Okolo Berouna (Karlštejn a okolí)

Co dělat o víkendu v Praze? Řekli jsme si s taťkou a vyrazili na dálkochodecký trénink do Berouna. Auto necháváme u vlakového nádraží, z kterého vybíháme. Běžíme po červené značce směrem na Karlštejn. Bohužel mi to dneska moc neběží, tak velikou část jdeme. Po cestě se zastavujeme u svatého Jana pod Skalou, na kterou vylízáme, abychom měli nádherný výhled na krajinu. Děláme menší fotografickou pauzu, po vyfocení nejnutnějšího běžíme zase dál.

Cestou míjíme nádherné potůčky i první jarní kytičku. Začíná se silně oteplovat, mám téměř pocit, jako kdyby bylo jaro. Konečně dorážíme na hrad.

Po důkladné prohlídce jdeme na oběd. Dneska nic sportovně-dietního nemáme, protože se to tady nevaří a musíme se smířit se smažákem a gulášem. :D Vracíme se zpátky do Berouna po silnici.

Cestou míjíme spoustu cyklistů, jak na silničním, či horském kole nebo rekreačním. Dokonce potkáváme i početné balíky. A motorkáře, kteří se už nemohli dočkat, až vytáhnout své stroje zpátky na silnice. Bohužel, někteří jsou dosti nepozorní a nechávají si malé odstupy.

Poslední kilometry už mě docela dost bolí nohy. Mám pocit, že už neujdu ani metr. Nejraději bych nasedla do vlaku, který jezdí podél řeky zpátky do Berouna. A ten nádherný pocit, když dojdete konečně po 28km do auta, je k nezaplacení. :)

LH24 2014 aneb 24hodinovka v -60°C

Tátovi začal být i ironman nějak málo, a tak začal koketovat s ultraběhy. A to pak už je jen otázka času, kdy mě do toho zatáhne taky :) Už loni jsem se závodu na Lysé hoře zúčastnila, tenkrát jsem dala 1 kolo. Letos byl můj cíl kola dvě. A tak jsme se zase přihlásili jako štafeta a v pátek odpoledne jsme vyrazili na závod. :) Bydleli jsme opět v nádherném penzionu Sluníčko, který byl cca 200 metrů od trati. Letos trošku menší komplikace - přijeli jsme až po 20. hodině, jenže na penzionu se vařilo pouze do 6. A tak jsme hladoví zpráskali všechno možný, abychom své žaludky alespoň trochu naplnili.

Penzion Sluníčko

Start byl v 11.Taktika byla stejná jako loni. Táta zahájí, já půjdu 2. kolo, pak táta počet kol dle libosti a já půjdu své druhé kolo ráno před osmou. Jsem celkem nervózní, nechci přijít ani o jednu sekundu pozdě na předávku. Proto se rychle oblíkám a mažu z penzionu. Letos mám lepší boty na závod, půjčené Salomonky od Lídy. Jsou vážně parádní, nepromokaj, moc nekloužou a jde se v nich skvěle.

Jdu umýt boty.

Na předávce jsem již ve 12:44, místo stanovené jedné hodiny. Snažím se trochu zahřát nad ohníčkem a sleduji příchozí. Někteří vypadají jako sněhoví muži. :) Mají várku sněhu na vousách a obočí. Ve 13:08 můžu na trať. Trochu mi zmrzly prsty na rukách. A tak nadávám, co to jdu zase za závod. :D Pak se dostáváme na lesní cestu. Prstům už je dobře, konečně si užívám, že jsem na tak nádherném místě. Normálně takové lesní cesty nahoru vyloženě nesnáším, ale dneska své nohy nepoznávám. Jakoby mi je někdo vyměnil. Absolutně nechápu, kde se v nich najednou taková lehkost bere a já začínám předbíhat (předcházet jednoho běžce za druhým!) Nahoru, na rovinatou cestu, se vydrápu absolutně nezadýchaná. Nepoznávám se a rozbíhám se. Na rovince předbíhám ty, kteří jdou. A najednou přichází vrchol Lysé. Strmá cesta nahoru. V jednu chvilku zaškobrtnu, přesto se nadále v euforii usmívám. Přítomný kameraman to komentuje slovy: "Tak tohle jsem ještě neviděl. Ty se směješ, i když padáš." :)) Nahoře pod Lysou je to pěkně zledovatělý. Přemýšlím, jestli si vytáhnout nesmeky, ale nakonec je nechávám v batůžku. Nechce se mi sundávat rukavice a zbytečně mrznout. Pořádně fouká. Prý pocitově je -60°C. Brrr. Nějak se nakonec na ten vrchol vyškábávám. Jooo, jsem nahoře! Ale moc si to neužívám. Je obrovská zima a není nic vidět.

