Jaký byl můj rok 2013

Když jsem přemýšlela poprvé o mém roku 2013, napadaly mě samé negativistické myšlenky. Czechman nedokončen. No dobře, sportovně rok 2013 nebyl úplně nejvydařenější. Ale když se podívám na stránku "kariérní" (no dobře práci v Mekáči nemůžu úplně považovat za moji kariéru :D), tak si nemám moc, co stěžovat. Proto bych chtěla rok 2013 trochu více rozložit.

Leden, únor, březen
Obrovský záhul ve škole. Učení bylo opravdu hodně, protože jsme téměř ve všech předmětech finišovali, bylo potřeba dokončit to, co bychom umět měli (ve čtvrťáku už fyziku, chemii, zeměpis, dějepis a podobné už nemáme; zůstala nám povinně poze čeština se společenskými vědami) K tomu se připojilo pak i dvouměsíční zranění nohy.

Duben, květen, červen
První soustředění v teple, o kterým jsem vždy tajně snila. Bohužel, v roce 2014 nepojedu kvůli maturitě a povinostem ve škole. Pak první pokus zkoušky B2. Z výsledků jsem byla hodně zklamaná, nesedly mi témata. Měsíce beznaděje. Pak ten nejlepší zahraniční telefonát z Vídně. Pocity štěstí, že se mi další sen vyplnil...

Červenec, srpen
Nové prostředí, "město", více starostí s "dospěláckejma věcma" (lítání po vídeňských úřadech, které jsou stejné šílené, jako ty v ČR, vyřizování spousta různých papírů...), nové bydlení, zaučování se v práci, což bylo pro mě docela těžké ze začátku. Přece jenom tam byla určitá jazyková bariéra a v prvních dnech i davy hostů.
V srpnu už mi přijela kamarádka z Brna, takže už jsem nebyla tak osamělá. Teda měla jsem tam ještě v červenci Vio z Ukrajiny a na začátku července Katju. Měla jsem dvě návštěvy. Přijela mi ta nejskvělejší sestřenice, zažila s ní tu nejlepší párty. A pak ke konci měsíce už trochu skepse, že za chvíli budu muset toto skvělé město opustit. Jediná kaňka na tomto pobytu bylo opět zranění nohy.

Září, říjen
Znova škola, tentokrát čtvrťák. Každý den jsem musela myslet na moji Vídeň a zážitky. (A to jsem určitě nepopsala úplně vše!) V říjnu přišla trochu nečekaná změna doma, ale nechci to na blogu popisovat. Je to příliš osobní a to si myslím, že na blog nepatří. Obhajoba závěřečné maturitní práce. Školní výlet do Prahy.

Listopad, prosinec
Stužkovák! Změna zrealizována. B2 pokus číslo 2, tentokrát v mé milované Vídni. A tentokrát úspěšně! Výlet do Německa.

A chtěla bych vám ještě někoho představit! Mého nového fešáka. Je to Nikon D5100. Z Vídně jsem si totiž našetřila víc, než jsem plánovala. Nečekala jsem totiž s odměnama. Rozhodla jsem se tedy, že pokud zvládnu B2, koupím si dárek. Rozhodovala jsem se mezi 2 Apple věci - iPadem a iPhonem 5s a zrcadlem. A zrcadlo to nakonec vyhrálo. :D

P. S. Přeji hodně štěstí všem, obzvlášť nám maturantům, aby se vám vše vyplnilo, i to nemožné. Maturantům, aby se dostali na školy, na které si přejí (není nic horšího než studovat školu, která vás nebaví) Prostě stručně řečeno - ať je rok 2014 ještě lepší!

P.P.S. A také bych chtěla poděkovat všem, kteří zavítali na mé stránky!

