Prázdniny 2013 - vyjde plán A nebo se musím smířit s plánem B

Slíbila jsem, že vám časem nastíním, jak plánuju letošní sezónu. Někteří se divíte, proč tak často  cestuji. Rozhodla jsem se, že nadešel správný čas a teď vám nĕco o tom napíšu. Již loni v srpnu jsem dostala skvělý nápad. Půjdu na celé prázdniny na brigádu do zahraničí! Můj cíl byly německy mluvící země. První informace jsem sháněla již loni u tety. Když jsem zjistila, že ve Švýcarsku stále potřebuji povolení, vyškrtla jsem ho ze svého seznamu. V září jsem se bavila na facebooku s mojí kamarádkou z Lotyšska, která ve Vídni studuje medicínu. Svěřila jsem se ji se svým snem. O to víc mě překvapila odpověď - pracovala jsem o prázdninách jako číšnice u svých známých. Napiš mě v květnu a já ti to zařídím, mám sehnat na prázdniny výpomoc. Sen, pohádka! Každým dnem jsem se do Vídně víc a víc tĕšila. Byla jsem hodně nedočkavá, proto jsem napsala hned na začátku dubna. Bohužel, hospodu zavřeli. Dobrá tedy, pokusím se najít práci na vlastní pěst. Jekatĕrina byla tak hodná, že mi poradila, jak napsat motivační dopis a předala pár kontaktů. Servírka se mi jevil jako dobrý nápad, určitě moje jazykové znalosti půjdou nahoru, nejen německ. :) Ihned jsem začala s hledáním. Vím, že v Rakousku obsluhuje hodně cizinců v Mekáči. Zaměřila jsem se především na tyto podniky... A začaly přicházet první odpovědi .... Děkujeme Vám za vaší žádost, přišlo nám hodně žádostí a bohužel jsme si vybrali někoho jiného. Mrzelo mě to, ale bojovala jsem dál. Rozšířila jsem svoje místa zájmu i do Německa. Přišla první kladná odpověď - "Ahoj, kdy se chystáš do Frankfurtu, rád bych tĕ pozval na pohovor..." Odepsala jsem téměř hned. Bohužel o 2 dny později mi přišel další mail, že už si někoho vybral .. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířila, zvýšila svoje nasazení a napsala ještě víc žádostí. V úterý mi zvonil telefon. S rakouskou předvolbou. Srdce mi málem z těla vyskočilo. "Kristýna Diatková? Dobrý den, je vaše žádost o místo aktuální? Chtěla bych vás pozvat do Vídně!" Domluvily jsme se na pondělí na 11. O tom, jak těžce jsem sháněla lístek, se můžete dočíst zde. ;) Málem jsem z té nervozity zešílela. Nějaký půlironman mi přišel oproti tomuto úplná brnkačka...
Když jsem dorazila do Mekáče, přivítala mě jedna moc milá slečna. Nabídla mi něco k pití a šly jsme na věc. :D Ptala se mě na základní věci - kdy bych chtěla pracovat, jestli by mi nevadilo, kdybych pracovala spíše v Donauzentru, že tam taky někoho hledají atd. Rozebírala se mnou plat, uniformu a přišlo mi, že je docela nadšená, když mi nevadí, kde a kdy budu pracovat ... Rozloučily jsme se s tím, že mi zavolá. Stal se ze mě nejšťastnější člověk pod sluncem! :) Sen se stal skutečností. To jsem však netušila, že mě čeká další rána pod pás. Ve čtvrtek mi napsala, že si to rozmyslela a že mě tedy nebere. Že šoku se sbírám ještě teď. :( Napsala jsem dalších 10 žádostí a jedno odpoledne vyjela vyjednávat na vlastní pěst. "To musíte napsat online žádost," většinou mi odpovídali. A proč, když napíšu, tak mi pošlete mail, přitom 80% míst na webu zůstane dál? Ptala jsem se sebe. Dostala jsem i jeden kontakt, kde mi žena odpověděla Leider a já telefon smutně položila.
Nyní jsem se dostala do poslední, závěrečné etapy. V pátek jsem poslala posledních 8 žádostí a v pondělí odjela na školní cyklokurz do Jižních Čech. Po dnešku, kdy mi přišlo 5 mailů se slovy Leider, přestávám i já pomalu doufat a asi je načase přemýšlet o plánu B, o kterém nechci ani slyšet...
P.S. Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě pomáhali a drželi po celou dobu akce palce. Děkuji!

