Netradiční narozeninový dárek

Na narozeniny jsem si přála trochu netradiční dárek. Ano, vážně jsem si přála 1,6 kg učebnici do matematiky. V němčině. Na přijímačky, WU ve Vídni, je tato knížka uvedena jako doporučená literatura. A jelikož stála 50€, byla škoda nevyužít toho, že jsem měla na konci září narozeniny. :D

Trochu problém byl ji sehnat. Na německém Amazonu ji do ČR nechtěli poslat, taťka mi ji nakonec objednal z neznámého německého internetového obchodu. Měla jsem trochu strach, aby vůbec došla, obchod si neúčtoval žádné náklady za dopravu. A světe div se, za 4 dny od objednání mi již balíček ležel na stole! Musím říct, že ji obchod skvěle zabalil,
během cesty bylo minimum šance, že se poničí. Na závěr už můžu pouze doufat, že tato kniha mi pomůže a na WU se dostanu! :)

Memoriál Luboše Svobody

Luboš Svoboda byl tátův první velký soupeř. Vždy před závodem plánovali taktiku, jak tomu druhému utéct. Bojovali spolu o každý metr. Bohužel, před 6 lety zemřel na následky autonehody. Na jeho počest pojmenovali v Běžci Vysočiny jeden závod po něm. Po běžci, který za 19 sezon zvládl absolvovat neuvěřitelných 278 závodů. V historických tabulkách mu patří 15. místo.

Po škole vyrážíme s tátou směr Jihlava. Jsem trochu zvědavá, jak mi to poběží. Měla jsem dlouhou pauzu a teď mi to moc neběhá. Přijíždíme na místo. Vystupujeme a nevěřícně koukáme. V Jihlavě je neuvěřitelná zima :) Jdeme se zaprezentovat a ihned se schovat do auta. Přemýšlím, co na sebe, nakonec si beru dlouhé růžové tričko se zelenými kraťásky, abych byla pořádně sladěná. :D Jdeme se rozběhat a poté se řadíme na start. Řadím se až úplně dozadu. Vybíhám spolu ve skupince staříků. :D Na řadu přichází první stoupání, kde mi všichni utíkají. Po stoupání přichází rovinka, kde se mi to docela rozbíhá. Začínám dohánět tu mezeru a ostatní předbíhat. Běžím kolem ZOO. Užívám si to nádherné prostředí, to mi neskutečně na Vídni chybí. Nechci říct, že se mi nelíbí, (to vůbec ne, MILUJI Vídeň) ale ve Vídni mi chybí kopce a pořádný lesy. Možná ve Vídni jsou, ale ještě jsem ho neobjevila. Ano, ve Vídni je miliarda zahrad, Donau Insel, ale všechno je placatý, zahrady většinou daleko, takže zatím nevím, kam mám chodit běhat. :)

Probíhám do druhého kola, běžím kolem letního kina. Znovu stoupání, tentokrát mě už nikdo nepředbíhá. Stanovuji si nový cíl - zkusím doběhnout ty přede mnou. Avšak po stoupání vidím, že jsem nabrala velkou ztrátu a již se mi to nepodaří. Závěrečné metry mi uběhnou rychle a jsem v cíli.

Z výsledků zjišťuji, že jsem svoji kategorii vyhrála. Jdu na vyhlášení a poté jedeme hned domů. Cestou se stavujeme ještě v Tescu, kde si za odměnu kupujeme hruškovou studentskou pečeť v limitované edici za naše skvělé výkony. :)

Momentka. :D Vždy s úsměvem na rtech. 