Basketbal

Jako každý rok poslední dny v roce je to s námi v lavicích nevydržení a profesoři neví, co s námi dělat. Proto naše škola s radostí přijala nabídku od Slovaňáku uspořádat basketbalový zápas. Nejdřív jsme měly hrát holky, po holkách po krátké přestávce kluci. Vůbec mě nenapadlo, že budu hrát. Jenže 2 dny před zápasem za mnou přišla profesorka tělocviku, že mě potřebuje. Mě, která basket hrála jenom krátce a nehrála ho už 7 let (to je hrozné číslo, že? :D holt stárnu) A že prý půjdu asi rovnou do základní pětky. Začala jsem se zápasu trochu bát, přece jenom bych nerada se ztrapnila před celou školou. :)

19.12.2013
Sraz jsme máme už v 8, proto vstávám relativně brzy, protože se chci pořádně nasnídat. Když přijdu do haly, začnou se mi klepat trochu kolena. Vzpomínám na časy, kdy jsem tu hrála a chodila na euroligové zápasy obdivovat ženy. Ihned se odebíráme s holkama do šatny, rozdáváme si dresy. Já dostávám číslo 7. S tímto číslem jsem nikdy nic neodehrála, vždy jsem měla svoji 5, kterou nosí naše kapitánka Verča Havlíková. Jdeme se rozcvičit, samou nervozitou mi tam nepadá ani dvojtakt. :( Trochu se uklidňuji tím, že mi to bude padat v zápase. Hala se plní a já mám trochu problém s dechem, malinko mě bolí hlava. Proto se snažím vypít co nejvíce tekutin. Je to tu, začíná slavnostní zahájení. Nejdřív mají vystoupení roztleskávačky z našeho gymnázia Jaroštěnky, poté gymnastky ze Slovaňáku.

Následuje nástup našeho týmu (hosté), poté naše soupeřky. Předáváme si malé pozornosti. Poté si bere slovo komentátor z České televize Ondřej Tomek!

No nazdar, basket jsem nehrála tak dlouho a ještě mě u toho někdo bude natáčet! Naštěstí nás přišly posilnit dvě absolventky, Anička Holubářová a Jana Poláková, které byly také povoleny, takže se ze mě stává hráčka z lavičky. Trenérku a záštitu nám dělá paní Dagmar Bedrošová, absolventka Jarošky roku 1976 a bývalá reprezentantka.

Po slavnostním výhozu, který provádí náš pan ředitel se začíná hrát. První čtvrtina je hodně nervózní, nervozita je vidět na obou stranách. Je vidět, že před takto velkým publikem hrají dneska holky poprvé a některé z nich se chtějí předvést, že to ISP po celé roky neměly jen tak. :) Nedávají se koše, které by se normálně dávat měly, dokonce ani šestky se neproměňují, proto skóre zůstává po první čtvrtině, která je zkrácena na 6 minut, 6:4 pro Slovaňák. Ve druhé čtvrtině dostávám prostor, jdu na plac. Snažím se to nezkazit. Nicméně hráčka, kterou bráním, dává 2 body. :( Velice mě to mrzí, já vždycky byla spíš hráčka pro černou práci než na body.

Ve třetí čtvrtině už se holky chytají, začíná nám to padat. I na ten basket se líp dívá, některé akce jsou vydařené. Nicméně na konci čtvrtiny se nám vyfaulovává jedna rozehrávačka-křídlo. Místo ní nastupuje Jana Chvátalová, taky bývalá basketbalistka, nyní hraje florbal. Nastává čtvrtá čtvrtina, pokud nenastane trhák Slovaňáku, tak zápas vyhrajeme! Jsem dokonce opět povolaná do hry, nastává poslední vteřiny zápasu. A poté propukají oslavy, JSME VÍTĚZKY!!! Na to, že jsme složitě lepily tým, aktivních basketbalistek jsme měly v kádru jen 5, jsme si absolutně na vítězství nevěřily. O to větší překvapení to bylo.