Czechman 2013 - 2 defekty znamenaly mé DNF nebo spíše DSQ?

„Pojď se mnou na půlironmana! (1,9km plavání – 90km kolo – 21,1 km běh)“ navrhl taťka.

„Nemůžu, na to nemám,“ zněla moje odpověď.

Když jsem se po několikátí měsících konečně rozhoupala, že půjdu, byl největší problém vybrat, na který půjdu.

„Vyber si buď z Vídně, Linze nebo Czechmana (v Mělicích)“

A pro mě nastalo těžké dilema. Vídeň beru jako své druhé město, v Linzi se mi moc líbilo a Mělice jsou domácí závod, navíc MČR. Zvolila jsem nakonec Czechmana, protože měl nejlepší termín.

Bohužel, od března mě téměř 2 měsíce trápilo zranění kotníku. Nemohla jsem moc běhat. Byla jsem skeptická, myslela jsem si, že to je pro můj první start konec. V květnu jsem mohla konečně začít naplno trénovat a já mohla znovu začít snít, že svoji první půlku dokončím. Na začátku dubna jsem dokonce absolvovala první soustředění teple, kde i přes nepřízeň počasí jsem se snažila odtrénovat nejvíc, co to šlo. Bohužel, to nemělo takový efekt, protože v Brně na trénink venku pořád panují tvrdé chladné podmínky. Někdy, kdy už jsem konečně vyrazila na kolo, tak jsem píchla, protože v ten den ráno pršelo. A protože jsem holka, duši si vyměnit neumím a občas si ji s sebou ani nevozím. ;) :D

Táta asi dva týdny s obavou sleduje předpověď. Buď bude pršet, nebo bude den bez deště, 20°C. Chce start zrušit, ale já jsem proti. Je mi naprosto jedno, jak bude, hlavně ať není 30+°C. Přípravu rozhodně nepodceňujeme a kupujeme nové nepromokavé žluté bundy, skvěle ladící k mé kombinéze. Pro mě se navíc kupují nové nepromokavé návleky na tretry.

Vyrážíme již v pátek, v Pardubicích se zase koná nějaká akce a je ucpaná. Vyzvedáváme si v Mělicích startovní čísla, jdeme na večeři a spát.

Ráno vstáváme již v 8 hodin. Jdeme se nasnídat. Nejradši bych si dala nějakou kaši, ale musím se uspokojit s cornflaky s jogurtem. Po snídani se vydáváme na místo startu. Mírně prší. Parkujeme na louce, která už je taková menší bažina. Jdeme uschovat materiál do depa. Taťka se zdraví se svým slovenským kamarádem, slovenský profesionalista, Josef Vrábel. Baví se o vybavení. A tak trochu tím udělá reklamu na Vabrouškův obchod s Blue Seventy, na neoprenové mininávleky. Jdeme ihned k Vabrouškovému stánku a jedny kupujeme. Ještě si kupuji novou zelenou čepičku. Zelené čepičky se hodně špatně shání.

