Zhodnocení sezóny 2013

Pomaličku se začínám připravovat na sezonu další a je tedy na řadě zhodnotit tu sezónu letošní, rok 2013. Letos jsem absolvovala snad nejméně závodů za celou dobu. Na vině byl především můj pobyt v zahraničí, ve Vídni, tak častá zranění. Nejprve jsem byla měsíc a půl bez běhu březen-duben, poté jsem se zranila na mém posledním závodě sezóny. Nyní přemýšlím, jak bude vypadat rok 2014. Ráda bych úspěšně dokončila půlku. Vidina nejdelších prázdnin mě láká opět do ciziny, do Vídně. Závěr příštího roku bude hodně hektický, maturita a především přijímačky, z kterých mám daleko větší strach. 1. června bych chtěla být již ve Vídni, s tím, že si požádám ještě o 3 volna kvůli přijímačkám (v červnu se konají na WU, možná UNI Wien a na VŠE, na který potřebuju ovšem 2 dny volna kvůli přejezdu Wien-Brno) Dále bych jela na měsíc na francouzský kurz, protože chci studovat Internationale Betriebswirtschaft (=mezinárodní obchod) a nějaké předměty budu mít ve 2. jazyce. Díky tomu, že budu studovat v němčině, znalost jazyka se mi "škrtá" a zbývá mi pouze angličtina s francouzštinu. Mít předmět v angličtině snad zvládnu, ale ve francouzštině??? A poté tu mám ještě jeden plán - jet se setřenicí na dovolenou do zahraničí. Tak jsem zvědavá, jak to nakonec vyjde. :) Vydělané money si přeci někdy musím i užít. :D

Dálkové plavání
Brno
Tento závod jsem plavala pro radost, spíše jsem to brala jako přátelské setkání po roce. Výsledek ze závodu byl lepší, než loni, avšak žádná hitparáda se nekonala.  Nějak mi ta trať, po mém nejúspěšnějším závodě - 20 km, nesedí.
Bohužel pracovní vytížení mi nedovolilo se zúčastnit více závodů. Snad tedy příští rok.

Triatlon
Blažovice
Domácí přebor EKOL Teamu. První závod sezóny. Jelo se mi docela dobře, hlavně se mi výborně běželo. Asi nejlepší za mou triatlonovou "kariéru". 3. místo v juniorkách, 4. v ženách.

Czechman
Startu jsem se hodně bála. Můj první poloviční ironman. To, že hlásili škaredé počasí mi vůbec nevadilo. Jen jsem se pojistila novou bundou. Trvalý déšť a teploty okolo 10°C se mi nakonec vymstily, měla jsem dva defekty. Díky tomu jsem nestihla limit kola o asi 4 minuty. Škoda, na tento závod jsem byla asi zatím nejlépe připravená. I takový je život...

Blanenský plecháč
Blansko je známé extrémně náročnou cyklistikou. Kopečky já moc nerada, přesto se mi letos i s únavou po Czechmanovi jakž takž povedly. Ovšem na běhu mi došly baterky. I tak jsem vybojovala 2. místo v juniorkách.

Mělník
Po mém nejúspěšnějším triatlonovém závodě jsem si Mělník rychle oblíbila. Najednou mi nevadilo, že je kopcovitý. Plavání velmi slušné, jen o pár vteřin horší, než loňšký rok. Na to, že jsem trénovala sama, vynikající. :) Ovšem na kole jsem poznala, že to můj den úplně nebude. Do kopce mi to vůbec nejelo, jakobych měla prázdné nohy. Bylo vidět, že jsem první týden ve Vídni kolo neměla a moc toho na něm nenajela. Běh katastrofa ještě větší, stěží jsem se dobelhala do cíle. Bohužel, sezónu jsem opět končila nepovedeným závodem.

