sobota 17. listopadu 2012

Hornická desítka (3.11.) + BBP Jehnice (17.11.)

Hornická desítka
Hornická desítka je jedna z mých nejoblíbenějších závodů, kam se ráda vracím. Rychlá trať, funkční tričko, guláš po závodě a skvělí organizátoři. Mým cílem je zaběhnout trať alespoň ve stejném čase jako loni - letos ještě nemám na rychlejší časy naběháno. No co, forma pro mě ještě není důležitá. Stačí, když přijde v období duben - červen. Pokud budu závodit až do září, tak by se vůbec nezlobila, kdyby forma zůstala déle.  :)

Do Frýdku-Místku se vydáváme po brzkém sobotním obědě. Cestu skoro celou prospím, jsem unavená z uplynulého týdne. Na místo přijíždíme více než hodinu před startem. Jdeme se zaprezentovat a k mému překvapení se letos vydávají zelené trička. :)

Vyrážím docela rozumným tempem, nechci to přepálit. Užívám si trať, ale nějak rychle mi to neběží. :( No, aspoň to nepřepálím. Kolo mi přijde nesmírně dlouhé. V závěru prvního kola mě předbíhá první Keňan. Vzápětí Kocourek, Ukrajinec a Homoláč. Připadá mi, že letí, krásná podíváná. Na trati H10 je jediný krátký pidi stoupáníčko při průběhu cílem. Nicméně mě to vyčerpá tak, že celý 2. kolo se jen pomalu ploužím. :( O dost zpomaluji. :( Naštěstí 3. kolo běžím téměř jako 1. O minutu zlepšení oproti loňsku. Nicméně to pořád není ono.

Brněnský běžecký pohár
Brněnský běžecký pohár. Mám tento pohár ráda, na každý závod přijde hodně běžeckých nadšenců, potkám své přátele, které jsem dlouhou dobu neviděla, po závodě si zajdem na párek, či dostanem jiné občerstvení. :) Jediný co na tomto poháru nemusím, jsou tratě, téměř všechny jsou drápání do kopce. Mnohem více se mi líbí tratě na Vysočině v rámci Běžce Vysočiny. :) Jehnice patří mezi běžci k nejoblíbenějším. Pravidelně se zde setká nejvíce účastníků.

Vstávání v 8:10 je hodně kruté. Celý týden jsem chodila spát okolo půlnoci, jedné hodiny, ve škole nás v poslední dobou vůbec nešetří. ;) Tělo je celé rozlámané a mým hlavním úkolem je během 15minutové jízdy neusnout. :D Při příjezdu na závod se jdeme zaprezentovat. Očekávám velkou frontu, kvůli letošní novince - čipové karty. Při dalších prezentacích bude stačit jen pípnout, zaplatit poplatek 50 korun a hnedka dostaneme číslo s čipem. Určitě to bude rychlejší než pomalé vyhledávání příjmení v počítači. Ovšem prezentace jde celkem rychle, ve frontě čekám jen 5 minut, což na tyto závody jde. :) Jdu se rozběhat, mám problémy uběhnout pár metrů, raději nechci pomýšlet, že mě čeká při závodě téměř 7km. Objevila jsem totiž tajnou zbraň - kafé, díky ní jsem spánkový deficit posunula na dnešek. :D

Start je naplánován na 10.30, ale díky rekordnímu počtu předškoláků se start posouvá. Pozoruji závod těch nejmenších, takový dupot jsem nikdy neviděla. Jsou vidět :)

Konečně se odstartovává. Běžím se poprat s prvním prudkým stoupaním. Docela to zvládám dobře, avšak posléze beh po rovině (asi moje nejsilnější zbraň u běhu) není tak, jak bych si představovala. Poté mírně klesáme a ocitáme se v lese. Docela si to užívám. Začíná mírné dlouhé stoupání. Při nejhorších pasážích 50 kroků jdu 100 běžím, což se ukazuje jako o mnoho rychlejší než to celé běžet. Vybíháme z lesa a běžíme kolem farmy mírným klesáním zpátky do lesa. Objevuju se zase zpátky před kopcem. Konečně jsem před kopcem u zahradkářské kolonii. Nyní stačí kopec vyběhnout a posléze si užít rovinku a seběh. Trénovat sprinty se vyplácí. Úspěšně odolávám finiši proti dotírajícímu se dorostenci. :)

Na to, jak jsem byla unavená, jsem byla překvapená, že mi to jakž takž šlo. Nicméně mě teď čeká hodně práce, chci se ještě hodně posunout. Ráda bych se podívala příští rok do Prahy v rámci Juniorského marathonu. Do toho zápřah ve škole i v němčině. Snad se mi podaří vše úspěšně zvládnout.
V cíli! :)



pátek 2. listopadu 2012

Multimediální den

Jakožto členka redakce školního časopisu jsem dostala možnost zúčastnit se Multimediálního dnu na fakultě SS Masarykovy univerzity v Brně. Vybrat si z rozsáhlého výběru přednášek bylo nesmírně těžké. Nakonec jsem si vybrala „Jak napsat sportovní reportáž“ s přednášejícím Ondřejem Trunečkou.  Myslela jsem si, že o tuto přednášku bude velký zájem, tak jsem radši přišla dřív, protože počet míst byl omezený. Stihla jsem tedy jen zkráceně přednášku o zdejší fakultě od pana Burgra. Když jsem přišla před učebnu, čekal mě šok. Nikde nikdo? Co teď? Snad se přednáška nezrušila, či není v jiné učebně. Strategicky vyčkávám. Po chvilce přijde pán s tím, že začátek bude posunutý o půl hodiny. Dobrá tedy. V 10 vstupuji do učebny. Sedí tam jen pan Trunečka. Nabízí mi, že pokud nikdo nepřijde, že se mě bude věnovat individuálně nebo bych přešla na přednášku o pana Záruby, Kohouta a Černoškové. Bohužel – bohudík :) přichází další zájemci a celkem nás je 7.

Ondřej Trunečka posluchačům sdělil vlastní zkušenosti s online zpravodajstvím. Foto: Martina Tomková
O. Trunečka (ilustrační foto)
Pan Trunečka nám začíná povídat, proč online přenos vůbec vznikl. Je to tím, že každý televizní přenos má autorská práva a koupit je a koupit přenos pro televizi je dost nákladné. Následně mluví o velice bojových podmínkách pro reportéry – místo pro reportéry na utkání, malý rozhled na hřiště. Český reportér má oproti zahraničním reportérům jednu velkou nevýhodu – nemá na svém místě žádnou kameru, televizi, která by mu ukázala případné zpomalené záběry, či zlepšila pohled na hřiště – většinou redaktor ani nevidí na číslo na dresech. Poučuje nás, co máme dělat v hlušších okamžicích – zaměření na diváky, trenéra, emoce … Na práci je nutné, abychom psali všemi deseti a nesledovali obrazovku, psali bez překlepů a chyb, protože korekce není moc možná. Pouští nám příklad hokejového zápasu. Ukázka trvá necelé 2 minuty, kde mezitím vznikla šance na gól Pardubic, potyčky a naprosto nepřehledný gól. Zaznamenat barvitě popis, srozumitelně a rychle je náročné.  Musíme být rychlejší než čtenáři na diskuzích, jinak si reportér vyrobí „faux – paux.“ Vyjmenovává pikantnosti ze své práce – na pekingských OH měl psát online reportáž tenisového utkání Tomáše Berdycha. Berdych hrál tenkrát až na dvorci č. 14. Asi i díky vlhkému prostředí panu Trunečkovi začala blbnout baterka a rychle se vybíjela. Poprosil tedy pořadatele, zdali si může nabít notebook. Čínští pořadatelé byli neúprosní. Musel tedy o přestávce běžet do místnosti pro novináře, aby si dobil notebook a mezitím pomocí telefonu volal do redakce a popisoval, co vidí.
Po úvodní části si sami zkoušíme napsat online přenos z fotbalu. Fotbal na popis má být prý lehčí. Pro mě docela klišé, protože na fotbal se vůbec nedívám. Neznám pravidla fotbalu, takže se musím vyjadřovat dosti nepřesně. I tak, jako nezkušenému pisálkovi se píše velmi obtížně. Chvilku se nic neděje, následuje 20 vteřin nepřehledných situace, kdy balón léta ze strany na stranu a gól. Dostáváme čas po stopnutí videa si své myšlenky dopsat. Je zajímavé porovnávat si své texty s ostatními. Hlavní myšlenky zůstávají, avšak pozadí míváme často velmi odlišné. 