Jako z pohádky.

Jdu dolů. Klouže to. Tady budou nesmeky nutné. :( Vytahuji je. Musím sundat rukavice. Chvilku s něma zápasím, ale nakonec je mám na nohou. Počkat, ale tuto mám naopak! Tak si je ještě tu jednu předělávám a jdu dál. Po chvilce mě jeden běžec upozorňuje, že mi nedrží číslo. Zkouším ho spravit, leč sichrhajska je poškozená, takže se mi číslo na batoh dát úplně nepodaří. No snad mi někde nespadne ... Cestou dolů je mi pořádná zima. Nejvíc trpí mé nohy a ruce. Jsem tak zmrzlá, že nejsem schopná nějaké rozumné rychlosti a jdu si dolů jako šnek. Po chvilce prsty na rukách bolí jako čert. A tak je mi nějaký čas okruhu ukradený. Celou cestu nadávám, vůbec si ty krásy přírody neužívám. Jediné, na co se těším, je teplá vana. Cesta se mi zdá nekonečná, delší jak nahoru. Zdá se mi, jako by jí nebylo konce. A konečně vidím světýlko! Jupí, jsem zase zpátky v civilizaci! Po chvilce najdu taťku, předáváme věci a já jdu do tepla na polívku.

Odměna po závodě. :)

Výsledek mého snažení?
1 pád, 3 omrzlé prsty, 2 puchýře na nohách, 1 bolavá noha = ráno nikam nejdu. :D Určitě bych šla ráda nějaký podobný závod ještě jednou, ale jedině v létě a s trochu lepším vybavením. Uvidím, jak to všechno dopadne. :)

Nikdo, kdo by mě vyfotil, tu nebyl, a tak jsem se vyfotila sama v zrcadle. No dobře, příště ten blesk raději vypnu. :D

Příprava na LH24 - den na Ještědu

Jako trénink na Lysou horu, jsme zvolili s taťkou Ještěd, který je z Prahy blízko. Původně jsem si myslela, že strávíme den v mlze, ale naštěstí po vyjetí z Prahy se mlha roztrhala a my si nakonec užili krásný den. Ještěd jsme dali 2x - ale za to o to delší a horší cestou. :D Chtěla jsem dát i 3 kolo, ale to bych nemohla mít spánkový deficit a vstávat v sobotu tak pozdě. :)

A pak že se v ČR nedá lyžovat ...

Někteří se nahoru svezli lanovkou ...

Jiní si to poctivě vyšlapali ...

Jedna společná ...

Táta jako model ...

Předsevzetí do roku 2014

 K novoročnímu rituálu patří už každoročně novoroční předsevzetí. Pro mě je rok 2014 poměrně důležitý. V květnu skládám maturitní zkoušky a v průběhu května-června píši několik přijímaček. Proto nikoho z vás snad nepřekvapí, když tyto dvě studijní události budou mými cíli v roce 2014. Kam se budu hlásit? O tom až někdy příště :)

Pak tu mám jeden pracovní sen. Chtěla bych jít opět pracovat do Mc Donaldu, avšak do jiné filiály. Né že by se mi v Donau Zentru nelíbilo - naopak byli tam velice příjemní lidé a byla radost s něma tvořit jeden veliký tým. Jenže bych ráda pracovala i v neděli. :) Snad to bude shánění práce o dost jednodušší než letos. :)

Dále mám jeden sportovní cíl. V létě bohužel žádný poloviční ironman v triatlonu nestihnu, proto bych chtěla alespoň uběhnout půlmarathon. Zvolila jsem si tentokrát ten pražský, který už mě lákal mnoho let a vždycky jsem ho sledovala v televizi. Letos ho konečně uvidím po dlouhé době i naživo. :)

A pak tu mám ještě dva pidi cíle - loni mě psaní blogu hodně chytlo, takže doufám, že budu častěji a pravidelněji přispívat. A kvantita nebude na úkor kvality. :)

A ten druhý - naučit se vařit. :D Umím spíše péct než vařit, proto bych to chtěla letos napravit a umět víc jídel než doposud. :)

Přeji tedy všem mým čtenářům všechno nejlepší do nového roku. Ať se vám splní i ta nejtajnější přání a doufám, že si najdete čas na můj blog i nadále! :)

Jaký byl můj rok 2013

Když jsem přemýšlela poprvé o mém roku 2013, napadaly mě samé negativistické myšlenky. Czechman nedokončen. No dobře, sportovně rok 2013 nebyl úplně nejvydařenější. Ale když se podívám na stránku "kariérní" (no dobře práci v Mekáči nemůžu úplně považovat za moji kariéru :D), tak si nemám moc, co stěžovat. Proto bych chtěla rok 2013 trochu více rozložit.