Ve 12 je start. Jsem hned v druhé řadě, abych se vyhnula kopancům. Stejně je to málo, přede mnou je prsař. L Přijde mi, že mi to plave, snažím se o dlouhá tempa. Poprvé se mi plave v neoprenu dobře a jsem za něj dokonce ráda! (Od zarytého odpůrce neoprenů je to trochu zvláštní J) Přibíhám do depa. Jelikož je jen 10°C, pořádně se oblíkám. Mám místo hned vedle adeptů na vítězství. Komentátor je tudíž hned vedle mě a neustále komentuje, zda mé věci spolu ladí J Poprvé nasazuju návleky na tretry, dost mě to zdrží, nemůžu to na sebe nasoukat. Konečně vyrážím. Cítím se čerstvě, jako kdybych vůbec neplavala, snad jsem to tak neodflákla! L Jede se mi dobře, i přesto mě objíždí hromada závodníků s časovkářským speciálem. Přejíždíme dálnici. Projíždím kolem dobrovolníků. A najednou … Co to? Snad jsem nepíchla?! Zastavuji. Přezkoumávám kolo. Moje obava se naplnila! Zadní kolo je úplně prázdné! L Přibíhá za mnou slečna dobrovolnice. Vytahuju duši a pompáky a mrsknu jimi na zem, jsou mi bez pumpy naprosto zbytečný. Dobrovolnice mi volá odvoz. Jenže – oni pro mě nechtějí přijet! Na 10. km!! To mám jít 2 hodiny na místo startu v tretrách?! Prý si můžu půjčit od někoho pumpičku. Dobrá tedy. Čekám na tátu. Docela mu to trvá. Mezitím dost promrzám. Konečně je tady! Vyměňuje mi kolo. Mám jet napřed, on si dá tyčinku a dojede mě. Vyrážím znovu na trať. Ujedu pár kilometrů a kolo je znovu píchlé. L Čekám znovu na tátu. Táta mi navrhuje, ať si vezmu jeho kolo. Sice má jen 9ti přehazku, takže mi to nebude dobře řadit, ale já to přijímám. Zadní kolo mi přijde těžší, ale lepší než nic. Kolem 25. km mě předjíždí první, slovenský Karol Džalaj. Jede jak raketa. Budoucí vítěz závodu. S menší ztrátou jede za ním Petr Vabroušek. Minulý týden závodil v Brazílii, kde obsadil výborné 6. místo. Bohužel se mu nevrátily věci, proto musel rychle shánět nový. I vinou únavy obsadil přesto skvělé 2. místo. Na konci prvního kola si všímám, že mě dojíždí týmový kolega Lukáš Mailwaeder. Zatímco on kolo končí, já musím ještě na jeden okruh. Díky tomu, že jsem se přes 20 minut zdržela kvůli defektu, jsem téměř poslední. Málem jsem kvůli tomu prošvihla občerstvovačku. Na poslední otočce už nebyl kužel. Vracím se do depa. Všímám si, že mám úplně zmrzlé ruce. Nemohu sundat přilbu. Přesto se docela slušně rozbíhám vstříc půlmaratónu. Na 1. km mě doběhl taťka. Převlíkal se, proto mu to tak dlouho trvalo.. Všiml si, že jsem dojela po kole v čase 5:04 po kole. Tudíž jsem překročila limit. Budu diskvalifikována. S těžkým srdcem musím závod vzdát…

P.S. O Czechmanu se říkalo, že je to největší a nejlepší závod v ČR. Bohužel si tímto prohlášením nejsem úplně jistá, možná i vinnou počasí tam pár organizačních chyb bylo …

Jak bude moje sezóna vypadat dál, zatím sama nevím, ale o to někdy příště. ;)

Německý certifikát B2

Odpoledne se sestřenicí po zkouškách :)

Můj sen byl vždycky studovat na zahraniční škole. Jelikož jsem se na základní škole učila angličtinu a němčinu, vybrala jsem si němčinu jako jazyk, ve kterém chci studovat na vysoké škole. Jazyk, který když budu umět, pomůže mi najít si lepší místo, práci. Angličtinou vládne každý, chtěla jsem se odlišit, doučit se ji později, na vysoké. Bohužel jsem nezvolila úplně dobře střední školu. Škola, na které jsem, bohužel úroveň jazyků dobrou nemá. Naštěstí to trochu kompenzuje výukou přírodních věd, jako je matematika a fyzika. Rozhodla jsem se pokračovat ve svém snu. Jako volitelný předmět na 3 roky jsem zvolila další, třetí jazyk - francouzštinu, abych ji mohla mít na vysoké jako 2 cizí jazyk. Můj tatínek mě rozhodl podpořit ve studiu jazyka a zaplatil mi 2-týdenní intenzivní kurz na Actilingua Academy ve Vídni. Tímto mu velice děkuji a strašně moc si toho vážím. Týden před kurzem jsem absolovovala přípravu v Brně. Tyto kurzy mi neskutečně moc daly a posunuly dál. Takový kurz je velice nákladný, přesto mi tatínek tento kurz zaplatil znovu. A rovnou na 3 týdny! Jazykový kurz je nejlepší, když v dané zemi strávíte minimálně měsíc. Jenže to už si taťka dovolit nemohl, mám ještě ségru. :) Celý rok, abych mohla jet do Vídně o týden víc, jsem musela o víkendech vydělávat na své kapesné. Život v zemi, kde jsou životní podmínky o hodně vyšší, je dražší všechno. Blbé banány na snídani o 30korun. :D