Ukázka toho, co jsem stihla zapsat já – 6. minuta utkání
„A teď se srazili Švancara s Dreksou a Švancara zůstává ležet na hřišti! Svíjí se bolestí. Přibíhají záchranáři a odnáší Švancaru na nosítkách.  Po krátké odmlce míč mají Olomoučtí. Trenér Brněnských se chystá střídat. A teď sledujeme Švancaru, kulhá u postranní lajny, sundává si kapitánskou pásku a bude střídat.“

http://www2.rozhlas.cz/foto/060419-25_sport/org00019.jpg
T. Kohout (ilustrační foto)
Přednáška bohužel končí, pan Trunečka se s námi loučí a já se přesouvám na další přednášku od pana Tomáše Kohouta „Sportovní rozhlasová reportáž nejen z fotbalového zápasu“ do místního rádiového studia. Přicházím opět na čas. V místnosti potkávám pouze pana Kohouta. Čeští studenti asi mají ve zvyku chodit pozdě. J Pan Kohout se mi osobně představuje. Jsme jen ve třech. Nejprve nás zasvěcuje do obecné problematiky, je dosti podobná online reportáži. Posléze hovoří o přípravě? Co vše bychom měli vědět? Stačí nám obyčejná tabulka se jmény, kterou každý reportér dostává při vstupu na stadion? Ne. Reportéři musí vědět vše okolo – kdo je zraněný, má červenou kartu, kdo je třeba benjamínek týmu, nejstarší … Obecně příprava mu zabere cca 8 hodin. Což prý není extra moc oproti třeba Robertovi Zárubovi, kterému příprava na 1 zápas trvá hodin 18. Dále mluví o spojení se studiem, kde se dozvídá, kolik má minut na přenos. Čas je většinou přizpůsoben atraktivitě utkání. Při hokejových extraligových zápasech, kde se točí 7 reportérů, říkají nejčastěji 2 věci – skóre, větu o utkání.
Heslo rozhlasového reportéra? „Mluv o tom, co vidíš.“
Následuje část praktická. Tomáš Kohout vytahuje záznam fotbalového utkání. Ajajaj. Stojíme před těžkým úkolem, musíme mluvit minutu bez zastavení o stavu utkání. Jsem první na řadě. Začínám popisovat přihrávky, nestíhám sledovat který hráč si přihrál s kým a pak nemůžu najít balón :D Můj 2. pokus už je lepší, jen jsem se stále občas zakoktávala. I tak si vysluhuji pochvalu. Je prý vidět, že občas nějaký hlasový přenos si poslechnu. Ke konci přednášky nám poděkoval a zeptal se, jestli to nechceme zkusit v nějakém deníku v Brně. No uvidím.
Jsem ráda, že jsem se Multimediálního dne mohla zúčastnit a už se těším na další ročník! :)

neděle 21. října 2012

Tvrdá lekce po pauze :)

Po měsíci netrénování, kdy jsem se jen učila a trénovat jsem chodila 3x týdne - 2x krátký běh, 1x posilovna, jsem se rozhodla, že se zúčastním Kuřimské hodinovky. Chtěla jsem ze začátku dostat tvrdou lekci, abych se usvědčila v přísloví - bez práce nejsou koláče. :)

Ze začátku se snažím to nepřepálit. Po dvaceti minutách se začíná projevovat moje tréninkové manko a já začínám bojovat sama se sebou, abych to nezabalila a snažím se to rozběhnout. Po 40-ti minutách krize odeznívá - těším se do cíle. Ke konci si trochu zasprintuju, kde předbíhám pár soupeřek a mám to za sebou. :)


Termínovka na rok 2012/13 vypadá velice dobře. Již jsem přihlášená na Hornickou desítku. Určitě poběžím pár závodů ze seriálu BBP - Brněnského běžeckého poháru. Abych měla pořádnou motivaci do tréninku, tak to vypadá, že letos si odběhnu trojboj - Bratislavský 1/2marathon, Pražský 1/2 marathon a Vídeňský marathon. Ráda bych zkusila i marathon, abych si na půl ironmanovi mohla na běžecké části říct - to nic není, běžím jen půlku. Takže konec plánování, hurá do práce. :)

neděle 16. září 2012

Zakončení triatlonové sezóny - domácí EKOL Superprestige

Zaspaný start.
Poslední závod v sezóně nemohl být ani na lepším místě, konal se v mém rodném Brně. Strašně jsem se na ten závod těšila a jen odpočítávala dny. To co jsem pak v samotném závodě předvedla mi zasáhlo velkou ránu do srdce. Nechci závod detailněji rozebírat. Po mizerným úvodu přišlo na řadu ještě horší kolo, kde jsem nabralo obrovskou ztrátu, kterou jsem na běhu udržela zhruba stejnou. Strašně mě mrzí, že se mi závod nepovedl, ale i takový je sport. Teď mě čeká 4-týdenní odpočinek a poté se vrhnu plně do tréninku. Mezitím budu řádně studovat. Koupila jsem si učebnici francouzštiny pro samouky, tak se posunu trochu dál než ve škole. :) Dále jsem se přihlásila na přípravný jazykový kurz z němčiny na certifikát B2. Na příští rok plánuju 1. triatlon s OH distancemi, možná zkusím dokonce i půl ironmana v mém "druhém" městě ve Vídni. Závodů plánuju celkově maximálně okolo 5. Pokud se mi to povede, ráda bych využila svůj certifikát a šla pracovat do zahraničí, posouvat své jazykové a jiné schopnosti. Pokud se mi brigáda sehnat nepovede, ráda si udělám jen triatlonové léto s vařením u plotny (moje další vášeň :))

středa 29. srpna 2012

Závod v Lausanne, Švýcarsko

Po Vídni jsem se přesunula do městečka Lausanne ve Švýcarsku za tetou, kde jsem si chtěla dát tréninkově sprint triatlon. Abychom nevezli přes půl Evropy kolo, objednali jsme kolo přes internet. Když jsem své vypůjčené kolo poprvé uviděla, chtěla jsem ho hned vyměnit za tu moji "kámošku." Specialized Roubaix Pro. Nádhera. Vůbec mi nevadilo, že není v zelené barvě, v mé ekolácké barvě. Hned jsem si ho musela jít vyzkoušet. Jelo nádherně. Nadšením jsem téměř nemohla dospat.

Výlez z vody
Vstáváme již v 5, i když to máme od tety do Lausanne jen 15 minut autem. Start je bohužel již v 7:35 a do místa startu je to cca 2km. Musím si navíc vyzvednout startovní balíček, který nám včera nechtěli vydat, protože jsme přišli moc brzo.Při příjezdu zjišťujeme, že nemůžeme použít bližší parkoviště, protože už je zavřené. Na místo startu musím tedy jít cca 2km. Tam se v klidu nasnídám, rozhýbu, nachystám věci do depa a už netrpělivě vyhlížím start. Jako první vyráží na cestu štafety, chvíli po nich muži a konečně přichází řada na nás. Ve vodě je nás 120 žen, takže hned od začátku přichází strkanice. Jedna žena mi v zápalu boje práskne rukou do brejliček, takže nyní jsem odkázána na jedno oko. Přesto se poměrně dobře orientuju, otáčím kolem bójek a plavu do prostoru výlezu. Plavání nám stěžují téměř 2 metrové vlny, takže nemám absolutní představu, na jaké pozici se pohybuji. Před náma vidím ještě opožilce v zelených čepičkách - muže. Ženu se přes ně a konečně si běžím pro svoje kolečko. Přeběh z vody je docela dlouhý, pořadatelé kvůli hojnému počtu nás tam pouští ze zadu, takže v průměru přeběh do depa trvá 5 minut. Alespoň vidím, kolikátá konečně jsem. 13.! Snažím se běžet co nejrychleji to jde, abych první balík neztratila. Depo se mi povede celkem dobře a já jedu od prvních metrů naplno. Nechci za žádnou cenu, aby mi ujely. Do kopce celkem dost trpím, pociťuji, že mi chybí moje dorostenecké převody, které by se mi hodily. Sjezd se snažím hodně pustit a na rovině využívám sílu svého stroje. Ve druhém kole ale začínám pociťovat nedostatek sil a v kopci odpadám. :( Snažím se do toho stále bušit, ale sil je méně a méně, ve třetím kole mám dokonce problémy vyšlapat kolo na nejmenší placku, stoupání je tam přes 12%. S velkým smutkem odkládám moje kolo do depa a jdu na běh. Běžet se mým nohám vůbec nechce. Mají náběh na křeče, jsou ztuhlé a celkově takové prázdné. Na běhu mě předbíhá spousta lidí, snažím se zabrat, ale nejde to. Celých běh trpím a konečně se dostávám do cíle. I finiš prohrávám. :(  

