Tátovi začal být i ironman nějak málo, a tak začal koketovat s ultraběhy. A to pak už je jen otázka času, kdy mě do toho zatáhne taky :) Už loni jsem se závodu na Lysé hoře zúčastnila, tenkrát jsem dala 1 kolo. Letos byl můj cíl kola dvě. A tak jsme se zase přihlásili jako štafeta a v pátek odpoledne jsme vyrazili na závod. :) Bydleli jsme opět v nádherném penzionu Sluníčko, který byl cca 200 metrů od trati. Letos trošku menší komplikace - přijeli jsme až po 20. hodině, jenže na penzionu se vařilo pouze do 6. A tak jsme hladoví zpráskali všechno možný, abychom své žaludky alespoň trochu naplnili.
 |
| Penzion Sluníčko |
Start byl v 11.Taktika byla stejná jako loni. Táta zahájí, já půjdu 2. kolo, pak táta počet kol dle libosti a já půjdu své druhé kolo ráno před osmou. Jsem celkem nervózní, nechci přijít ani o jednu sekundu pozdě na předávku. Proto se rychle oblíkám a mažu z penzionu. Letos mám lepší boty na závod, půjčené Salomonky od Lídy. Jsou vážně parádní, nepromokaj, moc nekloužou a jde se v nich skvěle.
 |
| Jdu umýt boty. |
Na předávce jsem již ve 12:44, místo stanovené jedné hodiny. Snažím se trochu zahřát nad ohníčkem a sleduji příchozí. Někteří vypadají jako sněhoví muži. :) Mají várku sněhu na vousách a obočí. Ve 13:08 můžu na trať. Trochu mi zmrzly prsty na rukách. A tak nadávám, co to jdu zase za závod. :D Pak se dostáváme na lesní cestu. Prstům už je dobře, konečně si užívám, že jsem na tak nádherném místě. Normálně takové lesní cesty nahoru vyloženě nesnáším, ale dneska své nohy nepoznávám. Jakoby mi je někdo vyměnil. Absolutně nechápu, kde se v nich najednou taková lehkost bere a já začínám předbíhat (předcházet jednoho běžce za druhým!) Nahoru, na rovinatou cestu, se vydrápu absolutně nezadýchaná. Nepoznávám se a rozbíhám se. Na rovince předbíhám ty, kteří jdou. A najednou přichází vrchol Lysé. Strmá cesta nahoru. V jednu chvilku zaškobrtnu, přesto se nadále v euforii usmívám. Přítomný kameraman to komentuje slovy: "Tak tohle jsem ještě neviděl. Ty se směješ, i když padáš." :)) Nahoře pod Lysou je to pěkně zledovatělý. Přemýšlím, jestli si vytáhnout nesmeky, ale nakonec je nechávám v batůžku. Nechce se mi sundávat rukavice a zbytečně mrznout. Pořádně fouká. Prý pocitově je -60°C. Brrr. Nějak se nakonec na ten vrchol vyškábávám. Jooo, jsem nahoře! Ale moc si to neužívám. Je obrovská zima a není nic vidět.
 |
| Jako z pohádky. |
Jdu dolů. Klouže to. Tady budou nesmeky nutné. :( Vytahuji je. Musím sundat rukavice. Chvilku s něma zápasím, ale nakonec je mám na nohou. Počkat, ale tuto mám naopak! Tak si je ještě tu jednu předělávám a jdu dál. Po chvilce mě jeden běžec upozorňuje, že mi nedrží číslo. Zkouším ho spravit, leč sichrhajska je poškozená, takže se mi číslo na batoh dát úplně nepodaří. No snad mi někde nespadne ... Cestou dolů je mi pořádná zima. Nejvíc trpí mé nohy a ruce. Jsem tak zmrzlá, že nejsem schopná nějaké rozumné rychlosti a jdu si dolů jako šnek. Po chvilce prsty na rukách bolí jako čert. A tak je mi nějaký čas okruhu ukradený. Celou cestu nadávám, vůbec si ty krásy přírody neužívám. Jediné, na co se těším, je teplá vana. Cesta se mi zdá nekonečná, delší jak nahoru. Zdá se mi, jako by jí nebylo konce. A konečně vidím světýlko! Jupí, jsem zase zpátky v civilizaci! Po chvilce najdu taťku, předáváme věci a já jdu do tepla na polívku.
 |
| Odměna po závodě. :) |
Výsledek mého snažení?
1 pád, 3 omrzlé prsty, 2 puchýře na nohách, 1 bolavá noha = ráno nikam nejdu. :D Určitě bych šla ráda nějaký podobný závod ještě jednou, ale jedině v létě a s trochu lepším vybavením. Uvidím, jak to všechno dopadne. :)
 |
| Nikdo, kdo by mě vyfotil, tu nebyl, a tak jsem se vyfotila sama v zrcadle. No dobře, příště ten blesk raději vypnu. :D |
Žádné komentáře:
Okomentovat