V zápase kluků měl do poločasu navrch náš modrý tým z Jarošky. Bohužel, ve třetí čtvrtině zaúřadoval nejlepší hráč zápasu Marián Hrabovský a 7bodové vedení se rozplynulo, jak pára pod hrncem. Konečný stav zápasů tedy 1-1.

Během dne probíhal bohatý doprovodný program - tanec, soutěž ředitelů, patronů a trenérů gymnázií ve střelbě. Myslím, že se 1. ročník velice vydařil a mrzí mě, že se příštího ročníku již nebudu moci zúčastnit!

Program akce: http://www.jaroska.cz/sites/default/files/Program.pdf
Reportáž v ČT, čas 4:20: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10157282282-basketmanie/video/
Článek v Brněnském deníku: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/souboj-gymnazii-v-hledisti-mel-prevahu-slovanak-na-hristi-jaroska-20131219.html

NEJLEPŠÍ HRÁČKA JAROŠKY:  Veronika Havlíková
NEJLEPŠÍ HRÁČKA SLOVAŇÁKU: Tina Maturová
NEJLEPŠÍ HRÁČ JAROŠKY: Bohužel, moje paměť děravá si nepamatuje :(
NEJLEPŠÍ HRÁČ SLOVAŇÁKU: Marian Hrabovský

P.S. Přeji všem šťastný nový rok a děkuji, že jste se mnou byli po celý rok 2013!

Stužkovák

Zdravím z Vídně, kde zítra skládám zkoušky z němčiny. Doufám, že se tentokrát zadaří. Chtěla bych vám dneska ukázat fotky ze stužkováku neb už je to oficiální - je ze mě maturantka. :)

Nejprve "plácnutí."

Poté "píchnutí."

A nakonec gratulace, přežila jsem :D

Středoškolky v plavání

Jako každým rokem chodím reprezentovat školu v plavání. Poskládat tým bývá rok od roku horší a horší, celkově holky méně sportují. Jako nejlepší plavkyně jsem to měla "povinný." Na středoškolkách vždy nastupuje za školu 6 holek, plave se od každého způsobu (motýl, znak, prsa, kraul) 50 metrů a na závěr jsou dvě štafety - polohová a kraulová, do které nastupují všechny holky. Já jsem letos plavala překvapivě kraula, po 2 letech jsem se tak zbavila motýlka. No i když radši jsem ho plavat měla, jedna holka od nás se trochu přecenila...

Alespoň ilustrační fotka, na bazénu se bojím foťák (teda prozatím mobil) vytáhnout :D

50VZ
Z toho startu nemám moc dobrý pocit. Přišlo mi, že jsem trochu zaspala start - měla špatnou startovní reakci, udělala pár nádechů asi navíc, navíc projela o dohmat finiš a díky tomu jsem skončila těsně pod stupni vítězů. No, nedá se nic dělat, moc chyb na takovou krátkou trať.
6. místo 34,3

4x50 PZ
Při polohové štafetě jsem byla finišmenkou naší štafety, plavala jsem kraula. Při polohové štafetě se plavou disciplíny trochu jinak než při individuálním startu. Začíná se z vody - znakem, pokračuje se prsama, dále motýlek a na závěr připadá kraul. Bohužel jsme hodně ztratily, zejména na motýlkářském úseku, bojovaly jsme o předposlední místo. Pokusila jsem se to předposlední místo urvat pro nás a podařilo se. :) A asi jsem i zaplavala lépe. :)
7. místo

6x50 VZ
Zde plavou všechny holky reprezentující školu. Nějak jsem určila pořadí, bylo to tak nějak jedno. Sama jsem plavala opět poslední úsek, abych mohla dotáhnout případnou ztrátu. Bohužel, opět jsme hodně zaostaly, u nás plavkyně letos nejsou. Jsem tam jenom já a pak holky, které byly nejlepší na kontrolním měření a 50m jakž takž zvládnou. Musím holky ale pochválit, bojovaly a nechaly tam vše. :) Jenže na ostatní školy, kde byly plavkyně minimálně 3, to nestačilo. Přesto se nám podařilo vybojovat opět předposlední místo v rozplavbě. :)
7. místo