Zhodnocení
Po odpadnutí. :(
Jako tréninkový závod splnil dokonale svoji funkci na Brno. Zjistila jsem, že kolo, ani běh nebylo přesně změřeno, kolo mělo přes 27 km, běh dost přes 5km. S plaváním mohu být maxilmálně spokojená, letos se mi poprvé podařilo chytit první skupinu a balík. S kolem můžu být také spokojená, jela jsem na krev a kdyby mi nechyběly převody, tak je jistě lepší. Měla jsem možnost vyzkoušet si takový silný stroj. Nádhera. Běh, moje tradičně nejslabší disciplína, se mi tentokrát moc nepovedla. Zatím můj nejhorší běh. Do Brna budu na něm muset zapraovat. Přesto mě tento výsledek nakopl dopředu. Vím, že se dá hodně vytěžit z kvalitního stravování a samotný výběr potravin mě může hodně posunout. Proto budu muset tuto stránku sportu dále studovat.

Fotky od fotografa :)


úterý 28. srpna 2012

Průvodce Vídní

Ve Vídni jsem strávila o prázdninách 3 týdny. Proto bych chtěla jeden článek věnovat pobytu ve Vídni a podělit se s Váma s mými postřehy.

Škola
Škola
Studovala jsem v ActiLingua Academy. Každý všední den zde probíhá výuka němčiny. Buď dopoledne nebo odpoledne, záleží kam vás zrovna na týden sekretářka přiřadí. Bohužel změna není možná. Většina má standartní kurz, který začíná v 9 nebo ve 14:15. Hodina trvá hodinu a půl, mezitím je 15 minutová přestávka. První hodina je zaměřena na gramatiku, druhá na slovní zásobu, mluvení a čtení. Nejdůležitější je ztratit ostych a mluvit. Je jedno, jestli řeknete špatný člen nebo předložku. Všichni na světě jsou k vám velice toleratní a chyby vám odpoustí. Jsou raději, když mluvíte, než když přemýšlíte 10minut, jaká předložka je ta správná.
Každý týden ve čtvrtek se píše test . Slouží zejména pro vaši informaci, jak dobře jste se naučili probíranou gramatiku. Pokud napíšete test extra dobře, můžete být přesunuti do těžší úrovně. Nejčastěji však zůstávate v jedné úrovni 4 týdny.
Každý den pořáda škola akce. Ve všední dny večer aktivity po Vídni, které bývají zdarma. Nebo se můžete přihlásit na celodenní výlet do jiného města, který se pořádá v sobotu. Většinou stojí 68euro a jezdí se například do měst, jako jsou Graz, Linz, Salzburg.

Bydlení 
Noční Prater
Bydlet můžete buď ve vlastním - pronajmutém bytě, či u příbuzenstva nebo necháte školu, aby vám nachystala ubytování. Na výběr máte bydlení v rakouské rodině, v ActiLingua rezidenci, či na koleji. Rodina, či ubytovna vám může poskytnout snídaně, či polopenzi (snídaně + večeře) Na snídani je na výběr šunka, sýr, máslo, med, marmeláda, nutela, cornflaky, mléko, čaj, káva a šťáva ze sirupu. Na večeři bývá polévka, výběr z 2-3 mas, 2-3 přílohy, salát - rajačata, okurek, paprika, dresingy a zákusky. Vše formou švédských stolů.

Studenti
Pokud se rozhodnete studovat ve Vídni v ActiLingue, počítejte s tím, že tam můžete potkat i spoustu Čechoslováků. Loni si na to ještě dávali pozor a snažili se nedávat nás dohromady, letos nás klidně bylo 5 Čechoslováků v jedné skupině. Další početnou skupinou bývají bývalé sovětské národy - Rusko, Ukrajina, Lotyšsko, Litva ...
Schönbrunn

Doprava
Vídeň je skvělá tím, že má rozsáhlou síť městské hromadné dopravy a kamkoliv se dostanete. Lístek si můžete koupit buď před zastávkou metra, v tramvaji nebo v trafice. Platí všude ve Vídni - v tramvaji, v autobuse, v U- Bahnu (metro), či S-Bahnu (vlak). Týdenní lístek stojí 15euro, měsíční 45.

Posilovny
Hned první týden v úterý jsem chtěla zajít do fitka, zejména na kolo, abych nevyšla ze cviku. Vybrala jsem si jedno Vídeňáků nejoblíbenější. Bohužel do toho prvního mě nechtěli pustit, protože tam můžu platit jen s rakouskou kreditkou. Rychle jsem si matně vybavila, že kolem jednoho velkého jsem běžela. Vyrazila jsem tedy tam. Jenže tam jim vadilo, že mi nebylo 18. Zvláštní. Pít se tady může od 16, ale do posilovny až od 18. Ten den jsem odešla s nepořízenou. Naštěstí pokus č. 3 dopadl na výbornou, akorát platit 9,5 euro za vstup je docela mastný ... Oni tam počítají, že po cvičení navštívím tam saunu, jenže v létě se vám v takovém horku do sauny nechce. ;)

Schönbrunnerbad
Bazény
Do bazénu jsem se hrozně těšila. Po pečlivém výběru mi padl do oka bazén ve Floridsdorfu. Jenže, dojela jsem tam a bazén byl zavřený! Po rozhovoru s zdejším pracovníkem mi bylo oznámeno, že mám přijít příští týden. Dobrá tedy. Poučena fitneskovým fiaskem jsem vyrazila okamžitě do dalšího bazénu, který jsem měla po cestě. Taky zavřeno! Otevírají taky až příští týden! Proč to nemůžou napsat na internet?! :( V záloze jsem měla ještě jeden menší, ale byl taky zavřený :( ... Nemohla jsem se tedy dočkat úterý. Dojedu tam, pár minut před 9 - otevírací dobou. Musím tedy chvilku čekat. V 9 jsi jdu
pro lístek. Jenže pokladní mi oznámí, že otevírají vše ostatní, ale bazén kvůli čemusi ještě týden nechají zavřený. :( Achjo! :( ... Po debatě s Rakušankou jsem zjistila, že tady je to normální, halové bazény jsou o prázdninách zavřený, protože mají otevřený venkovní bazény. A jelikož bylo o víkendu nádherně, rozhodla jsem se navštívit bazén ve Schonbrunnu. Nádhera! Myslela jsem si, že se tam nebude dát plavat, protože tam bude hodně lidí. Jenže Rakušáci překvapili! Nechali tam 2 dráhy s limity - jednu pomalejší a jednu rychlejší a když si plavčíci mysleli, že nějaký plavec je moc pomalý a zavazí ve dráze, tak ho prostě vyhodili!

Vídeňské obědy
Café Central
Ve Vídni je docela oříšek někam jít na oběd. Meníčka tu začínají od 8eur, nejčastěji za 10. Jít takhle párkrát na oběd, tak jsem bez peněz. Musela jsem si 3 týdny vystačit s bagetami, které jsem kupovali v pekárně Back werk nebo Strock za cca 3 euro. Občas jsem si dala pizzu, která stála 1,2 euro u školy nebo chutnější čtvrtka za 2,7eur na Schwedenplatzu. A když už mi bageta nebo pizza lezla krkem zašla jsem ke Turkům na kebab nebo na nudle, které byly za cca 3 eura.

Kavárny
Kavárny neodmyslitelně k Vídni patří. Doporučovala bych vám zajít na pravý sacher dort do Sacher hotelu, který jako jeden ze 4 kaváren vyrábí originální recepturu tohoto lahodného čokoládového dortu s meruňkovou polevou. Bohužel jeho cena zas tak příznivá není, stojí 6 euro.
Pokud dostanete chuť na pravou vídeňskou kávu, doporučuji vám zajít do kavárny Central na Herrengasse. V minulosti jsem chodili psát umělci své texty. Má nádherné kouzlo. Ke kávě vám doporučuji koupit nějaký zákusek, skvěle chutná a stojí okolo 4 euro.

