky 2 a díky tomu, že ve Vídni se mluví německy, tak tento jazyk se mi „škrtá.“ :)
6) Zkusit znovu zkoušku B2 z němčiny - loni jsem bohužel neuspěla v písemné části. Na opravu mám jeden rok a nevím, zda po mně nebude zahraniční škola certifikát chtít. 
7) Odměnit se - podařilo se mi ve Vídni vydělat slušnou sumu peněz, zbylo mi dokonce víc, než jsem očekávala (dostala jsem prémie, ani nevím za co :D) Rozhodla jsem se, že tyto peníze hnedka neutratím a uložím si je na spořící účet. Protože se snažím tvrdě na sobě pracovat, rozhodla jsem se, že se odměním, až něco zvládnu. Jeden dárek si nadělím za certifikát a druhý za maturitu a přijetí pouze na WU. Zatím přemýšlím, co si koupím, času je dost a beztak to 100x ještě změním. Představy mám, ale říct to našim doma, tak mě asi zabijou, takže zatím zkušeně mlčím. J Se sestřenicí bych ráda jela navíc příští rok někam na výlet, zatím to vypadá na Barcelonu, tak doufám, že to vyjde. :) 
8) Přispívat pravidelněji – v poslední době to tu zeje prázdnotou. Snažila jsem se to trochu napravit během mého pobytu ve Vídni a pokusím se v tom pokračovat. Jak jste si již určitě všimli, články se netýkali sportu. Píšu o tom, co se momentálně děje, témata, které mi přijdou zajímavé. A je na čtenáři, aby si vybral, co si chce přečíst. Já taky nečtu všechny články, které napíšete. (Á sakra, právě jsem se prozradila) Věřím, že větší vypsanost mi pomůže u maturity, kde slohová práce je nedílnou součástí.

neděle 18. srpna 2013

Vídeňské nákupy a jídlo

Konečně jsem dostala výplatu. Jenže bohužel, jdu si vybrat peníze do bankomatu a karta mi hlásí defekt. Zkouším druhý bankomat, jiný a ten mi pro změnu kartu"sežere." Udělám na pobočce menší poplach, přiběhne pracovnice, která se následně pokouší odemknout bankomat a kartu vylovit. Poté mi ukazuje na můj telefon, prý to udělal magnet na krytu, který je s kartou ve styku vždy jen pár sekund. Každopádně, kartu mi zablokují, vyplňují mi žádost o novou. Karta prý přijde až domů do týdne. Vybírám si tedy u kasy nějaké peníze na přežití. No alespoň to vše brzy neutratím :)

Volno jsem měla mít v pondělí, jenže šéfová neměla dost lidí, tak mně přehodila směny. :) Volno jsem tedy dostala v úterý. Naplánovala jsem si tedy veeelký shopping. Bohužel jsem udělala trochu chybu, prozradila jsem svůj plán kamarádce, která se k nám s další kamarádkou připojila. Šly jsme nakupovat na Mariahilferstrasse tedy ve 4. Já, Katka, Julia a Lira. A jít nakupovat s Američankou byla obrovská chyba, pro ni byly evropské ceny docela šok. V každém obchodě jsme se pak docela zdrželi, ale naštěstí jsem stihla to, co jsem chtěla. :) Koupila jsem si nové šaty v Peeku, za 25 euro, docela slušná cena. Odpoledne jsem si dala pozdní oběd, steak s brambory a večer ještě zašly s Katkou na zmrzlinu, prostě příjemně strávený den. Co se týče nákupů - doporučuju ve Vídni dvě ulice - Mariahilferstrasse a Kaertnerstrasse. Je tu sice i pár nákupních center, ale zdaleka tam není tak dobrý výběr oblečení jako tady. ;)
Tak co, vybrala jsem dobře? :)

Proč v poslední dobou nepíšu téměř vůbec o sportu? Bohužel, na Mělníku jsem se zranila a když bolest 2 týdny nepřestávala, rozhodla jsem se pro odpočinek. Měla jsem pár dní volno a od tohoto týdne jsem začala běhat znovu. Není to žádná sláva, ale alespoň bolest zmizela. Snad už se nevrátí :) Díky tomu teď nebudu startovat na žádném triatlonu a sezóna tím pádem pro mě předčasně skončila.