Praha 2013

Jako všichni mimopražští čtvrťáci jsme i my letos absolvovali literárně-historickou exkurzi po Praze. Cestu jsme absolvovali mým oblíbeným Studentem, který nám dal dokonce skupinovou slevu. Místo 400 jsme platili jen 330korun. Jeli jsme s Fun&Relax = u každého sedadla je obrazovka s filmy a muzikou, dostali jsme noviny, či časopisy, teplý nápoj a dokonce i novou Kofilu s příchutí latté. Hrozná firma. Nejlevnější lístek a nejlepší služby :) Dorazili jsme do Prahy krátce po půl desáté. Nejprve si jdeme koupit lístky na MHD, poté pokračujeme autobusem na Žižkov se ubytovat. Dostáváme 1,5 hodiny na oběd. Připojuji se k holkám směřující do NC Flora. Dáváme si B-Smart za 39korun, myslíme ekonomicky. :D Po obědě jdeme ještě vyzkoušet Bubble tea. Je sice i v Brně, ale nějak jsem neměla čas ho vyzkoušet... Dávám si z nabídky Happy Hour mléčný matcha green tea s banánem a s želé. Neuvěřitelná dobrota.

Po obědě jako první míříme do Národního divadla, kde máme prohlídku. Dostáváme se i na střechu ND, kam se normální smrtelník obvykle nemá možnost podívat. Po divadle míříme do centra města. Procházíme Pařížskou ulicí, jdeme se podívat do Židovského muzea. Po návštěvě muzea jdeme ještě ještě do španělské synagogy. Následuje prohlídka notoricky známých věcí - Staroměstské náměstí, Stavovské divadlo, Karlova Univerzita. Program zakončujeme prohlídkou Prašné brány a obytného domu.

Po památkách máme volno. S Kristýnkou a Aničkou se vracím na Staromák, dneska je tam předvolební koncert. Zrovna hrají Chinaski. Atmosféra je naprosto celá a nás mrzí, že Chinaski končí tak brzo. Nastává 1,5 hodinové volno před Lucií. Jdeme nejprve do Palladia na večeři. Asi je vám jasné, kde končíme. :( No ale já přece nemůžu chodit ke konkurenci. :D Poté si jdu koupit kašičku a arašídové máslo do M&S (ano, já si tam chodím kupovat jídlo :D), nakoupit do Alberta nějaké pitíčko - přeci nebudeme dávat na Staromáku 45 korun za půllitr. :) Zajdeme ještě dobít baterky do Starbucksu. Dávám si Pumpkin Spice Latté. Vynikající. :) Vracíme se na Lucii. Je tam neuvěřitelné množství lidí, téměř nevidíme na pódium. :( I tak si koncert náramně užíváme a posilujeme se nějakým tím pitivem. :) Po koncertu nevíme kam jít. Rozhodujeme se, že se připojíme ke spolužákům. Míříme téměř k naší ubytovně na Žižkov. Bohužel, je něco málo po 11hodině, hospody se zavírají. Jdeme tedy na pokoje. Po 12 spát.

Ráno již v 7 jsme s holkama z pokoje na snídani. Musela jsem je popohánět, po ránu mívám vždy vlčí hlad. Ovšem z nabídky jsem hodně zklamaná. Chybí mi tam ovoce a lepší kvalita. Dávám si ovocný jogurt, který chutná spíše jako chemická továrna. Na zpravení chutě si dneska dávám párky. Ano, já. :)

Po ne-příliš-povedené snídani jedeme na Vyšehrad. Hodinu a půl trávíme na hřbitově. Ano, chápu, že tu leží spousta slavných lidí, ale raději bych si to sama v klidu za půl hodiny obešla a ne tam byla tak dlouho. Po vyčerpávající prohlídce jdeme na horkou čokoládu. Obsluha mizerná, ale aspoň nás čokoláda zahřála. Po jedenácté vyrážíme směr Pražský hrad. Musíme stihnout velké střídání stráží ve 12. Poprvé si nechávám vyvézt zadek až na Hrad. :) Po střídání stráží si to tam procházíme, navštěvujeme i Katedrálu sv. Víta. Zde se moc dlouho naštěstí nezdržujeme, vstup je zde placený. Pokračujeme Nerudovou ulicí a chrámem sv. Mikuláše. Jdeme se podívat ke Kampě a na nejznámější český most - no přeci Karlův most. :) Prohlídku zakončujeme prohlídkou Klementina a knihovny.

