Pracovat v Mc Donalds v Rakousku je docela
populární. Člověk dostane už jakž takž normální plat (na rakouské poměry
samozřejmě), takže je zcela normální, že tu pracují matky s dětmi i starší
lidé, nejenom studenti. Dostat pak takové místo je docela náročné. Mně se to
nakonec s velkým štěstím podařilo. I když až napodruhé. Po ne – skvělém telefonátu
(za který se stydím ještě dnes) mě pozvali na pohovor, na který jsem se
dostavila i díky nepovedenému telefonátu značně nervózní. Nevzala mě, ale já
nikdy nic nevzdávám a pokoušela se získat místo dál. Nakonec mi volala ta samá,
že má místo v Donau Zentru. A nastal kolotoč číslo dvě. Sehnat ubytování.
A zde jsem objevovala, jak se rakouská nátura vybarvuje. Místo na studentské
koleji jsem našla až na cca 5. pokus. Jenže – mám to místo vůbec jistý? O místo
jsem žádala v pondělí, poté, co jsem 3x musela babu popohnat, mi přišla
smlouva. Až ve čtvrtek, při tátově odjezdu do Klagenfurtu. Původně jsem měla
jet do Vídně autobusem z Brna, ale byl HROZNÝ PROBLÉM dostat tu jednu noc
navíc. V pátek mi přišel mail, proč jí ještě nedošel mail s podepsanou
smlouvou, jestli jí to do dnešního dne nepošlu, o místo přijdu. Docela šok. Tak
jsem byla poprosit paní na recepci našeho kempu, zdali by mi nevytiskla a
neoskenovala jeden papír. Asi stokrát mi řekla, že to není její práce. Zdvořile
jsem se jí snažila vysvětlit, že to chápu, ale je to pro mě hrozně naléhavé.
Nakonec, po hodině čekání se mi podařilo papír odeslat. Mimochodem za tuto
náročnou práci (která normálnímu člověku MAXIMÁLNĚ trvá 5 minut) účtovali 2
eura. Naštěstí to táta přežil a mě spadl kámen ze srdce, mám ubytování.
V pondělí,
v den mého prvního pracovního dne v Mekáči, jsme vstávali již v pět
hodin. Bohužel, na dálnici byla autonehoda a já tak přišla o hodinu později do
práce (musela jsem samozřejmě napřed na ubytování, jinak by se ze mě stal
vídeňský bezdomovec a kde jsme se zdrželi asi tři čtvrtě hodiny). Naštěstí to
Natascha vzala úplně v pohodě. Odevzdala jsem pár dokumentů, dostala jsem
oblečení a hurá do práce. Ze začátku to pro mě bylo hrozně těžký, navíc v ten
den bylo snad nejvíce zákazníků za celou dobu. Nyní mi už práce jde a už
obsluhuju na téměř stejné úrovni jako „mazáci.“ Pracuji v týmu s minimálně
pěti filipínci, kteří melou pořád v jejich rodném jazyce, dále Barmankou,
Maďarkou, Írankou, Portugalcem s kořeny v Africe, Řekyní, ale i tu je
pár Rakušanů – Tennis, které sice bude brzy 22 let, ale už má i 2 děti – 4 letou
holčičku a 2 letého kluka, Bianca, jejíž rodiče jsou Chorvati a Nicole. Mám
celkem 3 šéfy – jednoho hlavního – pana Bastera a dále Nataschu, která spíš má
na starosti administrativní věci – objednávky zboží atd. a dále Kathy, která
spíš hlídá nás – pokladníky a kontroluje potraviny. Četla jsem spoustu o tom,
že se chovají šéfové hrozně, směny plánují podle toho, jak jim se hodí a vůbec
člověku nevyjdou vstříc, ale já se s tím zatím nesetkala. Ano, žádala jsem
si o volno 10. srpna, kdy budu mít po výplatě, abych mohla jet s kamarádkou
nakupovat, jenže to je sobota a přednost mají matky s dětmi, takže plně
chápu, že jsem volno dostat nemohla. Navíc teď spousta lidí odešlo do nově
otevřeného Mekáče a nám teď dokonce přijely na víkend na výpomoc holky z Hollabrunnu.
Co se týče jídla – je několikrát denně kontrolováno, nesmíme se potravin ani
dotknout (hranolky atd.), stornujeme zmrzlinu, když je moc řídká … Myslím, že o
potraviny je skvěle postaráno a není pravda, co se říká. Musím se přiznat, že
já jím v poslední dobou hodně často tam, protože, kdo by taky obědval v 10
hodin, či v 11, když je plný od snídaně (a to snídám okolo 8) Nemyslím, že
je pravda to, co koluje o potravinách na internetu o Mekáči. Překvapilo mě, že docela rozumím, hlavně šéfům, což je důležité. Jen mě štve, že zatím nemám rakouský přízvuk, který se mi tak hrozně líbí, ale to snad někdy přijde L Anebo lidé, kteří
vůbec neví, co si dají a objednávku několikrát změní. L Strašně mě potěší, když se někdo ptá o místo, a já už to mám za sebou. Jen mi trochu přijde divný, když tam někdo přijde s tatínkem a pak celou dobu mluví za vás, kazí to dojem. ;) A jsem strašně šťastná, že zrovna mě dali šanci, ukázat, co ve mně je (brali jen 1). A byla bych ráda, kdyby zákazníci ovládali aspoň trochu matematiku a jazyk, už několikrát se mi stalo, že přišli za mnou Asiati, či Rusové a nedokázali se vymáčknout, co vlastně chtějí jíst.Co se týče dnů, jsou docela
klidné, lidé jsou konečně moudří a tráví ho raději na bazéně místo v obchoďáku.
Nejhorší jsou teď asi soboty, kdy chodí do Mc Donaldu celá rodiny, takže
objednávky nad 30 jsou docela normální. Nejklidnější bývá závěr pracovního dne,
pátek. Od úterý budeme mít novinky – nové burgery a Mc Flurry, takže neváhejte
a přijeďte ochutnat ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat