Sprintriatlon Linz

Repre čepička u takového závodu musí být. :)

Na svůj 1. letošní závod jsme se vydali až do Linze. Chtěla jsem si vyzkoušet jízdu v háku a vyzkoušet si zahraniční závod, na domácí scéně se závodí špatně. Bohužel jsem tak přišla o "domácí" Blažovice. Cesta byla strašně únavná, bez dálniční rakouské známky se jede po okreskách špatně. Navíc, když je navigace místo normálních cest ukazuje polňačky. :D Po 5 hodinové cestě jsem šla vyzkoušet, jak se plave v neoprenu - jestli jsem to náhodou nezapomněla. Voda byla čistá, příjemných 17°C. Poté jsem se šla vyklusat bosky po měkké travičce.

Ráno jsme vyrazili z hotelu již o čtvrt na osm, táta měl obavy, abychom rozumně zaparkovali.  Začíná přesdstartovní rovinka - věci do depa, rozběhání, soukání do neoprénu, rozplavání. Chvíli před startem se dozvídám, že jízda v háku je zakázána ...

400 lidí na startu, pěkná mela ve vodě!

Těsně před depem.

Řadím se na start, řadím se do 3. řady. Odstrartuje se a já schytávám ránu zprava. Vzápětí zleva. A další a další ... Je toto vůbec plavání? Spíše než plavání mi to připomíná box. Jenže na sprintu jsou vteřiny hodně důležitý, tak se nesmím divit. Těším se do depa. Při výlezu z depa mám menší kolizi, zavadím o velký schodek a padám zpátky do vody. Pokus číslo 2 už se mi povede a tak následuje dlouhý výběh. Sundat neopren, odhodit brejličky a čepičku, vzít si číslo, nasadit brýle a přilbu a už peláším na cyklistickou trať. Dneska mám poprvé tu možnost vyzkoušet naskočení na kolo bosky a nasadit si tretry za jízdy. Premiéra se mi ovšem moc nepovede, gumičky praskají moc brzy, tretry se mi protáčí, ale po chvilce nakonec vítězím. Jede se po dlouhé rovině, šlape to skoro samo. Jenže při mé výkonnosti už obrovskou roli hraje to, jaké mám kolo. Všichni mají speciály s hrazdama a zapletenýma kolama nebo dokonce s disky, tak nevím, jestli jsem pomalejší kvůli mému "obyčejnému" kolu nebo "obyčejným" nohám. Do toho vjedeme do kopce, kde nemám téměř žádnou sílu. Při sjezdech ztráta ještě více narůstá. Začínáme se pomalu otáčet a vracet zpět. To, že je závod bezhákový moc závodníků v potaz moc nebere. Předjíždí mě menší skupinka žen. Kašlu na pravidla, když ostatní můžou, můžu i já a řadím se do skupinky. Jedeme průměrem 35km/hod. Poté cca jednom kilometru jedna ze závodnic se snaží skupinku roztrhat. Daří se jí to docela úspěšně a skupinka se rozpadá. Do depa už vjíždíme jednotlivě. Depo mám na moje poměry rychlé, dokonce jedno z nejrychlejších. Jsem mile překvapena, jak mi jde přechod kolo-běh -už mě to tolik nebolí, jak dřív. Do cíle se mi podaří předběhnout jen jednu ženu. I tak můžu být s prvním závodem sezóny relativně  spokojená.

V cílové rovince.

Pár poznámek na závěr.
1) I přes menší kolizi v plavání-boxu jsem vylezla v 1/4 startovního pole. I přes méně plaveckých tréninků se mi podařilo plaveckou úroveň udržet, ba naopak možná i vylepšit.
Kolo jsem měla hodně hodně slušný, u této disciplíny jsem také zaznamenala obrovské zlepšení. I když jsem o tolik míst propadla dozadu, můžu být s cyklistickou částí naprosto spokojená. Možná je však na čase poohlédnout se po nějakých zapletených kolech, abych využívala výhody, jako ostatní. I v běžecké části jsem zaznamenala pokrok, ale zdaleka ne takový. I když jsem se přes zimu této disciplíně věnovala nejvíce, pokrok tam není takový, jaký bych si představovala. Doufám, že větší zlepšení ještě letos přijde.

2) Bylo až neuvěřitelné, kolik lidí se sešlo na takovém závodě. I přesto, že dnes (neděle) se konal slavnější závod v St. Poeltenu přijelo 800 lidí (400 na sprint a 400 1/2IM) Byla vidět naprosto odlišná triatlonová základna, u nás se vybírají reprezentanti z max. 10-15 sportovců dané kategorie, v Rakousku je tato základna daleko větší a daleko více tu závodí hobbíků-veteránů.  Možná je to dáno tím, že Rakousko je daleko bohatší země a má daleko širší základnu ...

3) Bohužel jsem zjistila, že přes loňské dva týdny studia němčiny v Rakousku dnes už německy moc nerozumím. V Rakousku jsem jim naprosto nerozuměla a u nás ve škole nemám totiž možnost svoje znalosti využít a tak se postupně vytrácejí.  Ztratila jsem naprosto myšlení rovnou v němčině, které se mi ve Vídni po dvou týdnech začalo pomalu tvořit ... Možná je na čase podívat se nějaké alternativně, protože umět například chápat, co všechno jak myslel kdejaký divný básník je pěkné, ale do budoucnosti mi to nic nepřinese. V angličtině je to to stejný ... Avšak v naší době jsou jazyky potřeba ...