čtvrtek 27. února 2014

Dálkový pochod z Řevnice do Davle

Nepředpokládala jsem, že o týden po výletě po Berounsko půjdu zase dálkový pochod. A delší. Vždycky jsem totiž říkala, že než abych takovou porci kilometrů uběhla/ušla, tak je radši uplavu. No dobře, po sobotě možná trochu názor změním. Sice mě bolí nohy a zadek (Z ČEHO?!), ale asi je to fakt lehčí. Asi holt stárnu.

Budíček byl již v 5:30, trochu krušné vstávání na sobotu ráno po prázdninách. Ale i tak jsem si udělala pořádnou snídani a vyrazili jsme. A vzápětí na Smíchovském nádraží zjistili, že nám to o minutu ujelo. Půlhodinovou nucenou přestávku jsme tedy strávili popíjením ranní kávy a k prozkoumání nádraží. Neuvěřitelně hnusné nádraží. :-)

Konečně přijel náš vlak. ČD docela překvapili, čekala jsem ten červený hlučný, místo toho přijel tichý modrý, takže se dalo během i povídat. Dvacetiminutovka uběhla ve vlaku celkem rychle a už jsme vystupovali. Místní lidé byli v celku překvapení na ten dav lidí, tolik lidí v Řevnici asi běžně nevystupuje. :-) Registrujeme se, dostáváme mapu a vyrážíme. Start byl kdykoliv od 7 do 10. Nejprve jsme vycházeli z městečka.

Dostáváme se na lesní cestu, na které se pokouším poprvé rozběhnout. Moc mi to však nejde. :( Cestou potkáváme traktor ... A konečně další chodco-běžce. Díky tomu, že jdeme hodně podobným čase, nemáme šanci se dohonit.

A konečně se dostáváme do Mníšku pod Brdy. Nejprve obdivujeme místní zámek, u kterého musíme mít fotku. Pak si děláme kratší přestávku a jdeme nakoupit malinkatou svačinku do místního Albertu. Banány. A kočičku, teda Pribiňáčka. A na zapití litrovou kolu - občas miluji závody, vím, že hnedka vše spálím. Jediné, co nás překvapuje - je fronta u pokladen - tak velké nemají snad i v samotné Praze.

Po menší svačince se opět vydáváme na cestu. Vracíme se zpátky do lesa. Trochu Pražákům závidím, že tak úžasnou přírodu mají za rohem. Stačí sednout do regionálního vlaku a za 20 minut už jsem v lese! :-) Neříkám, že v Brně nemáme les. Ale ne tak obrovský :-)

Abychom se dostali na druhou stranu cesty, musíme přejít malinkatou řeku. A co se mi ale nestane. Jeden kámen se mi převrátí a já šlápnu do řeky. Naštestí zjišťuji, že moje boty jsou naštěstí nepromokavé a žádnou mokrou botu necítím. :-)

Závěrečné kilometry pociťuji bolest v noze. Už zase. To stejné místo, které už mě několikrát bolelo. Výrazně zpomaluji. Naštěstí zabírá růžový zázrak - Paralen a bolest tlumí.


A konečně vidím Davli! Nejprve se ovšem musíme vyfotit. Po dlouhých 38km, dostáváme v cíli diplom a tatranku. Chceme si doplnit energii, proto se chceme stavit na jídlo. Ovšem zjišťujeme, že nám jede za 10 minut vlak a další jede až za hodinu. A to se nám nechce čekat. Nasedáme tedy do vlaku. Obědovečeři si dáváme v naší oblíbené pizzerii, která je od našemu domu vzdálená celých 50m (neskutečně daleko po tolikati kilometrech! :-))




neděle 16. února 2014

Okolo Berouna (Karlštejn a okolí)


Co dělat o víkendu v Praze? Řekli jsme si s taťkou a vyrazili na dálkochodecký trénink do Berouna. Auto necháváme u vlakového nádraží, z kterého vybíháme. Běžíme po červené značce směrem na Karlštejn. Bohužel mi to dneska moc neběží, tak velikou část jdeme. Po cestě se zastavujeme u svatého Jana pod Skalou, na kterou vylízáme, abychom měli nádherný výhled na krajinu. Děláme menší fotografickou pauzu, po vyfocení nejnutnějšího běžíme zase dál.


Cestou míjíme nádherné potůčky i první jarní kytičku. Začíná se silně oteplovat, mám téměř pocit, jako kdyby bylo jaro. Konečně dorážíme na hrad.

Po důkladné prohlídce jdeme na oběd. Dneska nic sportovně-dietního nemáme, protože se to tady nevaří a musíme se smířit se smažákem a gulášem. :D Vracíme se zpátky do Berouna po silnici.


Cestou míjíme spoustu cyklistů, jak na silničním, či horském kole nebo rekreačním. Dokonce potkáváme i početné balíky. A motorkáře, kteří se už nemohli dočkat, až vytáhnout své stroje zpátky na silnice. Bohužel, někteří jsou dosti nepozorní a nechávají si malé odstupy.


Poslední kilometry už mě docela dost bolí nohy. Mám pocit, že už neujdu ani metr. Nejraději bych nasedla do vlaku, který jezdí podél řeky zpátky do Berouna. A ten nádherný pocit, když dojdete konečně po 28km do auta, je k nezaplacení. :)