Jídlo? Kde ho koupit? Ve Vídni obrovský hypermarkety, jako je Tesco, Globus v ČR, nenajdeme. V Rakousku mají kromě Metra (= české Makro) spíš síť malých obchodů, které jsou ovšem výborně dostupné, ať už bydlíte kdekoliv. Já mám přímo pod bytem Eurospar, přejdu 2 přechody a mám tu Hofer, Billu, DM a další, na pravo cca 3 minuty chůze mám další Billu, která je větší a u mě co-se týče ovoce i oblíbenější, vedle Billy napravo je lékárna, když půjdu pět minut pěšky, dojdu do Merkuru a 3 zastávky tramvají (ve Vídni šaliny nejezdí ;)) mám Lídl. Navíc pracuju v Donau Zentru, takže tu mám pidi Gastro Spar a velký Interspar. Jako každá studentka moc peněz nemám, tak se snažím ušetřit kdejaký cent, proto jsem si pořídila věrnostní karty :) Díky tomu jsem třeba tátovi koupila ve slevě Františkárny za 5,3 euro - 8 lahví, normálně výjde jedna láhev za 1,05 - docela dobrá sleva, ne? :)
Musím říct, že nakupování potravin mě hodně baví, proto mám snad plnější ledničku než doma pro 4 :) Většinou využiji nějaké množstevní slevy a nakoupím tak na týden. :D Kam jsem se ještě bohužel nepodívala je Naschmarktu, ale snad to brzy napravím. :) Nejlepší je chodit nakoupit v pátek a v sobotu, kdy všechny řetězce mají 25% slevu na určitý sortiment.

A co nového v práci? Přišel k nám nový manager. V celku sympaťák. Asi se plánuje v blízké době střídání za těhotnou Kathy. Kathy je v poslední době hodně náladová, možná je to tím, že je těhotná, už v 7. měsíci. Vůbec to na ní není vidět. :) Tento týden přišly do týmu nové holky, Rakušačka a Srbka. Trochu tím rozbily filipínskou nadvládu, z ne-filipínek jsme tam už 4, já, 2 Rakušačky a Srbka. :) Trochu mě překvapilo, když jsem se Sonjy, nové Rakušačky ptala, kde bydlí, odpověděla mi, že až v Simmeringu (téměř hodina cesty) Ptala jsem se jí, proč se tedy nehlásila někde blíže, odpověděla mi, že ji nevzali... Rodilou Rakušačku. Neuvěřitelný boj o místo, na který v ČR nikdo nechce. Tady, na lépe placenou než v ČR, nevezmou ani rodilou Rakušačku (95% cizinců v každém Mc) Dokonce i matka se třemi dětmi zvládá v pohodě vyžít z platu. Dříve mě docela překvapovalo, když jsem uviděla někoho s drahou taškou, či věcí, ale pomalu si zvykám. :) Dokonce mám nejhorší mobil v práci :D Pomalu se těším, až mi příjde další výplata, která mi zůstane úplně celá, dojde mi až po návratu z Vídně. Nějaké nápady, jak ji nejlíp utratit? :D

Začínám si uvědomovat, že prázdniny jsou téměř pryč a někde a hlava se pomalu začíná doléhat tíha náročného nadcházejícího roku. Přeji všem, abychom všichni nabrali co nejvíc sil, budeme to potřebovat!


neděle 28. července 2013

McDonald's z druhé stránky

Pracovat v Mc Donalds v Rakousku je docela populární. Člověk dostane už jakž takž normální plat (na rakouské poměry samozřejmě), takže je zcela normální, že tu pracují matky s dětmi i starší lidé, nejenom studenti. Dostat pak takové místo je docela náročné. Mně se to nakonec s velkým štěstím podařilo. I když až napodruhé. Po ne – skvělém telefonátu (za který se stydím ještě dnes) mě pozvali na pohovor, na který jsem se dostavila i díky nepovedenému telefonátu značně nervózní. Nevzala mě, ale já nikdy nic nevzdávám a pokoušela se získat místo dál. Nakonec mi volala ta samá, že má místo v Donau Zentru. A nastal kolotoč číslo dvě. Sehnat ubytování. A zde jsem objevovala, jak se rakouská nátura vybarvuje. Místo na studentské koleji jsem našla až na cca 5. pokus. Jenže – mám to místo vůbec jistý? O místo jsem žádala v pondělí, poté, co jsem 3x musela babu popohnat, mi přišla smlouva. Až ve čtvrtek, při tátově odjezdu do Klagenfurtu. Původně jsem měla jet do Vídně autobusem z Brna, ale byl HROZNÝ PROBLÉM dostat tu jednu noc navíc. V pátek mi přišel mail, proč jí ještě nedošel mail s podepsanou smlouvou, jestli jí to do dnešního dne nepošlu, o místo přijdu. Docela šok. Tak jsem byla poprosit paní na recepci našeho kempu, zdali by mi nevytiskla a neoskenovala jeden papír. Asi stokrát mi řekla, že to není její práce. Zdvořile jsem se jí snažila vysvětlit, že to chápu, ale je to pro mě hrozně naléhavé. Nakonec, po hodině čekání se mi podařilo papír odeslat. Mimochodem za tuto náročnou práci (která normálnímu člověku MAXIMÁLNĚ trvá 5 minut) účtovali 2 eura. Naštěstí to táta přežil a mě spadl kámen ze srdce, mám ubytování. 