Nový vzhled

O novém vzhledu jsem přemýšlela již dlouho. Mám ráda především jednoduché blogy, proto jsem se snažila to moc nepřeplácat a zvolila bílo-zelený (nečekaně :D) tón. Doufám, že se vám změna líbí ;)

Blog před změnou :)

Late Night Shopping, Parndorf

Nákupovat do Rakouska do vesničky v Parndorfu jezdíme už léta. Vždy jedenkrát za půl roku, v období největších slev. Parndorf je outletová vesnička neustále se rozrůstající o nové obchody. Loni jsem si všimla, že Parndorf pořádá i Late Night Shopping. Bohužel jsem se ho nemohla úplně účastnit, ale i při hodinové návštěvě jsem si stačila udělat obrázek, jak taková akce vypadá. Všude rozlezlá miliarda lidí.

Afro cappuccino :)

V práci dostávám ve čtvrtek volno. Spočítala jsem si, že první autobus vyjíždějící před operou v 9, nemá šanci být v Parndorfu na otevíračku. Na FB hlásili, že autobus bude z Vídně vyjíždět každých 10-15min. Protože v poslední dobou nejsem schopná vstávat, dojíždím na Karlplatz kolem 9. Přede mnou se vytváří fronta dlouhá asi 200m. Dneska jsem psychicky připravena na dlouhé fronty a čekání, takže mě to nechává klidnou, zapínám iPod a čekám. Po chvilce fronta narůstá, sahá až do metra, je delší než 500m. Abych si zpříjemnila čekání, vytahuju si z pytlíku ledové cappuccino. :) Po 48 minutách jsem téměř u autobusu. Aha, tak pojedu konečně tím dalším. "Ještě 4 místa," zavolá sekuriťák. Protože přede mnou je skupinka minimálně 5 Japonců, kteří chtějí jet spolu, předbíhám je a mizím do autobusu. Cesta dneska trvá dnes trochu déle, na dálnici je bouračka. Před Parndorfem je dlouhá kolona. Místní silnice nezvládají nápor lidí. Autobus se to snaží nějak objet, za hodinu jsme na místě. Z autobusu lidé přímo vybíhají a sprintují do obchodů! Nechápu...

Jedna z mnoha front. Tato je na autobus :)

Nejprve se jdu podívat do Adidasu. Vidím tam jenom moje Glide 4 za 70, bohužel nemají moji sloní velikost. Odcházím do Nike. Nově přestavovaný. Stojan posledních věcí je už hodně přebraný, nic pěkného tam nevidím. Ještě se dívám na kraťásky, ale nemůžu si je prostě za 25 euro koupit, mám jich dost. Chci odejít, ale najednou vidím žůžové kraťásky za 6. Jdu si je zkusit. Bohužel jsou mi moc velké. :( Odcházím dále. Normálně do Ralpha Laurena nechodím. Ale když je ten Late Night Shopping, tak proč ne? Objevuji tričko za 10. A ještě svetřík za 20. A košili za 30. Jenže nemůžu nechat v 60 euro hned v "prvním" obchodě, ne? Chudák moje karta :D Takže beru jen černý svetřík a tričko. Fronta u pokladny jde celkem rychle a já spěchám do dalšího obchodu. Na internetu psali, že jeden z největších výprodejů se bude konat v Roxy. Plavky za 10, zimní bundy za 20 a kalhoty k tomu jako komplet za dalších 10. Asi půlhodiny se přehrabuji mezi plavkami. Nemůžu ovšem najít pár, který by se k sobě hodil. A nynější móda, kdy se nosí jiný vršek a jiný spodek, se mi moc nelíbí. Jdu se projít kolem věšáku s bundama. Jen tak, nová bunda by mi doma asi neprošla. Když v tom objevuji úplně zelenou zimní bundu! Zkouším si ji a hned na mě jeden Rakušák křičí, že mi ohromně sluší. Za ty drobné ji tam prostě nechat nemůžu. Snažím se najít nějaké kalhoty, ale vše ve velikostech L a výše. Jdu do kabinky, která je bez front (lidé si berou vše rovnou k pokladně), jedny zkusit, ovšem v pase jsou mi moc velké, takže beru jen bundu. Stoupám si do fronty. Vůbec nepostupuje. Nevidím však, co se děje, tak zapínám iPod a snažím se být trpělivá. Po chvilce vidím dopředu. Normálně má Roxy jen 1 pokladnu, dneska přidali 2., aby fronta nebyla moc dlouhá. Jenže lidé si berou moc věcí a slečně dlouho trvá, než to vše vypíše. Po 2 hodinách se konečně dostávám na řadu. Platím 30 euro a jdu dál. Jdu do dalších obchodů, ale pípá mi taška. Musím se vrátit zpátky do Roxy. Odstraňují mi štítek a já jdu dál. Volá mi taťka, už přijel. Jdu za rodičema ukázat jim mé úlovky. Pokračuji s taťkou. Díváme se na košile, ale žádnou hezkou nevidíme. Jdeme zase do Nike. Tam se díváme převážně na boty. V regálu posledních velikostí vidím jedny růžové za 35! Ty musím mít. Jdu si je zkusit. Boty mi sedí, přesto se jdu ještě podívat zpátky, zda-li jsem nějaké nepřehlédla. A opravdu, mají i modré. Modré se mi líbí víc, tak nakonec si beru ty druhé. Jdeme zaplatit. Jsou 4 odpoledne, dostávám trochu hlad. Jdu si koupit bagel s rajčaty a mozzarellou. Pomalu si ho vychutnávám a jdeme k autu. Začíná být dost pozdě, musíme jet do Vídně oklikou bez dálnice, aby mi rodiče mohli odvézt věci. Night Shopping Parndorf tak pro mě končí a já se již teď těším na příští ročník!

Nové botičky :)

Davis Cup

Moje spolužačka na základní škole hrála tenis. Poočku jsem sledovala výsledky. Více jsem začala sledovat výsledky, když se Tomáš Berdych s Petrou Kvitovou začali postupně prosazovat. Pak Petra Kvitová vyhrála Wimbledon a už se to se mnou veze. Zjistila jsem, že Česká televize vysílá obě týmové soutěže a poté zejména French Open. Kdykoliv hraje náš tým Fed Cup, či Davis Cup, nenechám si ujít ani jeden zápas v televizi. Občas se podívám i na Grandslam, pokud ho zrovna vysílají. Sleduji zejména tenistky, protože Petra Kvitová má/měla větší šanci vyhrát turnaj než Tomáš Berdych. Ve světové stovce je tenistek více a máme i více mladších hráček, které mají šanci se prosadit. Z tenistů sleduji mám nejraději Rogera Federera a Tomáše Berdycha. Ze světových tenistek je to jednoznačně Serena Williams.

V úterý mi položil taťka překvapující otázku: "Jela bys v neděli na Davis Cup i za rozhodnutého stavu?" Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít. To, že bude v neděli rozhodnuto, jsem moc nepředpokládala, čekala jsem stav 2:1. Proto jsem byla jasně pro. Taťka dostal lístky v práci, firemní akce. A jelikož bylo rozhodnuto již po sobotě, jeden pán, který chodil na zápasy každý den, se rozhodl, že v neděli již nepojede. Lístek za něho jsem dostala já, A sektor, hned za VIP místy. Třeba něco i uvidím. V neděli se měli představit Lukáš Rosol a premiérově v domácím prostředí Jiří Veselý.

V neděli, po plaveckém tréninku (nějaký pohyb nesmí chybět :)), jsme vyjeli do Prahy. Nejprve nás čekal oběd v restauraci Cortéz se dvěma zákazníky.  Začalo se domácí paštikou s domácím chipsem na účet podniku jako předpředkrm. :) Jako předkrm jsme měli Carpaccio z pravé svíčkové s kapary, hoblinami parmazánu a křupavou bagetou. Bagety jsem moc nesnědla, snažím se o bezlepkovou dietu. Nakonec jsem půlku bagety přece jenom snědla. Jako hlavní chod jsme si dali na kůži pečeného fileta z candáta s kmínem a česnekem, bylinkovým máslem a brambory jako přílohu. Po hlavním chodu nesměl chybět zákusek a cappuccino. :) Dala jsem si domácí cheesecake s domácíma malinami, takže bezlepková dieta se držet moc nepovedlo. Jídlo bylo vynikající, akorát obsluha byla trochu pomalejší.

Domácí cheesecake s malinama

Díky pomalejší obsluze jsme se trochu zdrželi a na zápas jsme dorazili později. V O2 areně jsem byla poprvé, proto mě překvapila docela přísná bezpečnostní kontrola. Chvíli jsme museli čekat před tribunou, protože nás bodyguardi nechtěli pustit do rozehraného zápasu. Tak jsme sledovali stav na tabuli a občas se nám podařilo zahlédnout i míček ve vzduchu. :D Dovnitř jsme se dostali za stavu 6:4, 2:2 pro Lukáše Rosola. Nejprve jsem byla překvapená rychlostí, jakou míček létal. V televizi to vypadá jako nenáročná hra. :) Zvládala jsem sledovat jen míček, oba hráče, či skóre nikoli. Už chápu, proč se bere tenis jako náročný sport. O pauze mezi jednotlivými gemy jsem sledovala a hádala se, kdo je kdo. :) Z hostů jsem zahlédla například Petru Kvitovou, přítelkyni Radka Štěpánka, Ester Sátorovou, přítelkyni Tomáše Berdycha, či Michaelu Ochotskou, přítelkyni Lukáše Rosola. Hra Lukáše Rosola se mi zdála jako den a noc. Měl výborné silné podání, ovšem některé jeho údery byly nic moc. Čekala jsem, že za stavu 6:4 a v tiebreaku 6:4 při jeho vlastním podání dokáže získat zápas ve svůj prospěch, ale nakonec prohrál tiebreak i celý zápas. Přitom mi připadal po celou dobu jako lepší hráč. Myslím, že to bylo zaviněno i psychikou, prohrál podesáté za sebou. 

Musím se přiznat, že jsem se mnohem více těšila na premiéru Jirky Veselého. O Jirkovi se mluví jako o talentovaném hráči, momentálně je nejmladší ve světové stovce. Při prvním setu mi ovšem přišel dost nervózní. Prohrál 4:6. Ve druhém setu jeho hra šla o dost nahoru, málem se mu podařilo v jednom gemu Argentince Mayera i brejknout. Některé jeho myšlenky, kam to hrát, mi přišly dobré, myslím, že za pár let by to mohlo být dobré a mohl by nahradit Radka Štěpánka. I ve druhém setu prohrál stejným poměrem 4:6 a do finále čeští tenisté postoupili s výsledkem 3:2. Bohužel finále se bude hrát venku, ve velice bouřlivém prostředí v Srbsku. 

Po zápase jsme se ještě stavili v obchodním centru na Chodově. Přemýšlela jsem, zdali nezajít do Starbucksu na Pumpkin Spice Latte, ale nakonec jsem se rozhodla, že 115 korun za kafé ušetřím. Koupila jsem si v Marks Spenceru 2 anglické porridge kaše, takže jsem odjížděla z Prahy naprosto spokojená. :)

Moje plány a cíle :)

Po dlouhé době se zase hlásím. :) Důvodů, proč jsem nepřispívala na blog, je více. Můj "prcek" onemocněl (netbook) a já jsem se cítila po návratu z Vídně hodně unavená. Prostě nebyla nálada něco napsat, tak jsem si dala ode všeho menší dovolenou (čti odpolední nic nedělání). Pokusím se do blogu přispívat pravidelněji a určitě ne všechny články se budou týkat sportu. Pořád dělám triatlon, ale teď máme závodní pauzu, tak ani není o čem psát. :) Vytyčila jsem si nějaké plány a cíle, které bych ráda přes školní rok splnila a rozhodla jsem se, že se s vámi o můj Wishlist podělím. :)

1) Udělat maturitu - myslím, že tady není, co dodat. Maturovat bych chtěla z češtiny (teda nechtěla, ale mám to povinně :-D), 2x z němčiny - státní a školní a 4. předmět stále nevím. Rozhoduji se mezi školní angličtinou, či ekonomikou. Dříve do výběru patřila i školní matematika kvůli VŠ, ale po prvním semináři jsem ji vyškrtla. 