Svoje znalosti jsem chtěla letos zpečetit certifikátem. A protože úroveň, která je už světově uznávaná, je B2 dle paramatrů Evropské unie, vybrala jsem si tuto zkoušku. Nechtěla jsem podcenit přípravu a přihlásila jsem se na přípravný kurz, který probíhal každý den ve čtvrtek večer hodinu a půl. Sešla jsme se výborná parta a neskutečně jsme si pomáhali. Paní učitelka nás strašně moc naučila, byli jsme neskutečně motivovaní a dřeli jsme již od září. Příprava mi týdně zabrala týdně min. 6hodin. Bylo to velice náročné skloubit s mým tréninkem na novou sezonu a zejména školou. Ale zkousla jsem to a dřela dál. Protože jsme všichni ve skupině chtěli dělat zkoušku, od února se nám příprava daleko zintezivněla, výuka trvala minimálně 3 hodiny. Musela jsem se naučit obrovské množství slovíček, přes 4000. Studovala jsem pořád, i ve škole o přestávkách. :) Na soustředění, na kterém jsem byla s taťkou, jsem se věnovala každý den. Protože v Brně nebývají zkoušky B2 často, vybrala jsem si Prahu.

Porozumění textu
26. dubna jsem se vydala v 5 hodin ráno žlutým autobusem Student agency do Prahy. Cesta byla naprosto bezproblémová. Před zkouškou jsem se ještě zastavila na snídani v kavárně Crosscafé, kde jsem si dala croissant, mussli s jogurtem a broskvemi a obrovský šálek cappuccina, abych se probudila. Přesun na místo zkoušky proběhl taky hladce. V 9:00 mě čekala první část, porozumění textu. Dostali jsme 4 úkoly. V prvním jsme měli přiřadit osobu k příslušnému textu. Byl zde popis lidí, kteří chtějí poznat některé město, místo v Německu a přiřadit. Několik textů bylo navíc a někteří lidé byli "negativ" - neměli tam svůj popis místa. Druhý text byl o místě v Německu, blízko Mnichova. Mluvil o historii, slavném filozofovi, který tam žil a naštívil kavárnu, která stále existuje a pak o propojení stavění a propojení místa s vlakovou dopravou. Měli jsme k němu na závěr pár otázek, jak tomu rozumíme. Třetí text byla úvaha jedné spisovatelky o rozdílu, mezi muži a ženy, které jsou ve vedoucím postavení. Měli jsme poté vyplnit, zda vlastnost ženám škodí a je skeptická a nebo s tím souhlasí. V posledním úkolu jsme měli doplnit slova do vět. Článek byl o dětech v předškolním věku. Podle výzkumu jsou holky daleko vyspělejší, než chlapci. Tato část trvá 80min.

Poslech
V další části, poslechové, byla nejprve tabulka, kterou jsme měli doplnit. Většinou nějaký údaj schůzky, či oprava nějaké informace. Slyšeli jsme ji jen jednou, o to, to bylo těžší. Bohužel snad nikdo nezachytil začátek. Druhý poslech byl již delší, trval asi 10 minut a bylo to vyprávění o malíři, umění a poté mluvil, jaký měl spojení malíř s Martinem Lutherem a náboženstvím. Poslech zabere zhruba půl hodiny.

Slohová práce
Poslední část je písemná. Měli jsme na výběr jeden ze dvou textů, článků z novin - dostali jsme o každém 4 řádky a v důsledku toho si vybrat. Jelikož druhý pojednával o životním prostředí, vybrala jsem si první text. Byl o tom, jestli má být hranice pro pití alkoholu tak přísná. Měli jsme na to reagovat, napsat, jaké to je v naší zemi a vyslovit nějaký názor na to. Celkem jsme na to měli 80min.