Celkové hodnocení
Skončily jsme určitě někde na posledních příčkách, ale to se nedá nic dělat. Holky bojovaly, nechaly tam vše. Sama vím, jaké to je, jít závodit ve sportu, který vůbec nedělám (veslování, basketbal), takže jsem se snažila holky hodně podpořit ... Snad příští rok přijdou na školu nějaké plavkyně (či akvabely), aby měly situaci o dost jednodušší. :)

Co příští rok?

Je půlka listopadu, nejvyšší čas plánovat závody na příští rok. Jenže - příští rok to bude komplikovanější. Čeká mě v prvé řadě maturita, poté psaní přijímaček od května do června. V takovém období se vrchol sezóny naplánovat nedá. Moc se nedá ani naplánovat něco o prázdninách. Čeká mě tolik plánů, které jsem si vždycky chtěla o nejdelších prázdninách prožít. Od malička jsem snila, že bych ráda po maturitě jela dělat plavčíka do Ameriky. Jenže - poplatek 40 tisíc za vyřízení se mi dávat nechce, takže se spokojím s Evropou. (Jsem fakt skromná holka :D) Ráda bych jela opět do Vídně, kde bych zůstala celé prázdniny. Pokud mi to šéfové dovolí, jela bych nějaký triatlon v sobotu, či v neděli. V Rakousku, či v ČR, záleží dle situace. Jen je téměř jisté, že o dlouhý půlironman se letos pokoušet nebudu. Chtěla jsem jet opět Czechmana, jenže je na začátku června, to už budu asi pryč a mít hlavu plnou přijímaček a v Rakousku už v květnu během maturit? Myslím, že to by nedopadlo dobře ...Jeden, či dva závody bych chtěla absolvovat zase v dálkovém plavání. Hlavně si závodů užívat. :) Možná pojedu na svou první dovolenou bez rodičů. Se sestřenicí. Do Francie nebo do Barcelony. Možná bude o prázdninách pracovat ve Francii v Nice, tak se o prázdninách navštívíme. :) Dále bude možná potřeba jet na měsíční francouzský kurz za tetou do Švýcarska. Chci jít studovat mezinárodní obchod, kde jsou jazyky potřeba dva. A jelikož němčina bude můj normální jazyk, cizím jazykem č. 2 se pro mě stane právě francouzština. Sice se francouzsky učím, ale moc toho neumím. Ono se naučit jazyk za 2 vyučovací hodiny týdně ve škole ani nedá. Budu muset jet proto na den otevřených dveří mé univerzity a poptat se, jak to bude, měsíc se mi do mého diáře těžko skládá. :)) Teď jenom doufat, ať vše vyjde a tvrdě makat.

BBP Jehnice

Nejoblíbenější brněnský seriál opět začíná. Seriál vždy začíná na státní svátek, 17. listopadu. Letos se tohoto poháru účastním zřejmě naposled, proto bych ráda objela co nejvíc závodů. Když se den před závodem dívám na program, trochu se zhrozím, Už jsem v kategorii ŽENY!! Strašně to letí, od dob, kdy jsem byla starší žačka uteklo pár let...

Trénink v týdnu  11.-17.11.
Pondělí: volno - německý kurz
Úterý: ráno - plavání, odpoledne - běh
Středa: plavání
Čtvrtek: volno - anglický kurz
Pátek: ráno - plavání, odpoledne - spinning, plavání
Sobota: plavání

Novinka letošního roku, BBP má vlastní pití. :)