2) Dostat se na VŠ - hodně těžký cíl. Už jako malá jsem chtěla studovat v zahraničí. Po prváku jsem si vybrala, že onou vyvolenou zemí bude Rakousko. Myslela jsem si, že dostat se tam na školu bude lehké. V Rakousku nejsou totiž přijímačky. Jenže je čím dál více studentů a málo místa. Proto se moje "vysněná" univerzita rozhodla zavést výjimečné zkoušky, které si dřív skládali pouze na medicíně a na podobně prestižních místech, kde je potřeba i velká dávka talentu. (který já bohužel nemám) Vybrala jsem si ekonomiku - Internationale Betriebswirtschaft (= mezinárodní obchod) na WU. Samozřejmě, mám zálohu v podobě pár škol v ČR – Masarykova univerzita v Brně, Vysoká škola ekonomická v Praze a Vysoké učení technické v Brně, tak doufám, že aspoň 1 varianta klapne. Přijímačky se na WU se budou skládat z ekonomiky a matematiky, na kterou se v nejbližším víkendu budu muset vrhnout.

3) Užívat si triatlonu - letos jsem byla neustále zraněná, pořád mě bolela noha. Snad jsem si zranění vybrala na dlouhou dobu dopředu a příští rok se zúčastním více závodů. A hlavně – závody si pořádně užiji a dokončím půlironmana. J Dilema – vrátit se zpátky na Czechmana nebo zkusit závod ve Vídni, či v Linzi – v mojí druhé zemi?

3) Zúčastnit se půlmarathonu - letos jsem žádný neběžela, v době půlek jsem byla zraněná. Ráda bych to příští rok napravila a nějakého se zúčastnila. Momentálně mám zase své obvyklé dilema - Praha, Vídeň nebo Bratislava? Vídeň už beru jako své druhé město, nějaký ten měsíc už jsem si tam prožila a přirostla mi k srdci. Zároveň bych ráda vyzkoušela náš nejslavnější český půlmaratón v Praze, na který se každoročně dívám v televizi. Bratislava je zase levná a právě zde proběhla moje první půlka, takže mě to táhne zpátky do hlavního města Slovenska. 

4) Zlepšit své jazyky - loni jsem pracovala zejména na své němčině, kterou jsem využila při mém pobytu ve Vídni. Letos jsem se rozhodla, že si kurzy zapíšu dva - němčinu a angličtinu. Na francouzštinu bohužel nezbylo místo. Angličtinu jsem poslední dobou hodně zanedbávala, upřednostňovala jsem němčinu. Bohužel moje úroveň se od základní školy téměř nezměnila (pokud ne dokonce k horšímu), kde jsem měla výbornou angličtinářku. Přesto mně tato úroveň v práci ve Vídni bohatě stačila a já sama jsem dokonce pomáhala ostatním. Právě tento nečekaný úspěch mě ve studiu jazyka nakopl a já se rozhodla zapsat si jazykové kurzy rovnou 2. Jazyky mě hodně baví, ale díky sportu mi na ně nezbývá tolik času. Určitě bych se ráda naučila minimálně ještě jeden.