Ústní část
O týden později se konala ústní část. Do zkušební místnosti jsme byli rozděleni po dvojicích, dle abecedy. Já, protože jsem na začátku abecedy, jsem byla již druhá na řadě,  9:20. Čekalo mě tedy opět brzké vstávání a odjezd z Brna v 5:00.

V 9:20 jsem se tedy dostala na řadu. Dostala jsem před sebe text, který byl o ztrátě motivace lidí. Měla jsem o tom pohovořit 4 minuty. Můj další úkol byl vybrat jeden ze 3 obrázků pro malířskou školu. Nelíbil se mi ani jeden. Na toto téma jsem měla mluvit společně s mojí přidělenou partnerkou 6-7min. Bohužel, moje partnerka zůstala někde v Praze zácpě, musela jsem jít se zkoušejícím, což se mi zdálo těžší. Zkoušející vždycky bude na vyšší úrovni, než jsem já. Naštěstí se mi to docela povedlo a společně se zkoušejícím jsme dospěli ke společnému výsledku.

Za dva týdny mi přišly výsledky. Nehorázně mě výsledky zklamaly. Tak málo bodů, které jsem dostala za písemnou část, jsem snad nikdy nedostala, ani na začátku cvičných testů, které jsem na konci kurzu dávala většinou s 1, se 2 chybami. Alespon mě trochu potěšila mluvní část, kde jsem dostala bodů hodně. Možná se pokusím písemnou část opravit na konci prázdnin.

Nyní se pokouším najít si nějakou letní brigádu v Rakousku, či Německu, abych svoji němčinu ještě vylepšila. I když, nevidím to moc nadějně. Jinak bych pokračovala normální triatlonovou sezonu.

Moje triatlonová sezóna začne 1. června, kde si vyzkouším premiéru na halfironmanských tratí v Pardubicích. Doufám, že si po zkouškách zlepším alespoň trochu chuť a závod se povede. :)

Baška Voda, Hrvatska 2013

Mořeee :)

Dlouho jsem nic nepsala, taky nebylo co. :) Prostě nastalo předlouhé přípravné období.
Mým snem bylo od doby, kdy jsem začala s triatlonem jet někam do tepla, připravovat se na sezónu. Letos se mi můj sen konečně splnil a já s tátou vyrazila do Chorvatska. Těšila jsem se, že najedu nějaké kilometry a něco málo naběhám. Bohužel, letos si počasí dělá co chce a já musela program hodně omezit kvůli častému dešti. Přesto jsem zvládla následující:

Pátek: Cesta do Chorvatska, po cestě lehký výklus 20min
Sobota: Vyjížďka do Omiše, zpátky přes různé serpentiny, nastoupáno 1700m, ujeto 85km
Neděle: celodenní déšť, jen běh 45 min, při kterém jsem totálně promokla :)
Pondělí: Kolo, 60 km, po kole následoval přechodový běh
Úterý: opět celodenní liják :(

Konečně nahoře :)

Středa: dopoledne lehký běh 5km, odpoledne 55km na kolo do Omiše
Čtvrtek: 98 kilometrová vyjíždka, poprvé den bez deště :)
Pátek: náhrada za čtvrtek, déšť :(
Sobota: 40 km vyjíždka, návrat domů

Celkem jsem tedy zvládla cca 338 km na kole a naběhala jsem cca 20km. Bohužel kotník mě při běhu stále limituje, proto jsem nezvládla naběhat více. Budu muset popřemýšlet, zda zvládnu dát nohu do Juniorského marathonu do pořádku, či se budu muset odhlásit. Můj nejbližší start je naplánován na 20.4., kdy se koná oddílový kontrolní aquatlon (500m plavání a 4,8km běh)

A tímto prohlašuji letní sezonu za zahájenou :)

Hornická desítka (3.11.) + BBP Jehnice (17.11.)