Paulaner ze Schweizerhaus
Prater
Prater má pro větší kouzlo večer. Nejprve bych vám doproručila navštívit vyhlášenou hospodu Schweizerhaus, kde můžete okutnat například výborné kolínko, ale hlavně k tomu dělají výborná točená piva. V Rakousku se točí velikosti Seidel a Krugel - 0,3 a 0,5l.
Atrakce v Prátru stojí až 8 euro

Schönbrunn
Schobrunn je klasika, která stojí za to navštívit. Můžete navštívit zámek, zámecké zahrady, či místní ZOO. Časově bych vám doporučila Schonbrunnu vyhradit 1/2 den či den.

Památky
Z památek bych vám doporučila projít si centrum Vídně, či navštívit muzea jako je Albertina, technické, marcipánová, ale je jich spousta dalších...

Nákupy
Pokud se rozhodnete vyrazit na nákupy, doporučila bych vám Stephanplatz, či dražší Mariahilferstrasse. Pokud hledáte něco za rozumné ceny, doporučuji vám udělat si výlet do Outlet cetra v Parndorfu. Lístek stojí 9,5 a jezdí se tam autobusem od Opery. Zaplatit lístek lze jen v informačním stánku Parndorfu, který je na rožku mezi Adidasem a Burger Kingem.

středa 25. července 2012

Závod s velkou tradicí

Výlez z vody.
Triatlon v Mělníku je vyhlášený náročnou cyklistickou tratí a závěrečnou běžeckou částí. Jako jeden z mála závodů českého poháru se pyšní hojnou účastí. Mě si závod získal tím, že měli na stánku zelené kompresky k mojí Ekolácké kombošce. :) Unikátem tohoto závodu jsou 2 depa - jedno těsně u vody a druhé na náměstí Mělníku o 4km dále. Muži a ženy si tentokrát střihnou sprint triatlon s námi juniory. Na startu nechybí ani legendy českého triatlonu Filip Ospalý, bývalý mistr Evropy, který již přešel spíše na 1/2 ironmanské tratě a Martin Krňávek, bývalý vicemistr Evropy. Potrápit je měl především František Kubínek, či David Kuchařík a Láďa Dvořák. V ženách byla favoritka Hana Kolářová a juniorka Aneta Grabmullerová, která se přijela rozzávodit na příští týden, kdy ji čeká Evropský pohár juniorů na domácí půdě v Táboře. Pro mě to byl dlouho očekávaný souboj s tátou. Zatím je stav nerozhodný 1:1 - napřed jsem tátu porazila loni na triatlonu v Jihlavě a posléze táta srovnal skóre na 1:1 na aquatlonu ve Zlíně.

Kolo.
I když se v Mělníku slévá Vltava do Labe, v řece neplaveme. Plaveme v místním štěrkovišti. Pořadatel nás upozorňuje, ať plaveme rychle, že v rybníce jsou nenažrané rybičky. :) Startujeme 5 minut před chlapama. Ve vodě se držím bok po boku Lenky Látové. Vzápětí sebou trochu trhne, jdu za ni do vláčku. Kousek za námi plave juniorka Veronika Moudrá. Raduji se. Konečně budu mít s kým jet na kole. :) V tomto pořadí vylézáme z vody. Depem jenom prosvištím. Obouvání do tretrech probíhá také nebývale rychle, asi to je těma novýma gumičkama. :) Avšak vzápětí objevuji smutný fakt, svoje soupeřky ztrácím - Lenka Látová dostává penalizaci za nenasazenou helmu a Verči Moudré ujíždím. Na rovině to krásně jede, jen do toho kopce trochu umírám. Dojíždí mě Lenka Látová. Snažím se jet do kopce s ní. Avšak nejde to, je na mne moc rychlá a ujíždí mi. Při sjezdu vidím tátu. Je na začátku prvního kola. Asi se v té vodě moc koupal. Dohnat mě dnes bude mít těžké. :P Přesto jistě kousíček po kousku ukrajuje z mého náskoku. I když náskok po všechny 3 kola mám zhruba stejný. Dojezd do depa je krutý. Dostávám křeč do levého lýtka a nemohu sundat vůbec nohu z tretry. Asi trest za slušný kolo. :) Že byla křeč hodně silná potrvzuje i fakt, že doma z výsledků zjišťuji, že i táta měl depo rychlejší jak já !!! První kolo se mi běží hodně ztuha, pořád cítím náběhy na křeče. Ve druhém kole se nohy už uklidňují a trochu se rozebíhaji. Přesto mě předbíhá Verča Moudrá. Je o dost menší, proto jí to do kopce o dost lépe běží. V posledním kole se už spíše soustřeďuji na náš souboj. Táta se mi nebezpečně přiblížil. Proto nasazuji mohutný finiš až do cíle. Tátu porážím. Příští rok však už ten luxusní 5 minutový náskok mít nebudu. Nezbude mi, než pořádně potrénovat, aby to mohlo příští rok být 3:1. :)

Běžím. :)


A zelené barvy byly opět pořádně vidět.
Nejprve závod starších žákyň vyhrála Evička Trčková. Cyklistickou část jela sama na čele a odolávala útoku 2 žákyň jedoucí kousek za ní v háku, avšak na běhu svým pronásledovatelkám výrazně utekla a tak v cíli mohla slavit svoje premiérové vítězství. :)
Na závodě dorostenek skončila Pája Poláčková stejně jako před 3 týdny v Telči, bronzová.
Závod mužů ovládl Filip Opalý, který nedal nikomu na běhu šanci. Stříbro bral Martin Krňávek, bronz Fana Kubínek. Bramboru si opět odnesl David Kuchařík, pátý skončil Láďa Dvořák, 6. Honza Klement. Všichni EKOL Team Brno. :)

Další závod mě čeká až za měsíc v přenádherném švýcarském městě Lausanne, kde si možná odbudu premiéru na OH tratích. (1,5km-40kolo-10běh) Předtím budu především odpočívat a nabírat síly na jazykovém kurzu ve Vídni. :)

sobota 7. července 2012

Koupání v dalekém Boleveckém rybníku

Po dlouhé době jsem zavítala na dálkoplavecký závod. V této době se žádný triatlon nekoná, proto jsem si zajela na mistrovství České republiky na 10km až do daleké Plzně. Závod byl zároveň součástí seriálu Tour de Open Water Swimming (OWS), která vznikla podle cyklistického vzoru Tour de France. Plavci tak za několik dnů stráví dlouhé hodiny ve vodě a naplavou pořádnou porci kilometrů, celkem 40 km. Seriál začal na Seči (30.6.), druhou zastávkou je Plzeň (5.7.) a dále pokračuje v Ejpovicích (6.7.), na Slapech (7.7.) a končí v Praze. (15.7.)

Poslední pokyny před startem.
Startovní listina mistrovského závodu je neskutečně nabitá. Nechybí ani největší esa českého dálkového plavání. Největší hvězdou na startu je bezesporu naše jediná olympionička pro letošní Londýn Jana Pechanová. Dalšími favoritkami byla její oddílová kolegyně, 3. na slavném závodě Capri-Neapol Silva Rybářová, nejmladší česká pokořitelka La Manche Lenka Štěrbová, jihlavská Barbora Picková, či další brněnská závodnice Adélka Solská s dorosteneckou mistryní na 1500m Dominikou Hovorkovou. U mužů byli favorité hned dva. Několikanásobný mistr ČR a dvojnásobný vítěz legendárního závodu Capri-Neapol Rosťa Vítek a nadějný Honza Pošmourný. Dalšími favority byli Karel Baloun, Honza Kútník, Víťa Ingeduld, či Jakub Tobiáš, všichni zástupci brněnské Komety.