Nejprve s Aničkou utíkáme na jídlo. Pauzu na oběd jsme dostaly až teď. Tentokrát jdeme do Asijského fast foodu, dávám si oblíbené kung-pao s rýží, Anička nudle. Jdeme na pokoje, máme chvilku volno před divadlem. Volá mi sestřenice. Má volno, domlouváme se na srazu. :) Rychle se osprchuji, obleču a už pospíchám zpátky do města. Jdeme spolu na shake a poté vybírat šaty na ples. Do divadla se mi vůbec nechce, raději bych zůstala s Kájou.

Na představení jsme šli do divadla ABC na Vše o mé matce v hlavní roli Dana Batulková. Z hry mám trochu rozpačité dojmy - přišlo mi to hodně chaotické. Po divadle dostáváme volno. Tentokrát jedu s holkama rovnou na pokoj, kde si povídáme a jdeme spát zase něco málo po dvanácté.

Poslední, třetí den v Praze zahajujeme opět na hřbitově - tentokrát Olšanském, největší v ČR. Naštěstí si ho procházíme sami. S holkama se nám podaří i najít hrob Jana Palacha. Po procházce jedeme do Národního památníku na Vítkov. Expozice jsou zde bohužel dost chudé, spousta nevyužitých prostor. Po prohlídce dostáváme volno. Jdu s Luckou na oběd, zase do podniku mého zaměstnavatele. :( :D Po obědě jdeme rovnou na hotel si pro věci a jdeme se přesunout na Florenc. Mise Praha končí...

P.S. většina fotek by Marťa Svobodová :)

Netradiční narozeninový dárek

Na narozeniny jsem si přála trochu netradiční dárek. Ano, vážně jsem si přála 1,6 kg učebnici do matematiky. V němčině. Na přijímačky, WU ve Vídni, je tato knížka uvedena jako doporučená literatura. A jelikož stála 50€, byla škoda nevyužít toho, že jsem měla na konci září narozeniny. :D

Trochu problém byl ji sehnat. Na německém Amazonu ji do ČR nechtěli poslat, taťka mi ji nakonec objednal z neznámého německého internetového obchodu. Měla jsem trochu strach, aby vůbec došla, obchod si neúčtoval žádné náklady za dopravu. A světe div se, za 4 dny od objednání mi již balíček ležel na stole! Musím říct, že ji obchod skvěle zabalil,
během cesty bylo minimum šance, že se poničí. Na závěr už můžu pouze doufat, že tato kniha mi pomůže a na WU se dostanu! :)

Memoriál Luboše Svobody

Luboš Svoboda byl tátův první velký soupeř. Vždy před závodem plánovali taktiku, jak tomu druhému utéct. Bojovali spolu o každý metr. Bohužel, před 6 lety zemřel na následky autonehody. Na jeho počest pojmenovali v Běžci Vysočiny jeden závod po něm. Po běžci, který za 19 sezon zvládl absolvovat neuvěřitelných 278 závodů. V historických tabulkách mu patří 15. místo.

Po škole vyrážíme s tátou směr Jihlava. Jsem trochu zvědavá, jak mi to poběží. Měla jsem dlouhou pauzu a teď mi to moc neběhá. Přijíždíme na místo. Vystupujeme a nevěřícně koukáme. V Jihlavě je neuvěřitelná zima :) Jdeme se zaprezentovat a ihned se schovat do auta. Přemýšlím, co na sebe, nakonec si beru dlouhé růžové tričko se zelenými kraťásky, abych byla pořádně sladěná. :D Jdeme se rozběhat a poté se řadíme na start. Řadím se až úplně dozadu. Vybíhám spolu ve skupince staříků. :D Na řadu přichází první stoupání, kde mi všichni utíkají. Po stoupání přichází rovinka, kde se mi to docela rozbíhá. Začínám dohánět tu mezeru a ostatní předbíhat. Běžím kolem ZOO. Užívám si to nádherné prostředí, to mi neskutečně na Vídni chybí. Nechci říct, že se mi nelíbí, (to vůbec ne, MILUJI Vídeň) ale ve Vídni mi chybí kopce a pořádný lesy. Možná ve Vídni jsou, ale ještě jsem ho neobjevila. Ano, ve Vídni je miliarda zahrad, Donau Insel, ale všechno je placatý, zahrady většinou daleko, takže zatím nevím, kam mám chodit běhat. :)