Hornická desítka
Hornická desítka je jedna z mých nejoblíbenějších závodů, kam se ráda vracím. Rychlá trať, funkční tričko, guláš po závodě a skvělí organizátoři. Mým cílem je zaběhnout trať alespoň ve stejném čase jako loni - letos ještě nemám na rychlejší časy naběháno. No co, forma pro mě ještě není důležitá. Stačí, když přijde v období duben - červen. Pokud budu závodit až do září, tak by se vůbec nezlobila, kdyby forma zůstala déle.  :)

Do Frýdku-Místku se vydáváme po brzkém sobotním obědě. Cestu skoro celou prospím, jsem unavená z uplynulého týdne. Na místo přijíždíme více než hodinu před startem. Jdeme se zaprezentovat a k mému překvapení se letos vydávají zelené trička. :)

Vyrážím docela rozumným tempem, nechci to přepálit. Užívám si trať, ale nějak rychle mi to neběží. :( No, aspoň to nepřepálím. Kolo mi přijde nesmírně dlouhé. V závěru prvního kola mě předbíhá první Keňan. Vzápětí Kocourek, Ukrajinec a Homoláč. Připadá mi, že letí, krásná podíváná. Na trati H10 je jediný krátký pidi stoupáníčko při průběhu cílem. Nicméně mě to vyčerpá tak, že celý 2. kolo se jen pomalu ploužím. :( O dost zpomaluji. :( Naštěstí 3. kolo běžím téměř jako 1. O minutu zlepšení oproti loňsku. Nicméně to pořád není ono.

Brněnský běžecký pohár
Brněnský běžecký pohár. Mám tento pohár ráda, na každý závod přijde hodně běžeckých nadšenců, potkám své přátele, které jsem dlouhou dobu neviděla, po závodě si zajdem na párek, či dostanem jiné občerstvení. :) Jediný co na tomto poháru nemusím, jsou tratě, téměř všechny jsou drápání do kopce. Mnohem více se mi líbí tratě na Vysočině v rámci Běžce Vysočiny. :) Jehnice patří mezi běžci k nejoblíbenějším. Pravidelně se zde setká nejvíce účastníků.

Vstávání v 8:10 je hodně kruté. Celý týden jsem chodila spát okolo půlnoci, jedné hodiny, ve škole nás v poslední dobou vůbec nešetří. ;) Tělo je celé rozlámané a mým hlavním úkolem je během 15minutové jízdy neusnout. :D Při příjezdu na závod se jdeme zaprezentovat. Očekávám velkou frontu, kvůli letošní novince - čipové karty. Při dalších prezentacích bude stačit jen pípnout, zaplatit poplatek 50 korun a hnedka dostaneme číslo s čipem. Určitě to bude rychlejší než pomalé vyhledávání příjmení v počítači. Ovšem prezentace jde celkem rychle, ve frontě čekám jen 5 minut, což na tyto závody jde. :) Jdu se rozběhat, mám problémy uběhnout pár metrů, raději nechci pomýšlet, že mě čeká při závodě téměř 7km. Objevila jsem totiž tajnou zbraň - kafé, díky ní jsem spánkový deficit posunula na dnešek. :D

Start je naplánován na 10.30, ale díky rekordnímu počtu předškoláků se start posouvá. Pozoruji závod těch nejmenších, takový dupot jsem nikdy neviděla. Jsou vidět :)

Konečně se odstartovává. Běžím se poprat s prvním prudkým stoupaním. Docela to zvládám dobře, avšak posléze beh po rovině (asi moje nejsilnější zbraň u běhu) není tak, jak bych si představovala. Poté mírně klesáme a ocitáme se v lese. Docela si to užívám. Začíná mírné dlouhé stoupání. Při nejhorších pasážích 50 kroků jdu 100 běžím, což se ukazuje jako o mnoho rychlejší než to celé běžet. Vybíháme z lesa a běžíme kolem farmy mírným klesáním zpátky do lesa. Objevuju se zase zpátky před kopcem. Konečně jsem před kopcem u zahradkářské kolonii. Nyní stačí kopec vyběhnout a posléze si užít rovinku a seběh. Trénovat sprinty se vyplácí. Úspěšně odolávám finiši proti dotírajícímu se dorostenci. :)

Na to, jak jsem byla unavená, jsem byla překvapená, že mi to jakž takž šlo. Nicméně mě teď čeká hodně práce, chci se ještě hodně posunout. Ráda bych se podívala příští rok do Prahy v rámci Juniorského marathonu. Do toho zápřah ve škole i v němčině. Snad se mi podaří vše úspěšně zvládnout.