5) Pořádně si užít nejdelší prázdniny - pokud úspěšně odmaturuji, čekají mě nejdelší prázdniny v životě. Ovšem rozhodně je nechci proflákat. Již 1. června bych chtěla odjet opět do Vídně pracovat minimálně na 3 měsíce. Měsíc bych ráda strávila ve Švýcarsku u tety, kde bych pracovala na své francouzštině. Na svůj vysněný obor potřebuji totiž cizí jazyky 2 a díky tomu, že ve Vídni se mluví německy, tak tento jazyk se mi „škrtá.“ :)

6) Zkusit znovu zkoušku B2 z němčiny - loni jsem bohužel neuspěla v písemné části. Na opravu mám jeden rok a nevím, zda po mně nebude zahraniční škola certifikát chtít. 

7) Odměnit se - podařilo se mi ve Vídni vydělat slušnou sumu peněz, zbylo mi dokonce víc, než jsem očekávala (dostala jsem prémie, ani nevím za co :D) Rozhodla jsem se, že tyto peníze hnedka neutratím a uložím si je na spořící účet. Protože se snažím tvrdě na sobě pracovat, rozhodla jsem se, že se odměním, až něco zvládnu. Jeden dárek si nadělím za certifikát a druhý za maturitu a přijetí pouze na WU. Zatím přemýšlím, co si koupím, času je dost a beztak to 100x ještě změním. Představy mám, ale říct to našim doma, tak mě asi zabijou, takže zatím zkušeně mlčím. J Se sestřenicí bych ráda jela navíc příští rok někam na výlet, zatím to vypadá na Barcelonu, tak doufám, že to vyjde. :) 

8) Přispívat pravidelněji – v poslední době to tu zeje prázdnotou. Snažila jsem se to trochu napravit během mého pobytu ve Vídni a pokusím se v tom pokračovat. Jak jste si již určitě všimli, články se netýkali sportu. Píšu o tom, co se momentálně děje, témata, které mi přijdou zajímavé. A je na čtenáři, aby si vybral, co si chce přečíst. Já taky nečtu všechny články, které napíšete. (Á sakra, právě jsem se prozradila) Věřím, že větší vypsanost mi pomůže u maturity, kde slohová práce je nedílnou součástí.

Vídeňské nákupy a jídlo

Konečně jsem dostala výplatu. Jenže bohužel, jdu si vybrat peníze do bankomatu a karta mi hlásí defekt. Zkouším druhý bankomat, jiný a ten mi pro změnu kartu"sežere." Udělám na pobočce menší poplach, přiběhne pracovnice, která se následně pokouší odemknout bankomat a kartu vylovit. Poté mi ukazuje na můj telefon, prý to udělal magnet na krytu, který je s kartou ve styku vždy jen pár sekund. Každopádně, kartu mi zablokují, vyplňují mi žádost o novou. Karta prý přijde až domů do týdne. Vybírám si tedy u kasy nějaké peníze na přežití. No alespoň to vše brzy neutratím :)

Volno jsem měla mít v pondělí, jenže šéfová neměla dost lidí, tak mně přehodila směny. :) Volno jsem tedy dostala v úterý. Naplánovala jsem si tedy veeelký shopping. Bohužel jsem udělala trochu chybu, prozradila jsem svůj plán kamarádce, která se k nám s další kamarádkou připojila. Šly jsme nakupovat na Mariahilferstrasse tedy ve 4. Já, Katka, Julia a Lira. A jít nakupovat s Američankou byla obrovská chyba, pro ni byly evropské ceny docela šok. V každém obchodě jsme se pak docela zdrželi, ale naštěstí jsem stihla to, co jsem chtěla. :) Koupila jsem si nové šaty v Peeku, za 25 euro, docela slušná cena. Odpoledne jsem si dala pozdní oběd, steak s brambory a večer ještě zašly s Katkou na zmrzlinu, prostě příjemně strávený den. Co se týče nákupů - doporučuju ve Vídni dvě ulice - Mariahilferstrasse a Kaertnerstrasse. Je tu sice i pár nákupních center, ale zdaleka tam není tak dobrý výběr oblečení jako tady. ;)

Tak co, vybrala jsem dobře? :)

Proč v poslední dobou nepíšu téměř vůbec o sportu? Bohužel, na Mělníku jsem se zranila a když bolest 2 týdny nepřestávala, rozhodla jsem se pro odpočinek. Měla jsem pár dní volno a od tohoto týdne jsem začala běhat znovu. Není to žádná sláva, ale alespoň bolest zmizela. Snad už se nevrátí :) Díky tomu teď nebudu startovat na žádném triatlonu a sezóna tím pádem pro mě předčasně skončila.