Probíhám do druhého kola, běžím kolem letního kina. Znovu stoupání, tentokrát mě už nikdo nepředbíhá. Stanovuji si nový cíl - zkusím doběhnout ty přede mnou. Avšak po stoupání vidím, že jsem nabrala velkou ztrátu a již se mi to nepodaří. Závěrečné metry mi uběhnou rychle a jsem v cíli.

Z výsledků zjišťuji, že jsem svoji kategorii vyhrála. Jdu na vyhlášení a poté jedeme hned domů. Cestou se stavujeme ještě v Tescu, kde si za odměnu kupujeme hruškovou studentskou pečeť v limitované edici za naše skvělé výkony. :)

Momentka. :D Vždy s úsměvem na rtech. 

Nový vzhled

O novém vzhledu jsem přemýšlela již dlouho. Mám ráda především jednoduché blogy, proto jsem se snažila to moc nepřeplácat a zvolila bílo-zelený (nečekaně :D) tón. Doufám, že se vám změna líbí ;)

Blog před změnou :)

Late Night Shopping, Parndorf

Nákupovat do Rakouska do vesničky v Parndorfu jezdíme už léta. Vždy jedenkrát za půl roku, v období největších slev. Parndorf je outletová vesnička neustále se rozrůstající o nové obchody. Loni jsem si všimla, že Parndorf pořádá i Late Night Shopping. Bohužel jsem se ho nemohla úplně účastnit, ale i při hodinové návštěvě jsem si stačila udělat obrázek, jak taková akce vypadá. Všude rozlezlá miliarda lidí.

Afro cappuccino :)

V práci dostávám ve čtvrtek volno. Spočítala jsem si, že první autobus vyjíždějící před operou v 9, nemá šanci být v Parndorfu na otevíračku. Na FB hlásili, že autobus bude z Vídně vyjíždět každých 10-15min. Protože v poslední dobou nejsem schopná vstávat, dojíždím na Karlplatz kolem 9. Přede mnou se vytváří fronta dlouhá asi 200m. Dneska jsem psychicky připravena na dlouhé fronty a čekání, takže mě to nechává klidnou, zapínám iPod a čekám. Po chvilce fronta narůstá, sahá až do metra, je delší než 500m. Abych si zpříjemnila čekání, vytahuju si z pytlíku ledové cappuccino. :) Po 48 minutách jsem téměř u autobusu. Aha, tak pojedu konečně tím dalším. "Ještě 4 místa," zavolá sekuriťák. Protože přede mnou je skupinka minimálně 5 Japonců, kteří chtějí jet spolu, předbíhám je a mizím do autobusu. Cesta dneska trvá dnes trochu déle, na dálnici je bouračka. Před Parndorfem je dlouhá kolona. Místní silnice nezvládají nápor lidí. Autobus se to snaží nějak objet, za hodinu jsme na místě. Z autobusu lidé přímo vybíhají a sprintují do obchodů! Nechápu...

Jedna z mnoha front. Tato je na autobus :)