Závod na 10km má 8 okruhů. Je tedy rozdělen po 1,25km. Teplota vody je příznivá, má okolo 25°C. Nechávám si vysvětlit poslední taktické pokyny od pana trenéra. Hlavní je doplavat a stihnout limit. No dobře tedy, pokusím se o to. :)

Já se těch plavek snad nikdy nezbavím. AU!
Startujeme přesně o 5minut později než muži. To abychom nemohli taktizovat v háku opačného pohlaví a měli tak vlastní závod.. Start mám nečekaně hodně rychlý. Dokonce ještě na 2. bójce jsem rychlejší než některé rychlejší plavkyně. Zařazuji se za Petru Mrůzkovou. Po zbytek kola si toho moc nepamatuji, vidím jen nohy. Po prvním kole se neobčerstvuji, proč by taky, když mám zatím v rukách jen kilometr a čtvrt. Nechci si přivodit zbytečné komplikace tím, že by mi Petra uplavala. Druhý okruh provištíme velice rychle. Zařazuji občerstvovačku. Nechci, aby mi "došlo," na delší plavání už moc zvyklá nejsem. Některé svým rychlým brzkým příjezdem překcapuji. Slyším na svoji adresu jen samou chválu. Rychle do sebe "vyklopím" kolu a přesto si nedovolím nezeptat, zda-li stíhám limit. Potěšující odpověď mě uklidňuje, nasadím vysoké tempo a mohutným sprintem doplavávám můj krnovský doprovod. :) Následující kola mi přijdou rychlé. Po kole se narozdíl od Petry občerstvuji a pak ji vždycky sprintem doženu. Zbytek kola odpočívám. :) Přesto cítím, že na konci čtvrtého kola tuhnu. Naštěstí je tentokrát občerstvovačka delší, díky tomu, že se i soupeřka začala občerstvovat. Dávám si moji oblíbenou Voltage tyčinku a střídám Petru v táhnutí. Ke konci kola i ona poznává, že tuhnu a jde zpátky přede mě. Přesto mě nechává znovu táhnout 6. okruh. Po tomto kole se snažím doplnit zásoby jak se dá. Už nemám síly na to, abych krnovskou plavkyni zpátky secvakla, uplavává mi. Cítím, jak zvolňuji. Už nemůžu. Přesto doplavávám některé mužské protivníky. Poslední kolo už si užívám. Doplavávám Honzu Srba z Prahy. Do cíle se dostávám za 3 hodiny 22minut a 55 vteřin !!! Ohromné zlepšení, nejlepší výsledek na 10km :) Trať nebyla vytyčena přesně, měřila téměř 11km. Je vidět, že i když mě na bazéně téměř nepotkáte, je lepší vyměnit kvalitu za kvantitu. Věnovat se hodně technice, "hrát si" ve vodě ... Tento výsledek mě pořádně nakopl a vím, že mám stále pokračovat v té své dřině. :)

Závod žen vyhrála suverénně Jana Pechanová. Za sebou nechala Silvu Rybářovou. Třetí skončila Barbora Picková. Ještě do 6. okruhu byla Jana rychlejší než nejrychlejší chlapi, kteří více taktizovali. Mistrem ČR se stal Jan Pošmourný, který z dlouhodobého kralování sesadil Rosťu Vítka. Porazil ho o pouhých 5 desetin! Na stupně je ještě doprovodil Kája Baloun.
Odměna za takovýto výkon musí být. Starbucks Chodov. :))


neděle 1. července 2012

Triatlon v rozpáleném kulturním městě UNESCO

Při rozplavání
Na Telč jsem se těšila. Závodní pauza byla dlouhá a konečně jsem měla šanci poznat krásu historického města. Jen cyklistický okruh mi naháněl hrůzu. Kopcovitý terén silnice 1. třídy. Nečekala jsem, že by pořadatelé frekventovanou silnici po dobu závodu zavřel. Ale učinili tak. Na start se nás mnoho juniorek nepostavilo. Pouze 6. Dost málo na Český pohár. Největší favoritkou závodu se stala Linda Vítová, která je nejenom vynikající triatlonistka, ale i nádherně píše. Dalšími favoritkami byli členky SCM Marika Zahradníčková, či Tereza Skuhrová, která je rovněž členkou SCM dálkového plavání.

S Aničkou před startem. Nový a starý model kombinézy.
Náročný výlez z vody.
Při obrátce na kole.
Vodu!!
Startovní pistole vytřelila ve 12:30. V rybníku se mi moc nelíbí, je příšerně teplý a voda je pěkně hnusná. Bohužel se zařazuji za pomalejší plavce. Nečekala jsem, že tady nebudu nejpomalejší, sprint na 750m není moje silná stránka. ;) Než je však předplavu, zbytek mi už uplave a já musela zbytek plavecké části absolvovat sama. Jinak plavání se mi docela povedlo, zlepšení tam je. Nebezpečný výběh z vody i dlouhý výběh po koskách do depa taky zvládám. Než se však stačím nějak rozdýchat po plavání, čeká mě kopec. Nohám se vůbec do kopce nechce jet. No po pravdě, ani se jim moc nedivím. :)) Z pomalejších plavců se vyklubou kluci, takže musím šlapat za svý. Hákovat za opačným pohlavím se u nás nesmí. Po pěti kilometrech následuje otočka. Konečně mě čeká po věčném stoupání "odpočinek" v podobě sjezdu. Při nájezdu do druhého kola vidím kousek za sebou soupeřku - Gabču. Celou cestu dobu čekám, kdy mě dojede. Dojíždí mě až ve sjezdu po otočce. Zařazuji se za ni, do háku. V menším stoupání ji překvapivě trochu poodjíždím. Překvapivě mám v kopcích převahu já. V dalším sjezdu mě zase dojede a zbytek cyklistiky spolupracujeme spolu v háku. Zvyknout na jiný pohyb se nohám po náročné a vyčerpávající cyklistice nechce. Podle očekávání mi Gabča hned ze začátku běhu utíká. Nevím, jestli to co dělám já,  se dá považovat za běh. Po jednom kole se trochu stav zlepšuje. Kudy se jen běží do dalšího kola? Ještě, že tady mám taťku, protože pořadatelé mi už dali na trať zátarasy kvůli dospělím, kteří si dávají materiál do depa. Chápu, že chtěli tak pomoci dospělým, ale mohli by více dbát i na hobby závodníky. Na občerstvovačce už taky nikdo není. Voda nikde. Po loňském skandálu, kde na Nike run Prague ve 37°C na 10km zkolabovalo mnoho lidí, dávají pořadatelé občerstvovačku ve větším vedru už i na běžeckém 5km. Tady bylo "jen" 35°C a v nohách už jsme měli 2 disciplíny. Nechci vědět, jak by to dopadlo, kdybych tady neměla svého zachránce tátu. Podává mi chlazenou vodu, která mi moc pomohá. Po zbytek trasy už nikde pořadatelé nejsou. Musím občas mezi turisty kličkovat. V Telči bylo i mnoho Němců a Francouzů, takže než zareagovali na moje pozor, bylo někdy už pozdě. Mrzí mě, jak se ke mě pořadatelé zachovali. Také si zasloužím podmínky jako ostatní závodníci. Chápu, že moje umístění i čas nejsou zajímavé, ale zaplatila jsem startovné, proto bych měla dostat stejné služby, jako dostal i ten 1. V cíli už taky nikdo není. Naštěstí táta ví, komu se vracel čip a čip vrácí za mě.

Vítězná Linda Vítová se sanitkou,
 která ji nakonec odvezla.
Závod vyhrála suveréním způsobem Linda Vítová před třebíčskou závodnicí Marikou Zahradníčkovou a Terkou Skuhrovou. Avšak po závodě skončila v sanitce se zaledovaným kotníkem. Snad bude brzy v pořádku ;)
Závod juniorů pak vyhrál rovněž suveréním způsobem oddílový kolega Jirka Kalus. V kategorii dorostenek na třetím místě finišovala Pája Poláčková. V kategorii dospělých doplatil na vedro Fana Kubínek a skončil tak 2., hned za Fanou doběhl Láďa Dvořák. Asi úspěšný oddíl. :)

Pro mě skončil fiaskem. S výkonem být moc spokojená nemůžu. Avšak potvrdila jsem si, že dokončit závod v 35°C jako mistryně zimního plavání taky zvládnu. Snad si zlepším chuť na příštím závodě. Jen zatím nevím, který to bude. ;)
Vedro

V cíli.



pátek 22. června 2012

Malá kulturní vložka

Pan učitel Ibrmajer mě učil na základce. Hudebku. Pro mnohé spíše odpočinková hodina. Ale pro mě to je jeden z mála učitelů, který mě dokázal svou energetickou prací nadchnout. Jeho nadšení pro hudbu, výklady o slavných umělcích, hra na klavír a časté žerty. Jeden z mála učitelů, na kterého nikdy nezapomenu a jeho hodiny budu mít vždy v živé paměti. Každému bych přála, mít takových učitelů co nejvíce.