Z mého tréninkového deníku je jasně vidět, že naběháno nemám. Při rozběhání mám úplně mrtvé nohy. Jsem zvědavá, jak mi to poběží. Start se posouvá o půl hodiny, je tu moc dětí. :) Při řazení na start vidím ženu, vyšší jak já. Jedná se o Ivanu Večeřovou, stříbrnou z Mistrovství světa v basketbale z roku 2011. Řadím se hned za ni. V 11 to konečně vypukne, dočkáváme se startu. Nahoru mi to běží navzdory nenatrénovanosti docela dobře. Na 2. kilometru ovšem výrazně zpomaluji, nenatrénovanost je vidět. Snažím se užít alespoň vzácného okamžiku běhu lesem a hlavně to nádherné počasí. Pamatuji si, že před pár lety tu byla pořádná zima. :) Nyní mi je dokonce v dlouhém tričku vedro. Vybíháme z lesíka, konečně začíná stoupání. Nejprve běžíme dolů kolem farmy, zpátky do lesa. Rozebíhá se mi to. Dobíhám ženu přede mnou, jdu na závěrečné stoupání zpátky do civilizace :)) Na závěrečném klesání se to snažím rozeběhnout, co to dá a užít si poslední metry tohoto nádherného závodu. Dostávám medaili a my můžeme jít s taťkou na párek. Snad se na toto kouzelné místo někdy vrátím ...

S medailí a občerstvením. Řekl by někdo, že je listopad? :)

SPORT Life 2013

Na letošní SPORT Life jsem nejprve vůbec neměla v plánu. Jenže - ve škole za mnou přišli, že mě potřebují na veslování. Ano, čtete správně - mě! :D Prý, že když plavu, tak mám určitě silné ruce a nohy a že nikdo lepší tam není. Na škole je výběr sportovkyň rok od roku horší  - asi do škol přichází slabší ročníky nebo chodí nadané sportovkyně na jiné školy.

Sraz byl v 11. Pořádně jsem se tedy vyspala, den začala vynikající snídaní - mojí nejoblíbenější porridge kaší s banánem rozjíždění! :D
a odpočatá se vydala na místo činu. Před vstupem jsem se potkala s holkama a odtud jsme společně vyrazily do dějiště, pavilonu V. Po příchodu jsme řešily malý problém s převlíkáním, šatny byly obsazeny malými hráči florbalu. Poté jsem si sedla na trenažer a zkoušela jsem, jestli 500m vůbec uvesluji. Kamarádka se mně snažila rychle vysvětlit techniku. Poté za mnou přišel jeden borec, prý jak se jmenuji, že hned budu veslovat. Přitom jsem byla už mrtvá z

ROW! A já začala makat jako o život. Je to prý sprinterská trať, tak jsem se do toho snažila pořádně obout od prvních metrů. Na nějakou techniku jsem neměla čas myslet, hlavně, že jsem jela! :D Po nějaké chvilce jsem už neměla žádnou sílu. Zkusila jsem se podívat na tabuli. A ouha, v naší rozjížďce jsem 2! (ze 3) To mi dodalo sil a snažila jsem se znovu přidat. Jenže na konci jsem už hodně vytuhla a závod jsem dojela v čase 2:02! Prý skvělý čas na neveslařku. :)

Vyčerpávající závěrečné metry

Jsem ráda, že jsem si to mohla zkusit a  trochu mě mrzí, že už si nikdy na žádných závodech nezavesluji...

Po závodě jsem si ještě prošla pavilon. Nechala jsem si změřit váhu a ouha! Výsledky mě mile překvapily. Toto měření jsem již jednou podstoupila, asi před dvěma lety a tehdy mi slečna tvrdila, že jsem moc tlustá. Nyní mi řekla, že takové ideální tělo ještě nikdy neviděla, prý mám vše u 100% :) Jsem ráda, že se zdravá strava a styl začal trochu na mém těle projevovat a doufám, že to ještě vylepším. :) Po změření jsem si šla ještě s holkama zaskákat na trampolíně - v rámci výstavy tam byla vedená lekce. A celé jsem završila Gaudeamusem - veletrh VŠ a plně se rozhodla, kam v ČR podám přihlášky. :)