Nejprve se jdu podívat do Adidasu. Vidím tam jenom moje Glide 4 za 70, bohužel nemají moji sloní velikost. Odcházím do Nike. Nově přestavovaný. Stojan posledních věcí je už hodně přebraný, nic pěkného tam nevidím. Ještě se dívám na kraťásky, ale nemůžu si je prostě za 25 euro koupit, mám jich dost. Chci odejít, ale najednou vidím žůžové kraťásky za 6. Jdu si je zkusit. Bohužel jsou mi moc velké. :( Odcházím dále. Normálně do Ralpha Laurena nechodím. Ale když je ten Late Night Shopping, tak proč ne? Objevuji tričko za 10. A ještě svetřík za 20. A košili za 30. Jenže nemůžu nechat v 60 euro hned v "prvním" obchodě, ne? Chudák moje karta :D Takže beru jen černý svetřík a tričko. Fronta u pokladny jde celkem rychle a já spěchám do dalšího obchodu. Na internetu psali, že jeden z největších výprodejů se bude konat v Roxy. Plavky za 10, zimní bundy za 20 a kalhoty k tomu jako komplet za dalších 10. Asi půlhodiny se přehrabuji mezi plavkami. Nemůžu ovšem najít pár, který by se k sobě hodil. A nynější móda, kdy se nosí jiný vršek a jiný spodek, se mi moc nelíbí. Jdu se projít kolem věšáku s bundama. Jen tak, nová bunda by mi doma asi neprošla. Když v tom objevuji úplně zelenou zimní bundu! Zkouším si ji a hned na mě jeden Rakušák křičí, že mi ohromně sluší. Za ty drobné ji tam prostě nechat nemůžu. Snažím se najít nějaké kalhoty, ale vše ve velikostech L a výše. Jdu do kabinky, která je bez front (lidé si berou vše rovnou k pokladně), jedny zkusit, ovšem v pase jsou mi moc velké, takže beru jen bundu. Stoupám si do fronty. Vůbec nepostupuje. Nevidím však, co se děje, tak zapínám iPod a snažím se být trpělivá. Po chvilce vidím dopředu. Normálně má Roxy jen 1 pokladnu, dneska přidali 2., aby fronta nebyla moc dlouhá. Jenže lidé si berou moc věcí a slečně dlouho trvá, než to vše vypíše. Po 2 hodinách se konečně dostávám na řadu. Platím 30 euro a jdu dál. Jdu do dalších obchodů, ale pípá mi taška. Musím se vrátit zpátky do Roxy. Odstraňují mi štítek a já jdu dál. Volá mi taťka, už přijel. Jdu za rodičema ukázat jim mé úlovky. Pokračuji s taťkou. Díváme se na košile, ale žádnou hezkou nevidíme. Jdeme zase do Nike. Tam se díváme převážně na boty. V regálu posledních velikostí vidím jedny růžové za 35! Ty musím mít. Jdu si je zkusit. Boty mi sedí, přesto se jdu ještě podívat zpátky, zda-li jsem nějaké nepřehlédla. A opravdu, mají i modré. Modré se mi líbí víc, tak nakonec si beru ty druhé. Jdeme zaplatit. Jsou 4 odpoledne, dostávám trochu hlad. Jdu si koupit bagel s rajčaty a mozzarellou. Pomalu si ho vychutnávám a jdeme k autu. Začíná být dost pozdě, musíme jet do Vídně oklikou bez dálnice, aby mi rodiče mohli odvézt věci. Night Shopping Parndorf tak pro mě končí a já se již teď těším na příští ročník!

Nové botičky :)

Davis Cup

Moje spolužačka na základní škole hrála tenis. Poočku jsem sledovala výsledky. Více jsem začala sledovat výsledky, když se Tomáš Berdych s Petrou Kvitovou začali postupně prosazovat. Pak Petra Kvitová vyhrála Wimbledon a už se to se mnou veze. Zjistila jsem, že Česká televize vysílá obě týmové soutěže a poté zejména French Open. Kdykoliv hraje náš tým Fed Cup, či Davis Cup, nenechám si ujít ani jeden zápas v televizi. Občas se podívám i na Grandslam, pokud ho zrovna vysílají. Sleduji zejména tenistky, protože Petra Kvitová má/měla větší šanci vyhrát turnaj než Tomáš Berdych. Ve světové stovce je tenistek více a máme i více mladších hráček, které mají šanci se prosadit. Z tenistů sleduji mám nejraději Rogera Federera a Tomáše Berdycha. Ze světových tenistek je to jednoznačně Serena Williams.

V úterý mi položil taťka překvapující otázku: "Jela bys v neděli na Davis Cup i za rozhodnutého stavu?" Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít. To, že bude v neděli rozhodnuto, jsem moc nepředpokládala, čekala jsem stav 2:1. Proto jsem byla jasně pro. Taťka dostal lístky v práci, firemní akce. A jelikož bylo rozhodnuto již po sobotě, jeden pán, který chodil na zápasy každý den, se rozhodl, že v neděli již nepojede. Lístek za něho jsem dostala já, A sektor, hned za VIP místy. Třeba něco i uvidím. V neděli se měli představit Lukáš Rosol a premiérově v domácím prostředí Jiří Veselý.