Pan učitel Ibrmajer (vlevo) s italským varhaníkem. 
Bohužel situace v operním souboru Národního divadla, kde pan učitel pracoval jako korepetitor, je špatná a pan učitel byl nucen odejít do Německa. Proto jsem nesměla chybět na jeho posledním rozlučkovém koncertě v Brně v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Když jsem vstoupila do kostela, oslepila mě krása goticko-barokního stylu. Nádhera! Koncert začínal v 19:30 krátkým proslovem, který bohužel ze zadních lavic nebyl slyšet. Poté se rozezněly celým chrámem první tóny. Až z toho běhal mráz po zádech. Pohlazení na duši. Pan učitel si pozval na svůj poslední koncert italského varhaníka Simona Baiocchiniho. Po každém skladbě následoval bouřlivý potlesk. Když italský varhaník menšího vzrůstu dohrál, nebyl skoro přes zábradlí vidět. :) Hrály se improvizace, některé byly i na naše přání. Poslechli jsme si tak improvizace na téma písní Svatý Václave, Andělský chlebe, C-G-Fis-H, B-A-C-H... Po hodině a půl neuvěřitelného zážitku následoval nekonečný potlesk, kteří si oba aktéři večera právem zasloužili. Škoda, že to byl poslední koncert pana učitele Ibrmajera v Brně. Nezbývá mi, než poděkovat za tento neskutečný kulturní zážitek a popřát panu učiteli než hodně štěstí v německém divadle ve Würzburgu. 


neděle 17. června 2012

Tréninkový dril

Do mé letošní premiéry českého poháru v triatlonu zbývají stále 2 týdny. Již sice proběhl jeden závod v Račicích, ale já jsem se po kolapsu necítila OK a rozhodla jsem se vynechat. Aby tréninky nebyly moc monotónní, proložila jsem je o tomto týdnu pár závodama.

XCR Cup - 3. díl                                                                                        13.6.2012
Na tomto závodě jsem nesměla chybět. Je to vynikající trénink. Na tomto závodě se skvěle dá natrénovat jízda v háku, kopce ... Bohužel mi to ten den nesedlo. Jezdit v dešti a hlavně v protivětru moc neumím, proto jsem od začátku hodně ztrácela. Přesto jsem se snažila zůstat aktivní, a když mě ve 4. kole dojel hlavní peloton, pokusila jsem se zacvaknout a jet chvilku s nimi. To se mi podařilo až do sjezdu, kde mi všichni ujeli. Na tomto závodě jsem mohla vidět taktizování, díky čemuž se jelo dneska o něco pomaleji. Každopádně jsem se měla od ELITE borců co učit.

Brněnská přehrada - DP                                                                             16.6.2012
Naplavané kilometry mi letos chybí, proto jsem se rozhodla využít k naplavání nějakých těch kilometrů dálkoplavecký závod, který se konal v Brně, na Brněnské přehradě. Na start jsem se dopravila poněkud netradičně, lodí. Dojela jsem poněkud brzy, takže jsem stihla se podívat na start 20. km trati. Zavzpomínala jsem, jak jsem tehdá takovou vzdálenost uplavala a nemohla jsem uvěřit, jak jsem to tehdy v 15. letech mohla dát. Myslím, že na sebe můžu být hrdá. Dnes si takovou vzdálenost neumím už představit. Samotný závod jsem si docela užila. Směrem k Rokli to krásně plavalo, jelikož jsme plavali po proudu, zpátky už to bylo trochu horší, jelikož jsme plavali proti. Zjistila jsem, že má pověstná otužilost je ta tam a pěkně jsem na trati vymrzla. Myslím, že jsem se trochu zlepšila i v orientaci, se kterou mám menší potíže. Samotný čas, není špatný, ale ještě mám rozhodně co vylepšovat. Rozhodně jsem na DP závodě nebyla naposledy a určitě si letos dám nějaký závod jako trénink.

Run Tour Brno                                                                                         17.6.2012
Skvělý závod na boj s vedrem. Konečně jsem mohla vyzkoušet moje nové ultralehké závodní boty Saucony A5. Startovalo se u Olympie a běželo po cyklostezce. Ze začátku jsem běžela pohodovým tempem, ale to moje nové boty nechtěly akceptovat, takže jsem musela trochu zrychlit. :) Pořadatelé byli skvělí a udělali na 2,5 km a 4. km občerstvovačku, takže jsem neměla moc šancí se na vedru uštvat. Snad poprvé, co se mi podařilo odběhnout závod v takovém vedru docela slušně.

Snad mi tyto závody dodaly trochu sebevědomí a jsem už po kolapsu 100% v pořádku.

neděle 3. června 2012

City triathlon Bratislava aneb závod jak z hororu.

To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Po týdnu, při kterém jsem toho moc neodtrénovala, protože jsem byla nemocná, jsem odjela na sprint závod do Bratislavy. Chtěla jsem se zároveň podívat na ty nejlepší. Na start se měla postavit taková esa jako je Vendula Frintová, či Jan Čelůstka. Škoda, že start mužů byla až v neděli. :( Vendula nakonec svoji účast na tomto závodě ve čtvrtek odřekla, takže favoritkami závodu se staly juniorské naděje jako je Aneta Grabmullerová, slovenská závodnice Ivana Kuriačková, či  maďarské závodnice. Pro mě to byl závod - buď a nebo - buď se mi tento závod povede nebo se projeví na mém výkonu týdenní výpadek. Při rozcvičování jsem se cítila docela dobře, takže jsem to viděla docela na slušný výsledek.

Závod
Kolo.
Dostala jsem docela slušnou startovní pozici, hned za největšími favoritkami závodu. Plavecká část se mi docela povedla, ale při jeho konci mi začalo být malinko špatně. Při výlezu z vodu to ještě stupňovalo, bolelo mě břicho, bylo mi na zvracení a špatně se mi dýchalo. V depu jsem se trošku zdržela, neoprenu se nechtělo vůbec dolů a z vyndáním kola ze stojanu jsem měla trošku problémy. Po dobu cyklistické části problémy neustaly a tak jsem místo se soupeřkami a s časem bojovala sama se sebou. Rozbitá trať mi pohodu taky nepřinesla, neustálé najíždění na tramvajové koleje, kostky a díry, zdravotní stav se akorát zhoršoval. I tak jsem se pokoušela při předjetí soupeřkou o hák. Jenže jakmile mi začalo být hůř, soupeřky mi ujely. Do depa jsem přijela celá znechucená s tím, že se pokusím ještě nějak solidně odběhnout a problémy snad postupem času zmizí. Bohužel se tak nestalo a já jsem po proběhnutím nákupním centrem (poněkud netypická závodní trať ;) se silnými závratěmi a bolestmi musela sednout. Ihned ke mně přiběhli zdravotníci a naložili mě do sanitky. Můj stav se však nelepšil, problémy s dýcháním nepřestávaly, proto mě odvezli do místní dětské nemocnice (holt 18 mi ještě nebylo) Poprvé jsem se tak svezla sanitkou. V nemocnici po 4 hodinách čekání na kapačkách a zároveň nejrůznějších testech mě konečně propustili. Doufám, že se dám brzy do pořádku a za chvíli si zase zazávodím.

neděle 20. května 2012

Sprintriatlon Linz

Repre čepička u takového závodu musí být. :)
Na svůj 1. letošní závod jsme se vydali až do Linze. Chtěla jsem si vyzkoušet jízdu v háku a vyzkoušet si zahraniční závod, na domácí scéně se závodí špatně. Bohužel jsem tak přišla o "domácí" Blažovice. Cesta byla strašně únavná, bez dálniční rakouské známky se jede po okreskách špatně. Navíc, když je navigace místo normálních cest ukazuje polňačky. :D Po 5 hodinové cestě jsem šla vyzkoušet, jak se plave v neoprenu - jestli jsem to náhodou nezapomněla. Voda byla čistá, příjemných 17°C. Poté jsem se šla vyklusat bosky po měkké travičce.

Ráno jsme vyrazili z hotelu již o čtvrt na osm, táta měl obavy, abychom rozumně zaparkovali.  Začíná přesdstartovní rovinka - věci do depa, rozběhání, soukání do neoprénu, rozplavání. Chvíli před startem se dozvídám, že jízda v háku je zakázána ...