Leden, únor, březen
Obrovský záhul ve škole. Učení bylo opravdu hodně, protože jsme téměř ve všech předmětech finišovali, bylo potřeba dokončit to, co bychom umět měli (ve čtvrťáku už fyziku, chemii, zeměpis, dějepis a podobné už nemáme; zůstala nám povinně poze čeština se společenskými vědami) K tomu se připojilo pak i dvouměsíční zranění nohy.

Duben, květen, červen
První soustředění v teple, o kterým jsem vždy tajně snila. Bohužel, v roce 2014 nepojedu kvůli maturitě a povinostem ve škole. Pak první pokus zkoušky B2. Z výsledků jsem byla hodně zklamaná, nesedly mi témata. Měsíce beznaděje. Pak ten nejlepší zahraniční telefonát z Vídně. Pocity štěstí, že se mi další sen vyplnil...

Červenec, srpen
Nové prostředí, "město", více starostí s "dospěláckejma věcma" (lítání po vídeňských úřadech, které jsou stejné šílené, jako ty v ČR, vyřizování spousta různých papírů...), nové bydlení, zaučování se v práci, což bylo pro mě docela těžké ze začátku. Přece jenom tam byla určitá jazyková bariéra a v prvních dnech i davy hostů.
V srpnu už mi přijela kamarádka z Brna, takže už jsem nebyla tak osamělá. Teda měla jsem tam ještě v červenci Vio z Ukrajiny a na začátku července Katju. Měla jsem dvě návštěvy. Přijela mi ta nejskvělejší sestřenice, zažila s ní tu nejlepší párty. A pak ke konci měsíce už trochu skepse, že za chvíli budu muset toto skvělé město opustit. Jediná kaňka na tomto pobytu bylo opět zranění nohy.

Září, říjen
Znova škola, tentokrát čtvrťák. Každý den jsem musela myslet na moji Vídeň a zážitky. (A to jsem určitě nepopsala úplně vše!) V říjnu přišla trochu nečekaná změna doma, ale nechci to na blogu popisovat. Je to příliš osobní a to si myslím, že na blog nepatří. Obhajoba závěřečné maturitní práce. Školní výlet do Prahy.

Listopad, prosinec
Stužkovák! Změna zrealizována. B2 pokus číslo 2, tentokrát v mé milované Vídni. A tentokrát úspěšně! Výlet do Německa.

A chtěla bych vám ještě někoho představit! Mého nového fešáka. Je to Nikon D5100. Z Vídně jsem si totiž našetřila víc, než jsem plánovala. Nečekala jsem totiž s odměnama. Rozhodla jsem se tedy, že pokud zvládnu B2, koupím si dárek. Rozhodovala jsem se mezi 2 Apple věci - iPadem a iPhonem 5s a zrcadlem. A zrcadlo to nakonec vyhrálo. :D

P. S. Přeji hodně štěstí všem, obzvlášť nám maturantům, aby se vám vše vyplnilo, i to nemožné. Maturantům, aby se dostali na školy, na které si přejí (není nic horšího než studovat školu, která vás nebaví) Prostě stručně řečeno - ať je rok 2014 ještě lepší!

P.P.S. A také bych chtěla poděkovat všem, kteří zavítali na mé stránky!

Basketbal

Jako každý rok poslední dny v roce je to s námi v lavicích nevydržení a profesoři neví, co s námi dělat. Proto naše škola s radostí přijala nabídku od Slovaňáku uspořádat basketbalový zápas. Nejdřív jsme měly hrát holky, po holkách po krátké přestávce kluci. Vůbec mě nenapadlo, že budu hrát. Jenže 2 dny před zápasem za mnou přišla profesorka tělocviku, že mě potřebuje. Mě, která basket hrála jenom krátce a nehrála ho už 7 let (to je hrozné číslo, že? :D holt stárnu) A že prý půjdu asi rovnou do základní pětky. Začala jsem se zápasu trochu bát, přece jenom bych nerada se ztrapnila před celou školou. :)

19.12.2013
Sraz jsme máme už v 8, proto vstávám relativně brzy, protože se chci pořádně nasnídat. Když přijdu do haly, začnou se mi klepat trochu kolena. Vzpomínám na časy, kdy jsem tu hrála a chodila na euroligové zápasy obdivovat ženy. Ihned se odebíráme s holkama do šatny, rozdáváme si dresy. Já dostávám číslo 7. S tímto číslem jsem nikdy nic neodehrála, vždy jsem měla svoji 5, kterou nosí naše kapitánka Verča Havlíková. Jdeme se rozcvičit, samou nervozitou mi tam nepadá ani dvojtakt. :( Trochu se uklidňuji tím, že mi to bude padat v zápase. Hala se plní a já mám trochu problém s dechem, malinko mě bolí hlava. Proto se snažím vypít co nejvíce tekutin. Je to tu, začíná slavnostní zahájení. Nejdřív mají vystoupení roztleskávačky z našeho gymnázia Jaroštěnky, poté gymnastky ze Slovaňáku.