V cíli! :)

Multimediální den

Jakožto členka redakce školního časopisu jsem dostala možnost zúčastnit se Multimediálního dnu na fakultě SS Masarykovy univerzity v Brně. Vybrat si z rozsáhlého výběru přednášek bylo nesmírně těžké. Nakonec jsem si vybrala „Jak napsat sportovní reportáž“ s přednášejícím Ondřejem Trunečkou.  Myslela jsem si, že o tuto přednášku bude velký zájem, tak jsem radši přišla dřív, protože počet míst byl omezený. Stihla jsem tedy jen zkráceně přednášku o zdejší fakultě od pana Burgra. Když jsem přišla před učebnu, čekal mě šok. Nikde nikdo? Co teď? Snad se přednáška nezrušila, či není v jiné učebně. Strategicky vyčkávám. Po chvilce přijde pán s tím, že začátek bude posunutý o půl hodiny. Dobrá tedy. V 10 vstupuji do učebny. Sedí tam jen pan Trunečka. Nabízí mi, že pokud nikdo nepřijde, že se mě bude věnovat individuálně nebo bych přešla na přednášku o pana Záruby, Kohouta a Černoškové. Bohužel – bohudík :) přichází další zájemci a celkem nás je 7.

O. Trunečka (ilustrační foto)

Pan Trunečka nám začíná povídat, proč online přenos vůbec vznikl. Je to tím, že každý televizní přenos má autorská práva a koupit je a koupit přenos pro televizi je dost nákladné. Následně mluví o velice bojových podmínkách pro reportéry – místo pro reportéry na utkání, malý rozhled na hřiště. Český reportér má oproti zahraničním reportérům jednu velkou nevýhodu – nemá na svém místě žádnou kameru, televizi, která by mu ukázala případné zpomalené záběry, či zlepšila pohled na hřiště – většinou redaktor ani nevidí na číslo na dresech. Poučuje nás, co máme dělat v hlušších okamžicích – zaměření na diváky, trenéra, emoce … Na práci je nutné, abychom psali všemi deseti a nesledovali obrazovku, psali bez překlepů a chyb, protože korekce není moc možná. Pouští nám příklad hokejového zápasu. Ukázka trvá necelé 2 minuty, kde mezitím vznikla šance na gól Pardubic, potyčky a naprosto nepřehledný gól. Zaznamenat barvitě popis, srozumitelně a rychle je náročné.  Musíme být rychlejší než čtenáři na diskuzích, jinak si reportér vyrobí „faux – paux.“ Vyjmenovává pikantnosti ze své práce – na pekingských OH měl psát online reportáž tenisového utkání Tomáše Berdycha. Berdych hrál tenkrát až na dvorci č. 14. Asi i díky vlhkému prostředí panu Trunečkovi začala blbnout baterka a rychle se vybíjela. Poprosil tedy pořadatele, zdali si může nabít notebook. Čínští pořadatelé byli neúprosní. Musel tedy o přestávce běžet do místnosti pro novináře, aby si dobil notebook a mezitím pomocí telefonu volal do redakce a popisoval, co vidí.

Po úvodní části si sami zkoušíme napsat online přenos z fotbalu. Fotbal na popis má být prý lehčí. Pro mě docela klišé, protože na fotbal se vůbec nedívám. Neznám pravidla fotbalu, takže se musím vyjadřovat dosti nepřesně. I tak, jako nezkušenému pisálkovi se píše velmi obtížně. Chvilku se nic neděje, následuje 20 vteřin nepřehledných situace, kdy balón léta ze strany na stranu a gól. Dostáváme čas po stopnutí videa si své myšlenky dopsat. Je zajímavé porovnávat si své texty s ostatními. Hlavní myšlenky zůstávají, avšak pozadí míváme často velmi odlišné. 