400 lidí na startu, pěkná mela ve vodě!
Těsně před depem.
Řadím se na start, řadím se do 3. řady. Odstrartuje se a já schytávám ránu zprava. Vzápětí zleva. A další a další ... Je toto vůbec plavání? Spíše než plavání mi to připomíná box. Jenže na sprintu jsou vteřiny hodně důležitý, tak se nesmím divit. Těším se do depa. Při výlezu z depa mám menší kolizi, zavadím o velký schodek a padám zpátky do vody. Pokus číslo 2 už se mi povede a tak následuje dlouhý výběh. Sundat neopren, odhodit brejličky a čepičku, vzít si číslo, nasadit brýle a přilbu a už peláším na cyklistickou trať. Dneska mám poprvé tu možnost vyzkoušet naskočení na kolo bosky a nasadit si tretry za jízdy. Premiéra se mi ovšem moc nepovede, gumičky praskají moc brzy, tretry se mi protáčí, ale po chvilce nakonec vítězím. Jede se po dlouhé rovině, šlape to skoro samo. Jenže při mé výkonnosti už obrovskou roli hraje to, jaké mám kolo. Všichni mají speciály s hrazdama a zapletenýma kolama nebo dokonce s disky, tak nevím, jestli jsem pomalejší kvůli mému "obyčejnému" kolu nebo "obyčejným" nohám. Do toho vjedeme do kopce, kde nemám téměř žádnou sílu. Při sjezdech ztráta ještě více narůstá. Začínáme se pomalu otáčet a vracet zpět. To, že je závod bezhákový moc závodníků v potaz moc nebere. Předjíždí mě menší skupinka žen. Kašlu na pravidla, když ostatní můžou, můžu i já a řadím se do skupinky. Jedeme průměrem 35km/hod. Poté cca jednom kilometru jedna ze závodnic se snaží skupinku roztrhat. Daří se jí to docela úspěšně a skupinka se rozpadá. Do depa už vjíždíme jednotlivě. Depo mám na moje poměry rychlé, dokonce jedno z nejrychlejších. Jsem mile překvapena, jak mi jde přechod kolo-běh -už mě to tolik nebolí, jak dřív. Do cíle se mi podaří předběhnout jen jednu ženu. I tak můžu být s prvním závodem sezóny relativně  spokojená.

V cílové rovince.

Pár poznámek na závěr.
1) I přes menší kolizi v plavání-boxu jsem vylezla v 1/4 startovního pole. I přes méně plaveckých tréninků se mi podařilo plaveckou úroveň udržet, ba naopak možná i vylepšit.
Kolo jsem měla hodně hodně slušný, u této disciplíny jsem také zaznamenala obrovské zlepšení. I když jsem o tolik míst propadla dozadu, můžu být s cyklistickou částí naprosto spokojená. Možná je však na čase poohlédnout se po nějakých zapletených kolech, abych využívala výhody, jako ostatní. I v běžecké části jsem zaznamenala pokrok, ale zdaleka ne takový. I když jsem se přes zimu této disciplíně věnovala nejvíce, pokrok tam není takový, jaký bych si představovala. Doufám, že větší zlepšení ještě letos přijde.

2) Bylo až neuvěřitelné, kolik lidí se sešlo na takovém závodě. I přesto, že dnes (neděle) se konal slavnější závod v St. Poeltenu přijelo 800 lidí (400 na sprint a 400 1/2IM) Byla vidět naprosto odlišná triatlonová základna, u nás se vybírají reprezentanti z max. 10-15 sportovců dané kategorie, v Rakousku je tato základna daleko větší a daleko více tu závodí hobbíků-veteránů.  Možná je to dáno tím, že Rakousko je daleko bohatší země a má daleko širší základnu ...

3) Bohužel jsem zjistila, že přes loňské dva týdny studia němčiny v Rakousku dnes už německy moc nerozumím. V Rakousku jsem jim naprosto nerozuměla a u nás ve škole nemám totiž možnost svoje znalosti využít a tak se postupně vytrácejí.  Ztratila jsem naprosto myšlení rovnou v němčině, které se mi ve Vídni po dvou týdnech začalo pomalu tvořit ... Možná je na čase podívat se nějaké alternativně, protože umět například chápat, co všechno jak myslel kdejaký divný básník je pěkné, ale do budoucnosti mi to nic nepřinese. V angličtině je to to stejný ... Avšak v naší době jsou jazyky potřeba ...

pondělí 14. května 2012

Mamut tour 2012

Týden před mým prvním triatlonovým závodem v Linzi jsem chtěla zjistit, jak na tom doopravdy jsem. Přihlásila jsem se na trasu C - 75km(nejkratší trasa), která byla jako jediná vypsaná pro juniorky. Raději bych jela delší trať, ale ta by mě mohla moc unavit a utlumit moji "formu." Taktika bude pořád stejná. Na rovinách pojedu se budu učit jízdu v háku, kterou ještě tolik neovládám a do kopce pojedu pěkně za své, aktivně se budu snažit jezdit kopce ze sedla. Na menších zvlněních se pokusím dál rozvíjet svou sílu v nohách a budu se snažit to utáhnout na velkou placku. 
Z Brna vyrážíme s tátou již před šestou, na místo dorážíme za hodinu. Jdeme se zaprezentovat a já bych nejradši šla znovu spát. Na ranní vstávání moc zvyklá nejsem. Místo abych chodila na ranní plavecké tréninky, chodím raději do školy na češtinu a na ostatní "důležité" předměty. Pokouším se únavu rozbít, jdu se rozjezdit a hážu do sebe Pre sport od Enervitu.

Před ostrým startem
Na start chci jít logicky úplně dozadu, mezi poslední. Jenže táta mě strká doprostřed balíku. Prý být na konci balíku je start v tak početném startovním poli daleko horší a start je pro všechny trasy společný. Později se trasa rozděluje, ti co se přihlásili na delší trať dokonce můžou svoje rozhodnutí v průběhu trati přehodnotit a zkrátit to na kratší. Mám pocit, že se startu nedočkám. Při slavnostním zahájení mají mažoretky vystoupení, které zezadu vůbec není vidět. Vidíme pouze jejich létající hůlky. Konečně jsem se dočkala, přichází start. Než se startovní pole rozjede, chvíli to trvá. Nejede se vůbec rychle. Po kilometru dokonce znovu zastavujeme. Kdybych si četla propozice, věděla bych, že ostrý start bude až tady, protože se opravuje v Přerově most. Když se znovu rozjíždíme, zařazuji se za tátu. Rozjíždí to za 35km/hod a výš. Není to moc, vydržím tak tvrdé nastolené tempo? Přesto se snažím aktivně závodit, když vidím skupinku, která mě předjíždí, zapojuji se do ní a snažím se kus vydržet. Po deseti kilometrech přichází pro mě úleva. Mírné zvlnění na trati, prudký kopec. Konečně si odpočinu. Jenže po kopci přichází klesání a po něm co? No zase kopec. To pokračuje zhruba do 33. km, do občerstvovačky. Tam se konečně pořádně napiji (z bidonu se mi tak dobře nepije) a sním banán. Po malé svačince pokračujeme dál. Užívám si jízdu. Do doby než začne pršet, na 48.km ve sjezdu. Po sjezdu chci zastavit a dát si návleky na tretry. Jenže jsem velice šikovná, nepoznala jsem obrovskou díru v zemi, buch a voda je v tretrách. Teď už nemá cenu si návleky dávat, pokračujeme bez zastávky. Při jízdě v dešti, zjišťuji, že je to docela i moje výhoda. O moc nezpomaluji, ve sjezdech mi to moc nebrzdí, takže jedu rychleji a na rovině si pořád držím svůj průměr. Dojíždím dokonce pár odpadlíků. Největší slejvák nás zastihuje v lese, 1.5km před cílem. Závod ukončuji svým tradičním způsobem, spurtem. Musím vydat své poslední síly. Konečně se můžu schovat do tepla. S řízkem v břiše zjišťuji, že jsem dokonce vyhrála! Vydařený závod. :)

Kdybych věděla, že mě fotí, tak bych se usmála. Příště. :)
Zhodnocení závodu
Příjemná trať, skvělé tréninkové podmínky (déšť, zima - takové typické triatlonové počasí :)) Dokonce vítězství, co víc si přát? Příští rok bych chtěla dát rozhodně minimálně střední trať. Dokonce začínám uvažovat o 1/2 ironmanu. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla být takový blázen. :) Jenže jsem zjistila, že kolo na triatlonu moc těžké nebývá, běžecký půlmarathon jsem taky zvládla a o plavání se ani nebavím. Pokud budu přes zimu zdravá, neměl by být 1/2 ironman žádný problém. Stačí jen vybrat nějaké pěkné místo a příští rok hurá do toho. :) 

pátek 4. května 2012

Těžký týden

Tento týden jsem měla docela náročný program. Na státní svátek jsme se vydali do Boskovic na desítku, ve středu ráno jsem si přidala trénink ve vodě, odpoledne jsem odtrénovala kolo na Velodromu, které bylo náročné jako vždy a ve čtvrtek jsem si odbyla svoji závodnickou premiéru na kole.