V pondělí, v den mého prvního pracovního dne v Mekáči, jsme vstávali již v pět hodin. Bohužel, na dálnici byla autonehoda a já tak přišla o hodinu později do práce (musela jsem samozřejmě napřed na ubytování, jinak by se ze mě stal vídeňský bezdomovec a kde jsme se zdrželi asi tři čtvrtě hodiny). Naštěstí to Natascha vzala úplně v pohodě. Odevzdala jsem pár dokumentů, dostala jsem oblečení a hurá do práce. Ze začátku to pro mě bylo hrozně těžký, navíc v ten den bylo snad nejvíce zákazníků za celou dobu. Nyní mi už práce jde a už obsluhuju na téměř stejné úrovni jako „mazáci.“ Pracuji v týmu s minimálně pěti filipínci, kteří melou pořád v jejich rodném jazyce, dále Barmankou, Maďarkou, Írankou, Portugalcem s kořeny v Africe, Řekyní, ale i tu je pár Rakušanů – Tennis, které sice bude brzy 22 let, ale už má i 2 děti – 4 letou holčičku a 2 letého kluka, Bianca, jejíž rodiče jsou Chorvati a Nicole. Mám celkem 3 šéfy – jednoho hlavního – pana Bastera a dále Nataschu, která spíš má na starosti administrativní věci – objednávky zboží atd. a dále Kathy, která spíš hlídá nás – pokladníky a kontroluje potraviny. Četla jsem spoustu o tom, že se chovají šéfové hrozně, směny plánují podle toho, jak jim se hodí a vůbec člověku nevyjdou vstříc, ale já se s tím zatím nesetkala. Ano, žádala jsem si o volno 10. srpna, kdy budu mít po výplatě, abych mohla jet s kamarádkou nakupovat, jenže to je sobota a přednost mají matky s dětmi, takže plně chápu, že jsem volno dostat nemohla. Navíc teď spousta lidí odešlo do nově otevřeného Mekáče a nám teď dokonce přijely na víkend na výpomoc holky z Hollabrunnu.
Co se týče jídla – je několikrát denně kontrolováno, nesmíme se potravin ani dotknout (hranolky atd.), stornujeme zmrzlinu, když je moc řídká … Myslím, že o potraviny je skvěle postaráno a není pravda, co se říká. Musím se přiznat, že já jím v poslední dobou hodně často tam, protože, kdo by taky obědval v 10 hodin, či v 11, když je plný od snídaně (a to snídám okolo 8) Nemyslím, že je pravda to, co koluje o potravinách na internetu o Mekáči. Překvapilo mě, že docela rozumím, hlavně šéfům, což je důležité. Jen mě štve, že zatím nemám rakouský přízvuk, který se mi tak hrozně líbí, ale to snad někdy přijde L Anebo lidé, kteří vůbec neví, co si dají a objednávku několikrát změní. L  Strašně mě potěší, když se někdo ptá o místo, a já už to mám za sebou. Jen mi trochu přijde divný, když tam někdo přijde s tatínkem a pak celou dobu mluví za vás, kazí to dojem. ;) A jsem strašně šťastná, že zrovna mě dali šanci, ukázat, co ve mně je (brali jen 1). A byla bych ráda, kdyby zákazníci ovládali aspoň trochu matematiku a jazyk, už několikrát se mi stalo, že přišli za mnou Asiati, či Rusové a nedokázali se vymáčknout, co vlastně chtějí jíst.Co se týče dnů, jsou docela klidné, lidé jsou konečně moudří a tráví ho raději na bazéně místo v obchoďáku. Nejhorší jsou teď asi soboty, kdy chodí do Mc Donaldu celá rodiny, takže objednávky nad 30 jsou docela normální. Nejklidnější bývá závěr pracovního dne, pátek. Od úterý budeme mít novinky – nové burgery a Mc Flurry, takže neváhejte a přijeďte ochutnat ;)