Jídlo? Kde ho koupit? Ve Vídni obrovský hypermarkety, jako je Tesco, Globus v ČR, nenajdeme. V Rakousku mají kromě Metra (= české Makro) spíš síť malých obchodů, které jsou ovšem výborně dostupné, ať už bydlíte kdekoliv. Já mám přímo pod bytem Eurospar, přejdu 2 přechody a mám tu Hofer, Billu, DM a další, na pravo cca 3 minuty chůze mám další Billu, která je větší a u mě co-se týče ovoce i oblíbenější, vedle Billy napravo je lékárna, když půjdu pět minut pěšky, dojdu do Merkuru a 3 zastávky tramvají (ve Vídni šaliny nejezdí ;)) mám Lídl. Navíc pracuju v Donau Zentru, takže tu mám pidi Gastro Spar a velký Interspar. Jako každá studentka moc peněz nemám, tak se snažím ušetřit kdejaký cent, proto jsem si pořídila věrnostní karty :) Díky tomu jsem třeba tátovi koupila ve slevě Františkárny za 5,3 euro - 8 lahví, normálně výjde jedna láhev za 1,05 - docela dobrá sleva, ne? :)
Musím říct, že nakupování potravin mě hodně baví, proto mám snad plnější ledničku než doma pro 4 :) Většinou využiji nějaké množstevní slevy a nakoupím tak na týden. :D Kam jsem se ještě bohužel nepodívala je Naschmarktu, ale snad to brzy napravím. :) Nejlepší je chodit nakoupit v pátek a v sobotu, kdy všechny řetězce mají 25% slevu na určitý sortiment.

A co nového v práci? Přišel k nám nový manager. V celku sympaťák. Asi se plánuje v blízké době střídání za těhotnou Kathy. Kathy je v poslední době hodně náladová, možná je to tím, že je těhotná, už v 7. měsíci. Vůbec to na ní není vidět. :) Tento týden přišly do týmu nové holky, Rakušačka a Srbka. Trochu tím rozbily filipínskou nadvládu, z ne-filipínek jsme tam už 4, já, 2 Rakušačky a Srbka. :) Trochu mě překvapilo, když jsem se Sonjy, nové Rakušačky ptala, kde bydlí, odpověděla mi, že až v Simmeringu (téměř hodina cesty) Ptala jsem se jí, proč se tedy nehlásila někde blíže, odpověděla mi, že ji nevzali... Rodilou Rakušačku. Neuvěřitelný boj o místo, na který v ČR nikdo nechce. Tady, na lépe placenou než v ČR, nevezmou ani rodilou Rakušačku (95% cizinců v každém Mc) Dokonce i matka se třemi dětmi zvládá v pohodě vyžít z platu. Dříve mě docela překvapovalo, když jsem uviděla někoho s drahou taškou, či věcí, ale pomalu si zvykám. :) Dokonce mám nejhorší mobil v práci :D Pomalu se těším, až mi příjde další výplata, která mi zůstane úplně celá, dojde mi až po návratu z Vídně. Nějaké nápady, jak ji nejlíp utratit? :D

Začínám si uvědomovat, že prázdniny jsou téměř pryč a někde a hlava se pomalu začíná doléhat tíha náročného nadcházejícího roku. Přeji všem, abychom všichni nabrali co nejvíc sil, budeme to potřebovat!