Ukázka toho, co jsem stihla zapsat já – 6. minuta utkání

„A teď se srazili Švancara s Dreksou a Švancara zůstává ležet na hřišti! Svíjí se bolestí. Přibíhají záchranáři a odnáší Švancaru na nosítkách.  Po krátké odmlce míč mají Olomoučtí. Trenér Brněnských se chystá střídat. A teď sledujeme Švancaru, kulhá u postranní lajny, sundává si kapitánskou pásku a bude střídat.“

T. Kohout (ilustrační foto)

Přednáška bohužel končí, pan Trunečka se s námi loučí a já se přesouvám na další přednášku od pana Tomáše Kohouta „Sportovní rozhlasová reportáž nejen z fotbalového zápasu“ do místního rádiového studia. Přicházím opět na čas. V místnosti potkávám pouze pana Kohouta. Čeští studenti asi mají ve zvyku chodit pozdě. J Pan Kohout se mi osobně představuje. Jsme jen ve třech. Nejprve nás zasvěcuje do obecné problematiky, je dosti podobná online reportáži. Posléze hovoří o přípravě? Co vše bychom měli vědět? Stačí nám obyčejná tabulka se jmény, kterou každý reportér dostává při vstupu na stadion? Ne. Reportéři musí vědět vše okolo – kdo je zraněný, má červenou kartu, kdo je třeba benjamínek týmu, nejstarší … Obecně příprava mu zabere cca 8 hodin. Což prý není extra moc oproti třeba Robertovi Zárubovi, kterému příprava na 1 zápas trvá hodin 18. Dále mluví o spojení se studiem, kde se dozvídá, kolik má minut na přenos. Čas je většinou přizpůsoben atraktivitě utkání. Při hokejových extraligových zápasech, kde se točí 7 reportérů, říkají nejčastěji 2 věci – skóre, větu o utkání.

Heslo rozhlasového reportéra? „Mluv o tom, co vidíš.“

Následuje část praktická. Tomáš Kohout vytahuje záznam fotbalového utkání. Ajajaj. Stojíme před těžkým úkolem, musíme mluvit minutu bez zastavení o stavu utkání. Jsem první na řadě. Začínám popisovat přihrávky, nestíhám sledovat který hráč si přihrál s kým a pak nemůžu najít balón :D Můj 2. pokus už je lepší, jen jsem se stále občas zakoktávala. I tak si vysluhuji pochvalu. Je prý vidět, že občas nějaký hlasový přenos si poslechnu. Ke konci přednášky nám poděkoval a zeptal se, jestli to nechceme zkusit v nějakém deníku v Brně. No uvidím.

Jsem ráda, že jsem se Multimediálního dne mohla zúčastnit a už se těším na další ročník! :)

Tvrdá lekce po pauze :)

Po měsíci netrénování, kdy jsem se jen učila a trénovat jsem chodila 3x týdne - 2x krátký běh, 1x posilovna, jsem se rozhodla, že se zúčastním Kuřimské hodinovky. Chtěla jsem ze začátku dostat tvrdou lekci, abych se usvědčila v přísloví - bez práce nejsou koláče. :)

Ze začátku se snažím to nepřepálit. Po dvaceti minutách se začíná projevovat moje tréninkové manko a já začínám bojovat sama se sebou, abych to nezabalila a snažím se to rozběhnout. Po 40-ti minutách krize odeznívá - těším se do cíle. Ke konci si trochu zasprintuju, kde předbíhám pár soupeřek a mám to za sebou. :)

Termínovka na rok 2012/13 vypadá velice dobře. Již jsem přihlášená na Hornickou desítku. Určitě poběžím pár závodů ze seriálu BBP - Brněnského běžeckého poháru. Abych měla pořádnou motivaci do tréninku, tak to vypadá, že letos si odběhnu trojboj - Bratislavský 1/2marathon, Pražský 1/2 marathon a Vídeňský marathon. Ráda bych zkusila i marathon, abych si na půl ironmanovi mohla na běžecké části říct - to nic není, běžím jen půlku. Takže konec plánování, hurá do práce. :)