V neděli, po plaveckém tréninku (nějaký pohyb nesmí chybět :)), jsme vyjeli do Prahy. Nejprve nás čekal oběd v restauraci Cortéz se dvěma zákazníky.  Začalo se domácí paštikou s domácím chipsem na účet podniku jako předpředkrm. :) Jako předkrm jsme měli Carpaccio z pravé svíčkové s kapary, hoblinami parmazánu a křupavou bagetou. Bagety jsem moc nesnědla, snažím se o bezlepkovou dietu. Nakonec jsem půlku bagety přece jenom snědla. Jako hlavní chod jsme si dali na kůži pečeného fileta z candáta s kmínem a česnekem, bylinkovým máslem a brambory jako přílohu. Po hlavním chodu nesměl chybět zákusek a cappuccino. :) Dala jsem si domácí cheesecake s domácíma malinami, takže bezlepková dieta se držet moc nepovedlo. Jídlo bylo vynikající, akorát obsluha byla trochu pomalejší.

Domácí cheesecake s malinama

Díky pomalejší obsluze jsme se trochu zdrželi a na zápas jsme dorazili později. V O2 areně jsem byla poprvé, proto mě překvapila docela přísná bezpečnostní kontrola. Chvíli jsme museli čekat před tribunou, protože nás bodyguardi nechtěli pustit do rozehraného zápasu. Tak jsme sledovali stav na tabuli a občas se nám podařilo zahlédnout i míček ve vzduchu. :D Dovnitř jsme se dostali za stavu 6:4, 2:2 pro Lukáše Rosola. Nejprve jsem byla překvapená rychlostí, jakou míček létal. V televizi to vypadá jako nenáročná hra. :) Zvládala jsem sledovat jen míček, oba hráče, či skóre nikoli. Už chápu, proč se bere tenis jako náročný sport. O pauze mezi jednotlivými gemy jsem sledovala a hádala se, kdo je kdo. :) Z hostů jsem zahlédla například Petru Kvitovou, přítelkyni Radka Štěpánka, Ester Sátorovou, přítelkyni Tomáše Berdycha, či Michaelu Ochotskou, přítelkyni Lukáše Rosola. Hra Lukáše Rosola se mi zdála jako den a noc. Měl výborné silné podání, ovšem některé jeho údery byly nic moc. Čekala jsem, že za stavu 6:4 a v tiebreaku 6:4 při jeho vlastním podání dokáže získat zápas ve svůj prospěch, ale nakonec prohrál tiebreak i celý zápas. Přitom mi připadal po celou dobu jako lepší hráč. Myslím, že to bylo zaviněno i psychikou, prohrál podesáté za sebou. 

Musím se přiznat, že jsem se mnohem více těšila na premiéru Jirky Veselého. O Jirkovi se mluví jako o talentovaném hráči, momentálně je nejmladší ve světové stovce. Při prvním setu mi ovšem přišel dost nervózní. Prohrál 4:6. Ve druhém setu jeho hra šla o dost nahoru, málem se mu podařilo v jednom gemu Argentince Mayera i brejknout. Některé jeho myšlenky, kam to hrát, mi přišly dobré, myslím, že za pár let by to mohlo být dobré a mohl by nahradit Radka Štěpánka. I ve druhém setu prohrál stejným poměrem 4:6 a do finále čeští tenisté postoupili s výsledkem 3:2. Bohužel finále se bude hrát venku, ve velice bouřlivém prostředí v Srbsku. 

Po zápase jsme se ještě stavili v obchodním centru na Chodově. Přemýšlela jsem, zdali nezajít do Starbucksu na Pumpkin Spice Latte, ale nakonec jsem se rozhodla, že 115 korun za kafé ušetřím. Koupila jsem si v Marks Spenceru 2 anglické porridge kaše, takže jsem odjížděla z Prahy naprosto spokojená. :)