Běh za sedmizubým hřebenem - Boskovice
Loni jsem již jeden závod od Sportuj s námi absolvovala. Tenkrát jsem běžela "jen" hobby běh v rámci půlmarathonu Moravským krasem v Blansku. Bylo strašný vedro, což mi dělá strašný problémy. Závod jsem celý protrpěla. Dostala jsem nádherný modrý tričko Newline, tak jsem se rozhodla, že letos začnu se sbírkou triček dřív. :) Bohužel zase si objednali nádherné tropické vedro přes 30°C. :( Zase budu trpět! Naštěstí budu mít při sobě občerstvovače - táta šel v sobotu 106 km pochod, bolí ho nožičky, takže poběží se mnou.  2 dny před závodem se snažím hodně pít, abych k podobnému kolapsu, který se mi přihodil loni v Praze a v Blansku, nestal.
Začátek pekla
Letos přijíždíme hodně brzo na start, abychom rozumně zaparkovali. Překvapivě tu je hodně volných míst. Na prezentaci nás pořádně zklamou, letos rozdávají jen obyčejný bavlněný trička. Na to, že ten závod byl na české poměry poměrně drahý a má hodně sponzorů, bych takový podraz od pořadatelů nečekala. Nu což, příští rok se v Boskovicích neukážeme. Do startu se snažím zůstat ve stínu a vypiji ledový čaj.
První kolo závodu se mi běží dobře. Běží se kolečko v centru města. Snažím se běžet volně, nepřepálit to. Běží se mi docela dobře. Kousíček před sebou vidím Danu Ellingerovou. Držím si odstup, chci ji předběhnout později ... Vybíháme z města, do westernového městečka. Asi na 3 km to zase na mě přijde. Začíná se mi pořádně motat hlava. Jsem nucena přejít do chůze. Místy se pokouším znovu o běh, ale nejde to. Vůbec si nejsem krokem jistá. Přijde mi, že se motám. Táta mi průběžně dává ioňťák. Nezabírá. U občerstvovačky se snažím polít vodou, co nejvíce to jde, abych se trochu zchladila. Trochu to zabírá a já znovu běžím. Tento efekt vydrží až do konce lesa. Poté vybíhám znovu na sluníčko a hlava odmítá poslouchat. Jsem nucena zase jít. Na další občerstvovačce se snažím zase co nejvíc polít a vypít. U 8. km se trochu zatáhne a ochlazuje se. Hurá! Tělu trvá asi půl kilometru než se dá do kupy. Poté už docela bez problémů běžím. Před cílem se snažím přidat. Chci přespurtovat tátu. Ještě jsem na to ale malá a souboj o krok prohraji. V cíli vidím kolabujícího člověka. Dnes jsem k tomuto stavu neměla daleko... S dnešním výkonem rozhodně spokojená nejsem. Počasí mě pořádně vyškolilo. Doufám, že při dalším souboji budu mnohem úspěšnější a dokážu příště uběhnout trať bez potíží.

XCR Cup 
Docela jsem se bála mé cyklistické premiéry. Na startu budou jistě samí profíci, kteří mají najeto na kole tak 100x víc jak já. Mezi něma se budu motat i JÁ. Navíc ve středu na tréninku mi to nejezdilo. Zároveň jsem se i těšila. Mohla jsem sledovat tu spoustu profíků a něco se od nich přiučit. Cílem toho závodu pro mě bylo - zjistit svoje možnosti na kole a potrénovat jízdu v háku za tátou. Na Masarykově okruhu jsem nikdy nebyla, takže jsem ani pořádně nevěděla, co mě čeká.
Dojeli jsme na místo, šli jsme se zaprezentovat a u toho jsme sledovali přehlídku kol! Jůů to je nádherný Specialized a co teprve tady toto kolo! Nejvíc se mi líbil bílo-zelený Cannondale v barvách EKOLu. S děšením jsem při tom pozorovala oblohu. Hlásili déšť. A tam ten mrak nad námi se mi nelíbil. Do startu pár kapek spadlo, ale naštěstí nic vážného to nebylo. Chtěla jsem si jedno kolo po Autodromu projet, abych věděla do čeho jdu. Bohužel jezdci na motorkách měli trénink a mezi ně jsem pochopitelně nemohla. ;)
Kolik kol se vůbec na okruhu pojede? 12. To budou muset ujet všichni 12kol? Vždyť tu budeme do půlnoci, tolik km jsem nikdy nejela. Naštěstí, pronájem mají zaplacený jen na 2 hodiny, takže to pojede jen první. Chudák. :)
První rozkaz od táty zněl - od startu se pokus udržet po sjezd s pelotonem. Řadím se na startu mezi poslední, abych ostatním nezavazela. Po startu se snažím totálního spurtu, snažím se pelotonu udržela. I když spurtuji 45km/hod, navíc nemám a peloton mi ujíždí. Tuhnu, musím zpomalit. Řadím se za tátu do háku. Někteří se k nám přidávají. Při sjezdu mi všichni ujíždějí. Neumím jezdit z kopce rychle. :) Bojím se jezdit na normálních silnicích rychle, kdyby se tam objevila nějaká díra, či nerovnost, namlela bych si "hubu." Navíc okruh moc neznám, může přijít nějaká ostrá zatáčka, kterou bych nemusela zvládnout a vyletěla bych z tratě. To si nemůžu dovolit. Po sjezdu následuje kopec. Překvapivě se mi šlape dobře. Dokonce začnu cyklisty přede mnou dojíždět. Jednoho dokonce předjíždím. Parádní úspěch! Na to jak ty kopce neumím, bych nic takového od sebe nečekala. Za kopcem mě čeká táta, připojuji se do háku a jedem 2. kolo. Užívám si jízdu. Na Masarykův okruh se normální smrtelník normálně nedostane. Na kopci mě předjíždí 1. balík! Ví vůbec, že jedou do kopce ?! :D Neuvěřitelně rychle jedou. Jen se kolem mě mihnou. 2 kolo jedu rychleji než první. Ve 3 kole jedu ještě o malinko rychleji. Ve 4. kole mě předjíždí cyklista. Nejede o moc rychleji než my. Zkouším se za něj zařadit. Jedeme průměrem cca 36 km/hod. Najednou mi ukazuje, abych ho vystřídala. Jdu přes něj. Táta na mě křičí, ať neblbnu, jde přede mě. Dělám vrátného. Ve sjezdu mi ujíždí. :))  Díky té rychlé rovince je toto kolo moje nejrychlejší. V 5. kole mi neskutečně dochází, zpomaluji. Beru si gel. Nejsem zvyklá tak dlouho jezdit. Na Velodromu jezdíme rychle jen chvilku rychle, po rychlém úseku se jezdíme na pár minut vyjezdit. 5. kolo jedu poprvé přes 13 minut. 6. kolo si užívám, už totiž jen jedno a pak do cíle. :) Jenže v 7. kole mi táťka oznamuje, že udělal chybu, že nás ještě nestihnou dojet. Budu muset jet i 8. kolo. Nedovedu si to představit, jedu úplně na šrot. Dostávám se přes hrozivých 14 minut. Poslední kolo si vychutnávám. Jen do toho kopce už nemůžu. Předjíždí mě po 4. hlavní peloton. Konečně už budou mít 12. kolo. :) Spurtují, rozdávají si to o vítězství. Dojíždí mě i jeden hobby běžec a dělá mi výtah. Tlačí mě. :) Asi vypadám na tom kole už tragicky. Po kopci následuje rovinka. Jedu po boku táty do cíle. Máme to za sebou!
Doma při pohledu na výsledky dojde k překvapení, nebyla jsem zdaleka poslední! Dokonce 4. místo v ženách, první 3 byly profesionálky, na muže ztratily pouze kolo. Naprostá spokojenost. :)

Zhodnocení závodů
Boskovice jsem si hodně protrpěla. Zároveň to byl skvělý trénink na léto. Co kdyby bylo na triatlon teplo! To já z loňského roku neznám. Na každý závod byla zima, okolo 15°C a pršelo. XCR Cup jsem si nesmírně užila. Vřele doporučuji. Nečekala jsem, že dokáži ujet 8 kol, čekala jsem, že jich najedu méně. Snad se mi podaří přijít na tento znovu, příští závod se jede proti směru okruhu. Bohužel je v nevhodném termínu. Snad 3., či 4. kolo XCR Cupu mi vyjde! :)