Následuje nástup našeho týmu (hosté), poté naše soupeřky. Předáváme si malé pozornosti. Poté si bere slovo komentátor z České televize Ondřej Tomek!

No nazdar, basket jsem nehrála tak dlouho a ještě mě u toho někdo bude natáčet! Naštěstí nás přišly posilnit dvě absolventky, Anička Holubářová a Jana Poláková, které byly také povoleny, takže se ze mě stává hráčka z lavičky. Trenérku a záštitu nám dělá paní Dagmar Bedrošová, absolventka Jarošky roku 1976 a bývalá reprezentantka.

Po slavnostním výhozu, který provádí náš pan ředitel se začíná hrát. První čtvrtina je hodně nervózní, nervozita je vidět na obou stranách. Je vidět, že před takto velkým publikem hrají dneska holky poprvé a některé z nich se chtějí předvést, že to ISP po celé roky neměly jen tak. :) Nedávají se koše, které by se normálně dávat měly, dokonce ani šestky se neproměňují, proto skóre zůstává po první čtvrtině, která je zkrácena na 6 minut, 6:4 pro Slovaňák. Ve druhé čtvrtině dostávám prostor, jdu na plac. Snažím se to nezkazit. Nicméně hráčka, kterou bráním, dává 2 body. :( Velice mě to mrzí, já vždycky byla spíš hráčka pro černou práci než na body.

Ve třetí čtvrtině už se holky chytají, začíná nám to padat. I na ten basket se líp dívá, některé akce jsou vydařené. Nicméně na konci čtvrtiny se nám vyfaulovává jedna rozehrávačka-křídlo. Místo ní nastupuje Jana Chvátalová, taky bývalá basketbalistka, nyní hraje florbal. Nastává čtvrtá čtvrtina, pokud nenastane trhák Slovaňáku, tak zápas vyhrajeme! Jsem dokonce opět povolaná do hry, nastává poslední vteřiny zápasu. A poté propukají oslavy, JSME VÍTĚZKY!!! Na to, že jsme složitě lepily tým, aktivních basketbalistek jsme měly v kádru jen 5, jsme si absolutně na vítězství nevěřily. O to větší překvapení to bylo.



V zápase kluků měl do poločasu navrch náš modrý tým z Jarošky. Bohužel, ve třetí čtvrtině zaúřadoval nejlepší hráč zápasu Marián Hrabovský a 7bodové vedení se rozplynulo, jak pára pod hrncem. Konečný stav zápasů tedy 1-1.

Během dne probíhal bohatý doprovodný program - tanec, soutěž ředitelů, patronů a trenérů gymnázií ve střelbě. Myslím, že se 1. ročník velice vydařil a mrzí mě, že se příštího ročníku již nebudu moci zúčastnit!

Program akce: http://www.jaroska.cz/sites/default/files/Program.pdf
Reportáž v ČT, čas 4:20: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10157282282-basketmanie/video/
Článek v Brněnském deníku: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/souboj-gymnazii-v-hledisti-mel-prevahu-slovanak-na-hristi-jaroska-20131219.html

NEJLEPŠÍ HRÁČKA JAROŠKY:  Veronika Havlíková
NEJLEPŠÍ HRÁČKA SLOVAŇÁKU: Tina Maturová
NEJLEPŠÍ HRÁČ JAROŠKY: Bohužel, moje paměť děravá si nepamatuje :(
NEJLEPŠÍ HRÁČ SLOVAŇÁKU: Marian Hrabovský

P.S. Přeji všem šťastný nový rok a děkuji, že jste se mnou byli po celý rok 2013!

Stužkovák

Zdravím z Vídně, kde zítra skládám zkoušky z němčiny. Doufám, že se tentokrát zadaří. Chtěla bych vám dneska ukázat fotky ze stužkováku neb už je to oficiální - je ze mě maturantka. :)

Nejprve "plácnutí."

Poté "píchnutí."

A nakonec gratulace, přežila jsem :D